Loading...
Už kus cesty za horskou chatou Antarikem mne silnička a modře značená trasa dovedla k lesu pod vrcholovým úbočím Kyčery (804 m), kde se na volném prostranství napravo od komunikace vypínal dřevěný sloupek s Informační cedulí lesů ČR. Před ním byly v trávě dva prosté balvany a skleněná nádobka na květiny… a jak jsem po přečtení panelu zjistil, je toto místo zároveň i pomníčkem jedné lidské tragédie.
Vrch Kyčera je součástí lesnatého příhraničního hřebene stoupajícího k temeni Makyty (923 m) a stejně jako v okolí byl původní ráz krajiny změněn lidmi. V tomto případě valašskými pastevci, kteří do oblasti přivandrovali přes Ukrajinu až z dalekého Rumunska. Právě oni travnaté svahy využili pro pastvu svých oveček a kozenek a pásli je i v přilehlých porostech původního horského pralesa, který předtím napřed vyklučili.
Tak jako se v Čechách a místy i na Moravě krajina časem změnila na krajinu převážně barokní, v Javornících, Beskydech a dalších horských oblastech východní Moravy ji zase na kulturní malebnou končinu proměnili Valaši. Hlavní jejich sídla se sice nacházela dole v údolích, ale z nich vybíhaly stráně s pasekářskými usedlostmi, políčky, pastvinami a hájky a ohromné množství osad zabralo i vymýcená místa na lesnatých temenech okolních hor.
Po opuštění pastvin se les rychle vracel na původní místo a o jeho současnou podobu se starají Lesy ČR. Oblast Valašskosenicka spadala až do sametu (dle katastru panství hradu Brumova) pod správu Lesního závodu Brumov. (Jak je to s revíry v dnešní době mi není známo…)
11.června 1986 se tady stala tragédie: poblíž jihozápadního úbočí Kyčery přišel ve svých 43 letech o život lesní dělník Teodor Bolčo (kamarády přezdíván „Tiboš“), který po sobě zanechal ženu a tři děti. Stalo se při těžbě dřeva za pomoci lesní lanovky ve strmém lesním svahu. Zvláštní ironií osudu o život přišel ten, který - kromě svých nejbližších, rodiny a kamarádů - měl právě les rád nadevše a díky své pracovitosti a dobré povaze byl mezi spolupracovníky mimořádně oblíben...