Dům čp. 71 v Zelenobranské ulici v Pardubicích

Také na tomto místě stával původně gotický dům, který zanikl při požáru města roku 1507. Na jeho místě pak byl postaven na původním, valeně sklenutém sklepení nový dvoupatrový objekt, v němž po roce 1507 žil pivovarník Petr a po něm do roku 1531 nožíř Špalek, po němž obdržel dům své prvotní pojmenování - "dům Špalkovský". Roku 1534 zámečník Jan (objekt získal v roce 1531 od vdovy Anny Špalkové za 126 kop s výminkou: "jestliže by syn její přišel a chtěl tomu, komu tehdy Jan, jemu ten dům pustiti chce, když jemu jeho náklad dá a navrátí s tím se vším, jakž jest koupil", ale splácel ho až do roku 1534) prodal dům a ten se dostal spolu s 1 loukou pod starou cihelnou a se 2 jitry role do rukou Pavla Kutěje, který za tento majetek zaplatil 175 kop grošů. V roce 1536 ho získal tesař Kříž a o 2 roky později Václav Pivnička z Hradce, a to za 246 kop míšeňských. Roku 1544 převzal objekt jeho syn Jíra Pivničků, jenž se živil jako krejčí. Podle obou zmíněných vlastníků obdržel objekt pojmenování "dům Pivničkovský".

Když Jíra Pivnička zemřel, získali dům jeho sirotci. Aby se lépe podělili, došlo k prodeji budovy. Tu v roce 1550 získal radní písař Joannes Jaroměřský za 350 kop míšeňských. Tento obnos splácel postupně až do roku 1561. V letech 1562-1565 vlastnila nemovitost vdova Markéta Jaroměřská, v letech 1565-1581 krejčí Tomáš Černý (získal ji za 400 kop), v letech 1591-1629 Václav Švankálek, v letech 1629-1651 pekař Jiřík Svoboda (za 380 kop), v letech 1651-1655 vdova Dorota Svobodová, nejprve provdaná za Jana Hájka a následně za Ondřeje Tlamku, kolem roku 1683 řezník Ludvík Bohuslav Kutnohorský (jeho řeznictví zde bylo zmíněno již v roce 1656, tehdy asi nejspíše objekt rovněž zakoupil), do roku 1690 vdova Anna Kutnohorská, v letech 1690-1693 Jakub a Zuzana Chocenští (za 420 kop a slíbený výměnek pro vdovu), v letech 1693-1704 Jakub Strnad (za 500 kop) a v letech 1704-1726 Václav a Rozyna Rackovi (za 400 kop i s rolí).

Nejprve zemřel Václav Racek a jeho vdova se podruhé provdala za Josefa Valacha, který od ní získal zpustlý a zadlužený dům. Ten držel v letech 1726-1730. Po jeho smrti se stal manželem Rozyny Valachové František Štoček, jemuž říkal objekt pane v letech 1730-1756. V letech 1756-1798 náležel Štočkově pastorkovi Josefu Valachovi a jeho manželce Lidunce. Jednalo se o "dům velice zpustlý", přesto vyšel na 690 zlatých. V letech 1798-1816 vlastnil budovu jejich syn Václav Valach (psán též jako Vallach), v letech 1816-1821 mydlář Václav Žák se svojí manželkou Klárou (za 4 000 zlatých), v letech 1821-1831 Antonín a Anna Těšíkovi (za nich byl vybourán původní interiér 1. a 2. patra a přebudován do klasicistního slohu, a to včetně schodiště), v letech 1831-1835 Antonín Těšík ml. s manželkou Annou, v letech 1835-1842 Antonínův otec Antonín Těšík a v letech 1842-1856 Václav a Magdalena Voženílkovi, kteří zakoupili dům za 2 800 zlatých c. m. pro svého syna Josefa. Po nich náležel dům v letech 1856-1880 Viktoru Voženílkovi, v letech 1880-1886 Viktoru Voženílkovi a jeho manželce Karolině (dům rozdělen na 2 poloviny). Ta ho nakonec v letech 1886-1901 vlastnila celý a v roce 1887 nechala upravit jeho průčelí. V letech 1901-1919 patřil objekt Aloisi a Marii Jelínkovým a od roku 1919 Aloisi Jelínkovi, jehož v roce 1884 založené mydlářství fungovalo v objektu ještě za německé okupace a krátce po ní (viz http://das-mcp.cz/muzeum/cz/archivalie/detail/id/315870). Vedle toho existovalo v domě do roku 1948 dámské krejčovství. Zároveň zde žil Josef Schletter, který byl v roce 1939 jmenován krajským místonáčelníkem Mládeže Národního souručenství.

Změna ohledně užívání domu nepřišla ani v období po ukončení 2. světové války, protože v přízemí se nacházely obchodní prostory a patra sloužila převážně činžovnímu bydlení a v menší míře i jako kanceláře. V 50. letech 20. století byla v domě situována krajská rozdělovna Oblastní správy 2 Hasičské výzbrojní ústředny. 12. března 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. V roce 1984 došlo k podkrovní vestavbě. Od roku 1993 funguje v domě kosmetika u Zelené brány Ireny Koskové (viz http://www.kosmetika-koskova.cz). Roku 2003 bylo provedeno zrestaurování architektonických prvků uliční fasády. Tyto práce provedl Karel Krátký. V téže době provedla Hana Vítová průzkum fasádních omítek. V letech 2003-2015 tu byla oční optika Marie Flekačové a od roku 2015 Dity Flekačové. Více o domě, který dnes náleží Ing. Ivanu a Janě Zykovým, lze dohledat na webu památkářů: https://www.pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-15956280.

Dům čp. 71 v Zelenobranské ulici v Pardubicích na mapě