Jak se Heřmanice staly v roce 1766 poutním místem
Tato obec je všeobecně známá jako rodiště našeho vojenského genia Albrechta z Valdštejna, ale svého času se stala rovněž významným poutním místem, kam směřovali poutníci nejen z království Českého, nýbrž i z různých míst za jeho hranicemi.
Tehdy se de facto jednalo skoro až o vychytralý plán, jak dostat zdejší kostel do původního stavu před třicetiletou válkou. Ten se totiž po roce 1650 stal pouhou filiálkou kostela v Choustníkově Hradišti, ale to by nebylo tím nejhorším. Věřících tu bylo velmi málo, což bylo podpořeno i nedostatkem římskokatolických kněží. Neklidných dob bylo využito také k tomu, že zádušní jmění se vytratilo do neznáma.
Díky všeobecné rekatolizaci se začaly poměry razantně zlepšovat a také místních věřících přibylo, takže se objevil požadavek, aby Heřmanice obdržely opět svého duchovního pastýře. Zprvu však nešlo o faráře, ale o administrátora čili expozitního kaplana z Choustníkova Hradiště. Tím se v roce 1758 stal P. Jan Antonín Želízko z Tourova. Právě za něho sem byl v březnu 1766 přinesen zázračný obraz P. Marie Celenské, díky němuž začala zdejší poutní tradice.
Ale začněme od začátku! Výše zmíněného roku putoval 29letý tkadlec Bartoloměj Kriegler ze vsi Kunzendorfu na křešovském panství ve Slezsku do proslulého poutního města Mariazell v Türnitzských Alpách ve Štýrsku. Po vykonání všech potřebných pobožností zde zakoupil obraz Panny Marie Celenské, jenž byl namalován na půlarchovém papíru. Po jeho zasazení do dřevěného rámu ho nechal posvětit a s ním na krku se vydal zpět do svého bydliště.
Po obtížné a únavné cestě se dostal 26. března 1766 na brodská luka za Heřmanicemi, kde se zastavil, aby si odpočinul a vykonal svou pravidelnou modlitbu. Obraz tedy sňal z krku a zavěsil ho na hrušeň, která rostla u farské louky. Když se pomodlil, sňal obraz ze stromu a vydal se dál. Ale po 50-60 krocích se najednou nemohl hnout z místa. Něco ho přimělo k tomu, aby se vrátil zpět k hrušni a obraz na ni opětovně zavěsil. Uběhla nějaká chvíle a rozhodl se ho opět vzít s sebou a vyrazit dále k rodnému Slezsku. Neušel ani tolik jako předtím a situace se opakovala. Nemohl dále, navíc se mu udělalo nevolno a přepadla ho ohromná únava. Cosi ho opět pudilo k návratu k Heřmanicím. Vrátil se tedy k hrušni, na níž tentokrát obraz pevně přibil. Následně si pod ním klekl a modlil se k Panně Marii, aby ho ochránila. Když se poté opět dal na cestu, tak mu již nic v ní nepřekáželo a on s lehlým srdcem vyrazil domů.
Obraz zůstal na stromě několik měsíců, a to pouze v nezaskleném černém rámu. Když šel kolem heřmanický sklenářský mistr Jan Václav Hřebec, sundal ho ze stromu a zanesl do své dílny, aby obraz zasadil do nového rámu se sklem. Následně ho dal navíc do prosklené skříňky, kterou pevně přibyl na onu hrušeň. Od té doby k němu přicházela řada lidí, a to zejména z Křešovska, odkud pocházel prve zmíněný Bartoloměj Kriegler.
Tato věc neunikla též zdejšímu administrátoru P. Janu Antonínu Želízkovi z Tourova. Když přišel v neděli po sv. Jakubovi v červenci téhož roku na farskou louku, střetl se tam s několika modlícími se lidmi, jež mu řekli, že přišli z dálky navštívit tento vzácný a zázračný obraz. 5. srpna 1766 narazil na ještě větší zástup lidí, které napomenul, aby nezmeškali a raději šli na služby Boží. 9., 12. a 15. srpna 1766 byly již po stromě zavěšeny různé další svaté obrazy a pod ním byla zapálena řada voskových svící. To z toho důvodu, že zde došlo k několika zázračným událostem, za něž se věřící snažili nějakým způsobem odvděčit, alespoň symbolicky. 15. srpna téhož roku se zde poprvé sešlo několik set návštěvníků, což je považováno za počátek heřmanické poutní tradice.
