Dům Šmidlovský čili Cernšteinův v Pardubicích

Původní dům, o jehož podobě a původu toho mnoho neznáme, ale můžeme soudit, že vzhledem ke své poloze náležel mezi nejstarší objekty v Pardubicích, vyhořel při požáru města v roce 1507, kdy byl následně přebudován. Přesto patří k těm málo objektům, u nichž lze tvrdit, že některé jeho části vznikly ještě před rokem 1340, kdy byly Pardubice prohlášeny za město. Zejména jde o boční fasádu z Wernerova nábřeží, kde charakter a nepravidelnost zdiva tvoří spolu s rozvržením okenních otvorů doklad toho, že minimálně tato strana prošla řadou stavebních period.

Zpočátku šlo o panský majetek, jenž byl později propuštěn do soukromých rukou. Podle profesora Josefa Sakaře by mělo jít o stejný dům, který roku 1518 prodal obchodník Hanuš z Kladska dvorskému pekaři Wolfu Linkovi za 126 kop. Nejspíše se jedná o stejného pekaře, který je jinde nazýván jako Jiřík Link. V letech 1530-1535 držel dům pernštejnský komorník Jetřich, jenž za něj zaplatil 250 kop. Dalšími vlastníky byli: v letech 1535-1537 ředický puléř Matěj (získal ho za 267 kop), v letech 1537-1538 Jiřík Blatnický, v letech 1538-1555 Jindřich Přepyský z Rychmburka (za 327 kop; za něj byl tento pozdně gotický dům renesančně upraven a v roce 1548 se v něm nacházel solní krám), kolem roku 1562 vdova Markyta Přepyská z Rychmburka, do roku 1579 její dcery Kateřina a Alina Přepyské z Rychmburka, v roce 1579 panský hejtman Jiřík Adlspach z Damsdorfu (za 600 kop hotových) a v letech 1579-1599 soukeník Michal Černý (za 1 100 kop, v tomto obnosu byla zahrnuta i k domu náležející role).

Za posledně zmíněného vlastníka došlo k zvětšení domu, protože k němu byla přikoupena část lázně s jedním krovem a takto objekt vydržel v období let 1590-1645, kdy se jeho majitelé často střídali. V letech 1599-1600 ho vlastnil Jan Černý (za 1 600 kop), v roce 1600 jeho syn Michal Černý, v letech 1600-1601 Michalova macecha Anna Krumová-Černá, v letech 1602-1603 Pavel Krum, v letech 1603-1624 císařský forštmistr Petr Studenský (Studnický) z Benešova k ruce své manželky Zuzany Jilevské z Jelení, od roku 1624 císařský forštmistr Jiří Šmidl z Eheberku se svojí ženou Annou Alžbětou z Rozenthalu (poslední zmínka o nich jako o majitelích pochází z roku 1647), po nichž ho obdržel jejich syn Jiří Zikmund Šmidl.

Ten se však rozhodl vstoupit do kláštera a dům ve své poslední vůli odkázal v roce 1657 své sestře Kateřině. I ona však byla řeholnicí a o 2 roky později odkázala toto dědictví svému strýci Janu Rudolfu rytíři Cellerovi z Rozenthalu na Trojovicích, Bezděkově a Klizenburku, jenž sloužil jako císařský rada a dvorský soudce království Českého. Zpustlý dům koupil roku 1661 císařský purkrabí Jakub Arnošt Ježek (za 771 kop), jenž se pustil do jeho obnovy, ale již v roce 1665 zemřel a budova připadla jeho synovi Jakubu Václavovi Ježkovi, který je jako její vlastník zmíněn ještě roku 1691. Do roku 1696 dům náležel jeho synovi Jakubu Františkovi Ježkovi a v letech 1696-1745 Janu Ježkovi, bratrovi Jakuba Františka Ježka (postoupen za 1 200 kop). Po smrti Jana Ježka byl objekt s rolí postoupen ostatními za 1 780 zlatých Františku a Zuzaně Ježkovým. V letech 1763-1778 držel dům Ježkův zeť Antonín Horský se svojí ženou Zuzanou, v letech 1778-1780 jeho syn Antonín Horský (za 1 200 zlatých), od něhož ho roku 1780 koupil mistr koželužský Václav Cernstein s manželkou Annou. Vyšel je celkem na 1 700 zlatých. V období let 1825-1866 byl zmíněn jako jejich nástupce syn Antonín Cernstein. V letech 1874-1878 byl dům ve vlastnictví Antonína Cernšteina, do roku 1885 Antonína a Marie Cernšteinových (jedná se o téhož Antonína Cernšteina, pouze tehdy přepsal polovinu domu na svou manželku), v roce 1885 získal polovinu domu Jan Drahoš (téhož roku se od domu natrvalo odstěhoval k domu čp. 9 Josefa Farského oltář, který byl před ním každoročně zřizován o Božím těle), ale již v roce 1886 vlastnila celý objekt Marie Cernšteinová, která nechala po požáru v srpnu 1887 (tehdy vyhořely domy čp. 14-17 a 19) zhotovit novou střechu. Dalším majitelem domu se stal průmyslník Richard Drasche svobodný pán z Wartinbergu, v jehož vlastnictví byl v letech 1891-1897. Od něho ho roku 1898 zakoupili Josef a Eliška Odkolkovi, majitelé Císařského mlýna a nákupci i prodejci mouky ve velkém. Ti ještě v témže roce nechali zhotovit plány na adaptaci dvorního křídla a o rok později dali upravit rovněž uliční fasádu domu. Tehdy budova přišla o své krásné portály. Josef Odkolek prodal jeden za 200 zlatých Muzeu království Českého v Praze a druhý daroval místnímu muzeu. Další úpravy objektu proběhly roku 1911, kdy došlo zejména k úpravám pater.

V roce 1942 byl prozkoumán dům v souvislosti s tím, že si obyvatelé bývalého Císařského mlýna povolali komisi, aby prozkoumala trhliny ve štítě a ve zdivu. V období po 2. světové válce byl dům spravován Bytovým podnikem Pardubice. 12. března 1964 byl objekt čp. 15 zapsán do státního seznamu kulturních památek. Roku 1970 vznikl plán na obnovu fasády, aby byl udržen její vzhled ze sklonku 18. století. Při těchto pracích, zahájených až o 2 roky později, bylo v přízemí nalezeno renesanční terakotové ostění, podle něhož byla upravena i ostatní okna v řadě. V roce 1972 byly též vyměněny vchodové dveře. V souvislosti s dalšími plánovanými úpravami domu vznikl roku 1987 stavebně-historický průzkum. V roce 1989 byla jeho majitelkou Zdeňka Vrbová z Prahy a dnes náleží Janu a Mgr. Adéle Kolářovým. Roku 1992 byla v 1. patře otevřena prodejna Papyrus, jež nabízela nejen potřeby pro školáky. Objekt je stále využíván zejména komerčně a vystřídala se v něm již řada nájemců, např. v bývalé restauraci Bazalka se od roku 2016 nachází Indická a Nepálská restaurace Tandoor (viz http://www.indickanepalskapardubice.cz), od roku 2009 tu působí ANTIK STAROŽITNOSTI Josefa Petrlíka a sídlila tu nějaký čas rovněž Koalice nevládek Pardubicka (viz https://www.konep.cz), než se přestěhovala do Klášterní ulice čp. 54. Další informace o této dvoupatrové a sedlovou střechou zakončené řadové budově s gotickým mázhauzem lze najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-15905554.