Hraběšice – interiér kostela sv. Filipa a sv. Jakuba

Většina kostelů ve městech i na vesnicích má pro procházejícího výletníka a turistu určitou přitažlivost, zvláště pokud je dotyčný zaměřený na prohlídky památkových objektů. A nemusí být ani věřící (však to je u nás víc než 70 % národa). Nicméně pokud není bohoslužba, většinou se do interiéru jen tak nepodívá.

Tam kde to jde, bývá alespoň otevřen některý z vchodů, pokud je ale opatřen bytelnou mříží, za kterou se už jen tak někdo nedostane.

Prapůvod těchto opatření se táhne vlastně již z dob minulého režimu, kdy nebylo žádoucí, aby se obyvatelstvo věnovalo duchovnu a na to navázaly poněkud divoké devadesátá léta, kdy spousta nenechavců spatřoval v církevních památkách zajímavý způsob zajímavého přivýdělku. Vlastně to svědčilo i o nekulturnosti našeho národa. Kdo zavítal někam do okolních západněji položených států, byl leckdy překvapen, že kostely a chrámy bývají celkem snadno přístupné i v době mimomešní.

Pokud má tak výletník to štěstí a ocitne se v pravou chvíli na správném místě, čeká ho leckdy zajímavé překvapení.

Hraběšický kostel svým původem není prozatím nijak věkovitým, vlastně je jeho trvání v současnosti dokládáno na nějaké dvě století. Samotné Hraběšice nemají doloženy dobu svého založení, ví se o nich ze zpráv z roku 1569 kdy byly prodány Žerotíny Šumperku. A dá se říci že se Šumperkem svým způsobem koexistují i v současnosti. Jedním důvodem je osada Krásné s rekreačně zemědělskou přehradou, chatovou osadou a i faktem, že i v samotných Hraběšicích má spousta šumperáků svůj rekreační objekt. No není se čemu divit, když to je necelých 10 km a jste skoro na horách.

Původní obyvatelstvo se ale více věnovalo skromnému zemědělství, ale hlavně pracím v lese díky nalezištím železné rudy i hornictvím.

Poměrně slušný počet stálých obyvatel si tak v letech 1818–1825 vynutil stavbu zděného kostela, který je zasvěcen sv. apoštolům Filipovi a Jakubovi (zřejmě jeje předcházela skromnější stavba). Hraběšice byla dokonce natolik zalidněné, že měly i vlastní faru. Díky faktu, že obec byla v podstatě čistě německá, projevil se na počtu obyvatel značně poválečný odsun, tím i ne zcela úplné dosídlení. V současnosti se počítá stálých obyvatel kolem 170–180. Ti se mohou duchovně posílit obvykle jednou týdně, kdy přijede duchovní ze Šumperka.

I kostel v Hraběšicích utrpěl již při poválečném rabování tak i v pozdějším období a dokonaly to ty zmíněné léta devadesátá.

Od roku 1990 jsou ale Hraběšice opět samostatnou obcí (v l. 1976–90 byly částí Šumperka). A protože si místní chtěli samostatnost potvrdit i nějakým zkrášlením obce, došlo i na opravu kostela. Na vnějšku stylově nezařazené stavby (něco mezi empírem a klasicismem) toho moc nebylo. Kostel zůstává jednolodní orientovanou stavbou s pozdější představěnou věží (1846).

Výrazné proměny se ale dočkal interiér. Podle návrhu Jana Kratochvíla z Brna byl vnitřní prostor upraven v l. 1991–92. Interiér dostal jednodušší hladkou fasádu zvýrazněnou jen jednoduchými římsami v podklenbí a barevně zvýrazněnými oblouky. Z původní výbavy zůstalo jen několik obrazů, soška Panny Marie Lurdské nebo křtitelnice s Kristovou postavou. O původnosti můžeme hovořit i o varhanách na kruchtě či vitráže na bočních oknech. V oválném okénku v závěru kostela vidíme novou vitráž od autora rekonstrukce.

Zcela nejvýraznější je ale valná číst nové obrazové výzdoby kostela, zejména křížová cesta a presbytář s oltářním prostorem. Výjevy znázorňují život a mučednickou smrt patronů kostela. Podle legend byl Filip ukřižován a na kříži ukamenován, Jakub byl rovněž kamenován a podle tradice nakonec ubit valchářskou holí. Křížová cesta je rozdělena na postranní řady po sedmi obrazech. Utrpení Krista a jeho mučednickou smrt vyjádřila manželka J. Kratochvíla Sabina moderní formou. Malířka je i autorkou oltářních maleb.

Oltářní stůl a ambon (místo kde čtou laici z bible) mají keramický obklad. Stůl má výzdobu odkazující na Kristovu smrt, ambon má výzdobu s odkazy na čtyři evangelisty (člověk = sv. Matouš, lev = sv. Marek, býk = sv. Lukáš, orel = sv. Jan). V Hraběšiciích je tak k vidění celkem zajímavá galerie moderního umění, o které zřejmě nemá většina místních (tedy tím myslím i těch šumperáků) nejmenší potuchy.