Holešov – kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově

Město Holešov leží na okraji Hané, v podhůří Hostýnských vrchů a při břehu říčky Rusavy. První záznamy o jeho existenci jsou z 12. století, kdy zdejší osada byla lenním statkem olomouckých biskupů, což stvrzuje známá listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Pak ale přišli na nezvanou návštěvu Tataři a osada byla zničena. Brzy byla však znovu vybudována, opatřena hradbami a roku 1272 je již Holešov zmiňován jako město. Další nepříjemné chvíle si zažilo město během třicetileté války, kdy bylo pleněno Valachy a Švédy, ale ušetřeno nebylo ani císařskými vojsky. Na konci války byly zničeny až dvě třetiny města včetně feudálního sídla.

Patrně již na počátku 14. století stával na holešovském náměstí gotický kostelík se hřbitovem obehnaný zdí a přibližně i v té době je doložena existence zdejší fary. Za husitských válek se v Holešově šířilo Husovo učení a místní se hlásili k podobojí. V 16. století přešli k protestantství luterského směru, vedle kterého zde působila i silná obec českobratrská. V roce 1615 byl poslední luterský kněz vykázán, kostel byl vrácen katolickému obřadu a znovu vysvěcen. Do města byli povoláni jezuité a holešovským farářem ustanovili moravského katolického kněze Jan Sarkandra (20. prosince 1576 – 17. března 1620), který spravoval kostel čtyři roky (kromě krátkého údobí v roce 1619, kdy přechodně pobýval v Krakově). Současně se stal zpovědníkem majitele panství, Ladislava Popela z Lobkovic (zvaný též Ladislav mladší z Lobkovic). Je známo, že v té době vedl Sarkander jako farář dlouhé majetkoprávní spory se sousedním evangelickým pánem Václavem Bítovským z Bítova. V únoru roku 1620 vtrhli na Moravu Lisovčíci ve službách polského katolického krále, což znamenalo pro mnoho měst a vesnic drancování. Holešov ovšem zůstal ušetřen, přičemž převážně evangelické okolí bylo vypleněno a Velké škody utrpěl právě majetek pana Václava Bítovského z Bítova. Když na Moravě získali moc moravští protestantští stavové sympatizující s českým stavovským povstáním, byl Sarkander nařčen z velezrady. Údajně měl při předešlém pobytu v Polsku vést tajná jednání a domluvit vpád polského vojska jako pomoc císaři Ferdinandovi, kterého nechtěli moravští stavové uznat. Pokusil se sice uprchnout, ale po čase byl u obce Troubky dopaden a předveden před povstalecký soud. Bohužel pro něho byl sudím ustanoven právě Václav Bítovský z Bítova. Sarkander strávil čtyři týdny v městském vězení na místě dnešní Sarkandrovy kaple v Olomouci, kde byl vyslýchán právem útrpným. Veškerá obvinění ale odmítl a také neřekl, co mu svěřil moravský zemský hejtman Popel z Lobkovic, jelikož by to znamenalo prozrazení zpovědního tajemství. Mučení Sarkanderovi způsobilo celou řadu vážných zranění, na jejichž následky zemřel v žaláři o necelé čtyři týdny později. Osudy Jana Sarkander však jeho smrtí neskončily. Umučení kněze totiž brzy vyvolalo mezi lidmi značné pobouření a po kraji začal vznikat jeho kult jako mučedníka, který se následně rozšířil po celé Moravě, ale i do Polska a do Čech. A tak se není, co divit, že ho nechal 15. září 1859 papež Pius IX. blahořečit. Od roku 1877 je část jeho ostatků (dva obratle a úlomek loketní kosti) umístěna v prosklené skříňce na oltáři v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově. Dne 21. května 1995 byl Jan Sarkander v Olomouci, kde je také pohřben, svatořečen papežem Janem Pavlem II. Interpretace jeho působení je ale dodnes kontroverzním tématem a nemalá část veřejnosti (např. evangelíci) měla výhrady proti kanonizaci.

Co zůstalo ze starého kostelíka, je stále předmětem bádání. Jisté však je, že dnešní podoba chrámu vznikla podle projektu, který vytvořil italský dvorní architekt z Vídně, Filibert Lucchese. Doba zahájení stavby je určena po roce 1650, kdy město přešlo do držení vlivného rodu hrabat Rottalů, který se pustil do obnovy města i stavby ranně barokního zámku (taktéž Filibert Lucchese). A tak lze asi také spojovat tento rod se zmíněným kostelem. Bohužel jméno stavitele se nedochovalo. Většina odborníků se shoduje, že kostel byl dokončen v roce 1708. Ale mohlo to být také o několik let později, jelikož k slavnostnímu vysvěcení došlo až 26. července 1735 olomouckým světícím biskupem Ottou Honoriem hrabětem z Egkhu a Hungersbachu.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově stojí na náměstí dr. Edvarda Beneše. Jedná se o trojlodní barokní stavbu s jednou věží ve frontě. Hlavní loď kostela, která je vyšší než obě boční, se otevírá do boků půlkruhovými oblouky na masivních pilířích. Vnitřní výzdobu převážně provedl sochař a štukatér Jan Jiří Schauberger, jeden z nejlepších moravských sochařů své doby. Dílo úžasně a jedinečně vystihuje bolesti i radosti představovaných postav. Dále se na uměleckém pojetí interiéru podílel Ondřej Zahner.

