Ďumbier (2046 m n. m.)

Ďumbier – nejvyšší vrchol (2045,9 m n. m.) Nízkých Tater. Najdeme jej zhruba uprosřed hlavního hřebene pohoří, v podcelku Ďumbierské Tatry, ve skupině Ďumbiera, v hlavním hřebeni pohoří mezi vrcholy Krúpova hoľa (1921,9 m) a západnim vrcholem v hřebeni Králička (1782,2 m). Tyčí se asi 1 km severozápadně od horské chaty M. R. Štefánika,

Vrchol od Krúpovej hoľe na západě odděluje Krúpovo sedlo (asi 1910 m). Směrem k vrcholu, následuje za sedlem zubatý hřeben, vrcholící vedlejším vrcholem Ďumbiera (2019,8 m). Za ním je plýtké sedlo (asi 1995 m) a hlavni vrchol hory (2045,9 m n. m.). Hlavní hřeben pak kousek za hlavním vrcholem uhýbá z hřebene skupiny Ďumbiera k jihovýchodu a klesá ve výrazné depresi do dvojitého Ďumbierského sedla kolem chaty M. R. Štefánika (asi 1735 m a 1727.9 m). Za hlavním vrcholem však také pokračuje vlastní mohutný hřeben Ďumbiera dále k východu (už jako vedlejší hřeben). Následuje v něm plýtké sedlo (asi 1995 m) a za ním vrchol Štiavnica (2025,3 m). Severní úbočí hory prudce padají do Ďumbierského kotla. Krátký hřeben vybíhající Ze západního vrcholu (2018,8 m) vybíhá k severu skalnaté žebro přecházející níže v boční hřeben s vrcholy Baňa (1859,1 m) a Ludárova hoľa (1731,6 m). Tento hřeben rozděluje Ďumbierský kotol v nižších patrech na dva menší, v závěrech Bystréj a Ludárovej doliny. Opačná mírnější jihozápadní úbočí klesají balvanitými proudy a kamennými moři do doliny Trangoška.

Hora je budována žulami Dumbierského tytu. Hřeben hory je hladce modelován porůstají jej alpínské nivy. Při pohledu od severu se Ďumbier jeví jako členitý, mohutný vysokohorský masív s 500 m vysokými stěnami, pilíři a žlábky padajícími do Ďumbierského kotla. Dna karů jsou vyplněna sutí kamenných bloků a valy morén. Na dně kotle v závěru Bystré doliny jsou dvě malá plesa. Souvislé porosty kleče zde nastupují až v nadmořských výškách pod 1550 m n. m. V mírnějších jihozápadních úbočích hory jsou četná periglaciální kamenná moře a proudy žulových bloků. V blízkosti sedla u chaty M. R. Štefánika je zvláštností výskyt úzkého pruhu triasových vápenců přímo v žulovém jádru na hlavním hřebeni – tzv. Ďumbierský kras.

Celý masiv hory leží na území Národního parku Nízké Tatry. Severní úbočí Ďumiera jsou navíc chráněna v rámci národní přírodní rezervace (NPR) Ďumbier s rozlohou 2 043,8 ha), která tady byla vyhlášena v roce 1973. Předmětem ochrany je zde výjimečný ledovcem tvarovaný reliéf. Komplex skalních vrcholů a žlebů, alpínských holí, stupně kosodřeviny, horských smrčin, ale také bohatá vysokohorská fauna (kamzík a svišť) a flóra s výskytem četných chráněných či kriticky ohrožených druhů.

Název hory zřejmě pochází od staršího slovenského synonymu pro rostlinu zázvor (ďumbier = zázvor). Jak k takovému to pojmenování hory došlo je však záhadou. Časté internetové odkazy na to, že zde zázvor roste a byl zde sbírán jsou nesmyslné. Zázvor je sice totiž od středověku známá, ale tropická rostlina rostoucí volně v přírodě v Indii, Indonésii a jižní Číně! Ve svazích hory se v minulosti intenzivně dolovaly železné rudy a zlato. Dodnes jsou v úbočích hory doposud viditelné haldy, štoly a báňské stezky. U vrcholu je vztyčen dvouramenný slovenský kříž. Samotný vrchol je označen betonovým jehlanem. V Ďumbierskom sedle na jižních úbočích hory stojí od roku 1928 turistická chata M. R. Štefánika. Chata má celoroční provoz.

Z vrcholu Ďumbiera se turistovi, za příznivého počasí naskytne, velmi atraktivní kruhový rozhled na prakticky všechna pohoří středního a severního Slovenska. Vrchol je přístupný z Krúpovho sedla po pohodlné, značené vrcholové odbočce z hlavní červené, hřebenové trasy. Z důvodů eroze půdy je už několik let uzavřen serpentinový chodník od chaty M. R. Štefánika přímo na vrchol. Ten lze použít jen v zimě podle tyčového značení a za dostatečné sněhové pokrývky.

Na vrchol lze dojít:

• po červené vrcholové odbočce z Krúpovho sedla (asi 0:20 hod., - opačným směrem 0:15 hod.)