Netrvalo dlouho a o situaci v Heřmanicích se dozvěděla rovněž královéhradecká konsistoř, jež viděla v obrazu velkou příležitost k propagaci církve i zdejšího kraje. Nařídila tedy, aby byl obraz přenesen do kostela sv. Máří Magdalény, kde byl nejprve zavěšen na postranní stěně, aby se krátce nato objevil na hlavním oltáři. Od té doby se konaly pouti do Heřmanic, zvláště o Mariánských svátcích. Ty přinesly změnu v tom, že na místě hrušky byl posléze vztyčen kamenný sloup s vyobrazením Panny Marie Celenské a zázračný obrázek této světice na heřmanickém hlavním oltáři byl zasazen do pozlaceného rámu a ozdoben 2 jaroměřskými řádovými sestrami tak, že z něj byly vidět pouze tváře Panny Marie a Jezulátka, jinak bylo vše ukryto pod zlatem a stříbrem vyšívanými tkaninami a množstvím drahokamů, zejména českých granátů a ametystů.
Na žádost poutníků se poté sundával obraz ze svého umístění a nechával se jimi líbat, přičemž každý skládal poté do žlábku na dolní straně obrazu minci, z čehož později vznikly pomluvy zdejšího duchovního, že nechává obraz líbat za peníze. Sám P. Jan Antonín Želízko z Tourova se v roce 1786 dožil toho, že byl povýšen na lokalistu a zemřel roku 1806 (fara zde byla znovuzřízena až v roce 1858), ale poutní tradice, na níž měl rovněž částečný podíl, se v Heřmanicích tak uchytila, že trvala až do 1. světové války, ale v menší míře se dočkala až odsunu německého obyvatelstva, čímž de facto zanikla, protože noví obyvatelé nebyli tak religiózními jako ti původní.
Tehdy to byla taková událost, že se všichni katolíci vydávali na pouť do Heřmanic každoročně, a to vždy pěšky, jak to u takové pouti bývá. Nebylo nikoho, kdo by si nechal tuto příležitost ujít. Postupem času však vztah k tomuto postupně opadal. Jako příklad můžeme uvést královéhradecké věřící, kteří sem od 18. století mířili minimálně 1x za rok, ale ve 2. polovině 19. století tomu již tak nebylo a zástupci města byli pouze členové některých s římskokatolickou církví úzce spojených spolků pod vedením tamních vysokých církevních hodnostářů, např. paní a dívky ze svatoanežského sociálního spolku. Tomuto úpadku rovněž napomáhaly útoky ze strany různých pokrokářů, zejména redaktora Aloise Hajna a jeho "Osvěty lidu", ale největší vliv měla jako na vše ostatní moderní doba se svými klady i zápory. Ať je některá věc sebekrásnější a svým významem přesahuje čas i prostor, vždy přijde doba jejího úpadku a nakonec zániku. Nic na tomto světě totiž není stálé a trvalé, nejen ten náš život vezdejší, ale na nic by se nemělo zapomenout.
Tehdy se de facto jednalo skoro až o vychytralý plán, jak dostat zdejší kostel do původního stavu před třicetiletou válkou. Ten se totiž po roce 1650 stal pouhou filiálkou kostela v Choustníkově Hradišti, ale to by nebylo tím nejhorším. Věřících tu bylo velmi málo, což bylo podpořeno i nedostatkem římskokatolických kněží. Neklidných dob bylo využito také k tomu, že zádušní jmění se vytratilo do neznáma.
Díky všeobecné rekatolizaci se začaly poměry razantně zlepšovat a také místních věřících přibylo, takže se objevil požadavek, aby Heřmanice obdržely opět svého duchovního pastýře. Zprvu však nešlo o faráře, ale o administrátora čili expozitního kaplana z Choustníkova Hradiště. Tím se v roce 1758 stal P. Jan Antonín Želízko z Tourova. Právě za něho sem byl v březnu 1766 přinesen zázračný obraz P. Marie Celenské, díky němuž začala zdejší poutní tradice.
Ale začněme od začátku! Výše zmíněného roku putoval 29letý tkadlec Bartoloměj Kriegler ze vsi Kunzendorfu na křešovském panství ve Slezsku do proslulého poutního města Mariazell v Türnitzských Alpách ve Štýrsku. Po vykonání všech potřebných pobožností zde zakoupil obraz Panny Marie Celenské, jenž byl namalován na půlarchovém papíru. Po jeho zasazení do dřevěného rámu ho nechal posvětit a s ním na krku se vydal zpět do svého bydliště.