Scéna nad hlavním oltářem představuje Nanebevzetí Panny Marie. Avšak Jan Jiří Schauberger nezvolil obvyklou malbu, nýbrž provedení ve štuku. Mohutné dílo je rozděleno do třech částí. Spodní část je sestavena z oblaků a andělů, kteří odnášejí Pannu Marii, kterou v druhé části očekává Ježíš Kristus s křížem. Nad touto scénou v okně do zlata svítícím je Duch svatý v podobě holubice. Nad tím vším žehná v oblacích Bůh Otec, který se levou rukou opírá o zeměkouli. Celé barokní seskupení je ukončeno mariánským monogramem. Hluboký dojem, který jistě v každém zanechá pohled na tuto scénu, je umocněn sochami světců, které autor (Ondřej Zonner, též Zahner, Zohner) z Olomouce umístil mezi římskými sloupy. Sochy v nadživotní velikosti představují (zleva) sv. Kateřinu Alexandrijskou s knihou v ruce, sv. Františka z Pauly s holí, sv. Antonína Paduánského (sv. Antonín z Padovy) s malým Ježíškem v náručí a sv. Cecílii. Před hlavním oltářem jsou na samostatných soklech naproti sobě umístěny vrcholné barokní dřevořezby od O. Zahnera představující anděly (světlonoše) nesoucí pochodeň.

V kostele je kromě hlavního oltáře dalších deset oltářů v bočních lodích, které jsou také dílem Schaubergerovým. Při opravě kostela v nich byla nalezena původní stropní malba na rozdíl od hlavní lodě, která má výzdobu z roku 1862 ve stylu rokoka. Obsahuje iluzivní rámy, květinové girlandy, vázy a kartuše s náboženskými symboly. Na levém oltáři (za vstupem do chrámu) je obraz již zmíněného Jana Sarkandera od malíře Gustava Kautznera z roku 1860. V levé boční lodi (evangelní strana) se dále nacházejí oltáře sv. Anny, sv. Jana Nepomuckého, Zvěstování Panny Marie, Povýšení sv. Kříže. V pravé boční lodi (epištolní strana) je zajímavý například oltáře sv. Josefa, kde jedné ze soch dal autor svou podobu a opatřil ji u nohou symboly sochařské práce (kladivo a dláto). Za povšimnutí stojí též obraz požáru Holešova umístěný nad oltářem sv. Floriána (patron hasičů) v pravé boční lodi, který namaloval v roce 1817 Jan Křtitele Kisling. Dále je zde oltář Růžencové Panny Marie, sv. Tekly a Bolestné Panny Marie.

Členové hraběcí rodiny trávili čas během mše svaté v oratoři, která se nacházela nad sakristií. Vedle vchodu do sakristie se nachází kazatelna. Na parapetu řečniště je umístěn reliéf malého Ježíše Krista učícího v chrámě. Nahoře letí anděl a andílek, kteří přidržují drapérii splývající ze stříšky, na jejíž čelní straně je kartuš s nápisem „Kdo z Boha jest, slovo Boží slyší“. Proti kazatelně je velmi vzácná křtitelnice, další dílo Jana Jiřího Schaubergra. V její spodní části nesou dva andělíčkové nádobu s křestní vodou uzavřenou víkem v podobě mušle, nad kterou se nachází mohutná zeměkoule se zlatými mraky. Nad zeměkoulí stojí Jan Křtitel a křtí Ježíše Krista klečícího v řece Jordán. Pod baldachýnem se vznáší Duch Svatý, který má podobu holubice a na stříšce sedí v oblacích Bůh Otec. Na přední straně baldachýnu je kartuš s nápisem – „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“.

V západní části lodi se na hudební kruchtě nachází varhanní skříň ozdobená devíti andělíčky s hudebními nástroji barokní kapely (loutna, trubka, tympány, flétna, housle). Andílek uprostřed diriguje dva andílky zpívající pod ním. Varhanní prospekt je završen sochou krále Davida hrajícího na citeru (harfa).

