Ze světa Volyňských skal - po hřebeni Volyně
Turistické cíle • Skalní útvar
Původně jsem chtěl k článku použít titulek „Málem Mrtvý muž Nr.2“, leč nepředbíhejme událostem...
Po průzkumu skalnatého pásu pod úbočím Volyně jsem si po blízké lesní cestě odskočil kousek dál do údolí, neboť jsem v protilehlém svahu nad novodobou pasekou na dálku zahlédl další výrazné skalní seskupení. Nad mýtinou s osamoceným skaliskem dole u potoka se vypíná větší rozeklaný skalní masív, ale ten je v současné době díky mladým hustým jehličnanům vysázených na úpatí téměř nepřístupný. Nezbylo než se spokojit s několika obrázky za pomocí zoomu a vrátit se zpět na modrou, neboť hlavní plán dne byl jiný: vystoupat na vrchol Volyně a pokusit se najít (když už ne tu pravou vyhlídku označovanou jako Mrtvý muž) tak alespoň temeno skály s úžasnou vyhlídkou, kterou tady na stránkách Turistiky už prezentoval Aleš Matějíček.
Osud ale nebyl mým snům tentokrát nakloněn: jakoby nestačilo, že už jsem prošvihnul spoustu času průzkumem Ptačích skal a okolního kamení... nebe se najednou zatáhlo nízkou oblačností a při výstupu na hřeben Volyně mi pod prvním skaliskem, připomínajícího nějakou bytost zahleděnou do dáli, přeskočila žíla v noze. Nepomohl ani chvilkový odpočinek. Bolest se při každém kroku čím dál víc stupňovala a já mohl jen vzpomínat na můj první průchod hřebenem: tehdy jsem byl modrou turistickou cestou, která jednotlivá skaliska neobcházela, ale nekomromisně vedla přes jejich temena, nadšen k zbláznění a nejraději bych pana značkaře odměnil Nobelovou cenou.
Kdežto dnes? Byl jsem rád, že jsem se s bolavou hnátou tak tak doplazil k prvnímu skalnatému vrcholu Volyně. Bizarní fylitové útvary s vrásami zdobící jeho témě sice daly na chvilku bolesti zapomenout, ale myšlenka prozkoumat prudce klesající východní svah, který na mapách cz. zdobí množství hnědých ikonek skal, se za téhle situace stala naprostou utopií. Důkazem budiž to, že jsem před turistickým rozcestníkem Volyně skály, tu poslední kamennou hmotu, přes níž vedla značka horem - já, takový skalomilec - raději potupně obešel!
Nakonec jsem byl rád, když jsem vyšphal i na vrcholek Smrčníku a se zaťatými zuby dopajdal prudce klesající Malínskou roklí nazpět do Nového Malína k vlaku, který jsem stihl jen tak tak.
I přes to všechno jsem na Volyň nikterak nezanevřel a pevně věřím, že se na průzkum jejích svahů pokrytých zajímavými a pitoreskními skalními útvary jednou v plné síle vrátím...