Po obtížné a únavné cestě se dostal 26. března 1766 na brodská luka za Heřmanicemi, kde se zastavil, aby si odpočinul a vykonal svou pravidelnou modlitbu. Obraz tedy sňal z krku a zavěsil ho na hrušeň, která rostla u farské louky. Když se pomodlil, sňal obraz ze stromu a vydal se dál. Ale po 50-60 krocích se najednou nemohl hnout z místa. Něco ho přimělo k tomu, aby se vrátil zpět k hrušni a obraz na ni opětovně zavěsil. Uběhla nějaká chvíle a rozhodl se ho opět vzít s sebou a vyrazit dále k rodnému Slezsku. Neušel ani tolik jako předtím a situace se opakovala. Nemohl dále, navíc se mu udělalo nevolno a přepadla ho ohromná únava. Cosi ho opět pudilo k návratu k Heřmanicím. Vrátil se tedy k hrušni, na níž tentokrát obraz pevně přibil. Následně si pod ním klekl a modlil se k Panně Marii, aby ho ochránila. Když se poté opět dal na cestu, tak mu již nic v ní nepřekáželo a on s lehlým srdcem vyrazil domů.
Obraz zůstal na stromě několik měsíců, a to pouze v nezaskleném černém rámu. Když šel kolem heřmanický sklenářský mistr Jan Václav Hřebec, sundal ho ze stromu a zanesl do své dílny, aby obraz zasadil do nového rámu se sklem. Následně ho dal navíc do prosklené skříňky, kterou pevně přibyl na onu hrušeň. Od té doby k němu přicházela řada lidí, a to zejména z Křešovska, odkud pocházel prve zmíněný Bartoloměj Kriegler.
Tato věc neunikla též zdejšímu administrátoru P. Janu Antonínu Želízkovi z Tourova. Když přišel v neděli po sv. Jakubovi v červenci téhož roku na farskou louku, střetl se tam s několika modlícími se lidmi, jež mu řekli, že přišli z dálky navštívit tento vzácný a zázračný obraz. 5. srpna 1766 narazil na ještě větší zástup lidí, které napomenul, aby nezmeškali a raději šli na služby Boží. 9., 12. a 15. srpna 1766 byly již po stromě zavěšeny různé další svaté obrazy a pod ním byla zapálena řada voskových svící. To z toho důvodu, že zde došlo k několika zázračným událostem, za něž se věřící snažili nějakým způsobem odvděčit, alespoň symbolicky. 15. srpna téhož roku se zde poprvé sešlo několik set návštěvníků, což je považováno za počátek heřmanické poutní tradice.
Netrvalo dlouho a o situaci v Heřmanicích se dozvěděla rovněž královéhradecká konsistoř, jež viděla v obrazu velkou příležitost k propagaci církve i zdejšího kraje. Nařídila tedy, aby byl obraz přenesen do kostela sv. Máří Magdalény, kde byl nejprve zavěšen na postranní stěně, aby se krátce nato objevil na hlavním oltáři. Od té doby se konaly pouti do Heřmanic, zvláště o Mariánských svátcích. Ty přinesly změnu v tom, že na místě hrušky byl posléze vztyčen kamenný sloup s vyobrazením Panny Marie Celenské a zázračný obrázek této světice na heřmanickém hlavním oltáři byl zasazen do pozlaceného rámu a ozdoben 2 jaroměřskými řádovými sestrami tak, že z něj byly vidět pouze tváře Panny Marie a Jezulátka, jinak bylo vše ukryto pod zlatem a stříbrem vyšívanými tkaninami a množstvím drahokamů, zejména českých granátů a ametystů.
Na žádost poutníků se poté sundával obraz ze svého umístění a nechával se jimi líbat, přičemž každý skládal poté do žlábku na dolní straně obrazu minci, z čehož později vznikly pomluvy zdejšího duchovního, že nechává obraz líbat za peníze. Sám P. Jan Antonín Želízko z Tourova se v roce 1786 dožil toho, že byl povýšen na lokalistu a zemřel roku 1806 (fara zde byla znovuzřízena až v roce 1858), ale poutní tradice, na níž měl rovněž částečný podíl, se v Heřmanicích tak uchytila, že trvala až do 1. světové války, ale v menší míře se dočkala až odsunu německého obyvatelstva, čímž de facto zanikla, protože noví obyvatelé nebyli tak religiózními jako ti původní.