U epištolní strany presbytáře kostela byla přistavěna v první polovině 18. století Černá kaple jako hrobka rodu Rottalů. Konec prací je datován k roku 1748 a údajně by se mělo jednat o přestavbu starší svatyně. Proč byl zvolen název „Černá“, pochopí každý, kdo vejde dovnitř původními mřížovanými dveřmi. Stěny jsou provedeny z imitovaného mramoru v kombinaci barev černé a šedé, od kterých se zajímavě odráží bílý štuk soch i zlacené hlavice pilastrů. Klenba je pokryta šedočernou ornamentální a figurální malbou. Dominantní je zde také výzdoba sochaře Gottfrieda Fritsche. Zajímavé a velmi zdařile provedené jsou například sochy v životní velikosti, které představují Františka Antonína Rottala a jeho první manželku Marii Cecilii z Trautmannsdorfu, držitele holešovského panství v letech 1717–1762, kteří se zasloužili o stavbu kaple, jejíž výzdobou chtěli zdůraznit význam a bohatství svého rodu.

Černá kaple má dva oltáře umístěné proti sobě. Na západní straně (poblíž vstupu) nese název "Smrtelných úzkostí Krista Pána v zahradě Getsemanské na hoře Olivové“ a zachycuje události v předvečer Velkého pátku. Anděl se zde snaží s vypětím všech sil udržet bezvládné tělo Krista Pána, modlícího se v Getsemanské zahradě na hoře Olivové hoře. Z oblak slétá druhý anděl s rozpjatými perutěmi a přináší Kristovi kalich hořkosti a utrpení od Boha Otce, který jej nepřijal. Scénu ohraničují dva stromy z Getsemanské zahrady, vlevo palma a napravo olivovník. Nahoře je rodový znak Rottalů, nad kterým je umístěna korunovaná lebka.

Na východní straně je hlavní oltář, „oltář ke cti ukřižovaného Spasitele“, zvaný častěji „Očistcový“.

Za římskými sloupy stojí na jedné straně socha truchlící Panna Marie a na druhé pak socha sv. Jana Evangelisty. Mezi nimi drží dva andělé olejový obraz Ukřižovaného v pozlaceném rámu, k němuž upínají ruce duše ztvárněné v lidské podobě a prosí jej o odpuštění, aby se dostali do nebe. Očistcová muka jsou znázorněna ojedinělým narůžovělým štukem plamenů. V případě obrazu se jedná o mistrovskou práci Tizianovy školy a někteří dokonce jeho autorství připisovali přímo italskému malíři vrcholné benátské renesance s tím, že hrabě Rottal byl velký milovník umění.

Nedaleko východního oltáře jsou na zdech proti sobě umístěna velká černá zrcadla, která symbolizují pomíjivost života. Při návštěvě kaple si určitě každý všimne devíti zajímavých cechovních postavníků z konce 18. a z počátku 19. století. Původně se nacházely kvůli zasedacímu pořádku umístěny v hlavní lodi, kde byly připevněny na bocích lavic. Na hlavicích postavníků jsou ztvárněny figurky řemeslnických patronů a světlonošů. Představují tudíž zedníky, stolaře, mlynáře, pekaře, krejčí, soukeníky, řezníky, tkalce a cech čtyř profesí (zámečník, kovář, kolář a bednářům).

Kaple se svými detaily i jako celek je určitě jedinečné dílo nevídané hodnoty, kde lze obdivovat, s jakým uměleckým citem pojal autor její výzdobu. Umístění soch i jejich provedení je ceněno odborníky stejně jako práce se světlem a střídání zastíněných i osvětlených míst.

Se znakem rodu Rottalů, který tvoří kříž ve štítě, se lze setkat v kostele hned na třech místech. O jednom jsem již psal, druhý je umístěn přímo nad hlavním vchodem kostela a třetí se nachází nad vchodem do Černé kaple.

Interiér kostela doplňují varhany vyrobené v Krnově, barokní Dubové lavice a cechovní postavníky u nich. Vpravo od hlavního vstupu byl v roce 2009 umístěn dřevěný misijní kříž. Původně se v kostele nacházelo pět zvonů, dnes jsou ve věži zvony dva, sv. Jakub (1596) a sv. Václav (1597).

Holešovský farní kostel s Černou kaplí patří k vzácným památkám nejen města, nýbrž i celé Moravy. Kostel spravuje Římskokatolická farnost Holešov, na jejichž stránkách se lze dozvědět , kdy se zde konají bohoslužby: http://farnost.biz/. Při pohledu zvenčí zaujme také v západním průčelí kostela je v nice umístěna socha Panny Marie na oblacích. Vlevo od ní se nachází socha sv. Jana Nepomuckého a vpravo socha sv. Jana Sarkandera.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/