Tehdy to byla taková událost, že se všichni katolíci vydávali na pouť do Heřmanic každoročně, a to vždy pěšky, jak to u takové pouti bývá. Nebylo nikoho, kdo by si nechal tuto příležitost ujít. Postupem času však vztah k tomuto postupně opadal. Jako příklad můžeme uvést královéhradecké věřící, kteří sem od 18. století mířili minimálně 1x za rok, ale ve 2. polovině 19. století tomu již tak nebylo a zástupci města byli pouze členové některých s římskokatolickou církví úzce spojených spolků pod vedením tamních vysokých církevních hodnostářů, např. paní a dívky ze svatoanežského sociálního spolku. Tomuto úpadku rovněž napomáhaly útoky ze strany různých pokrokářů, zejména redaktora Aloise Hajna a jeho "Osvěty lidu", ale největší vliv měla jako na vše ostatní moderní doba se svými klady i zápory. Ať je některá věc sebekrásnější a svým významem přesahuje čas i prostor, vždy přijde doba jejího úpadku a nakonec zániku. Nic na tomto světě totiž není stálé a trvalé, nejen ten náš život vezdejší, ale na nic by se nemělo zapomenout.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.379, 15.920)
Poslední aktualizace: 12.2.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Heřmanice
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Jak se Heřmanice staly v roce 1766 poutním místem
Zaniklá tvrz v Heřmanicích
Zajímavost
Výše uvedená ves se nachází severně od Jaroměře a vznikla při křižovatce cest mezi Jaroměří, Chvalkovicemi, Kuksem a Choustníkovým Hradištěm, přičemž první zmínku o její existenci nalezneme k roku 1352, kdy v ní b…
0.1km
více »
Mechanická tkalcovna Josefa Menčíka v Heřmanicích
Dům, budova
Původně se v těchto místech nacházel panský mlýn, jenž byl v roce 1695 prodán za 270 zlatých, roční nájem 40 zlatých a některé naturální dávky. Jeho prvním majitelem byl Theodor Greif, avšak 25. června 1882 mlýn v…
0.1km
více »
Kostel sv. Máří Magdalény v Heřmanicích
Kostel
V roce 1352 bylo odváděno z Heřmanic 6 grošů papežského desátku. První zmínka o kostele však pochází až z roku 1358, kdy si kněz Jan z Mladých Buků směnil místo s plebánem Linhartem. Jako farní byl kostel připomín…
0.1km
více »
Heřmanice - rodiště Albrechta z Valdštejna
Kostel
Heřmanice - obec písemně doložená v zemských deskách roku 1352 jako samostatné zemanské zboží, které držel hradecký purkrabí Rupert. Počátkem 16. století se Heřmanice staly vlastnictvím rodu Valdštejnů. V r. 1548 nechali Valdštejnové tvrz opravit. Na heřmanické tvrzi se dne 14.9.1583 narodil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Když bylo budoucímu stratégovi třicetileté…
0.1km
více »
Jaroměřský (Heřmanický) rybník
Rybník
Město Jaroměř mívalo od středověku také své rybniční hospodářství, a to již minimálně od 15. století. Tehdy se zde však nacházelo více vodních ploch, takže nejde někdy identifikovat, zda se jednalo o ten či jiný r…
1.5km
více »
Památné lípy nad Zaloňovem
Památný strom
Nad obcí Zaloňov, při cestě k Žírči se nachází památné lípy s pomníkem ukřižování. Nejen, že zde vytváří významný krajinotvorný prvek, ale z místa se nabízí i výhledy na Trutnovsko, Náchodsko a Orlické hory. Místem prochází cyklotrasa KČT č. 4116.
2.3km
více »
Jaroměř - kostel sv. Jakuba
Kostel
Kostel sv. Jakuba je na předměstí byl založen ve 14. století, připomíná se roku 1374. V 16. století, zřejmě v roce 1530 byl pozdně goticky přestavěn. Roku 1670 kostel vyhořel a následně byl barokně upraven, pozdně gotické portály se však dochovaly. To, že kolem kostela býval původní jaroměřský hřbitov připomíná pomníček M. S. Patrčky, který byl zakladatelem prvního kouzelného…
2.6km
více »
Jaroměř - Mariánský sloup
Pomník
Mariánský sloup postavený v letech 1723-1727 je největší dominantou dnešního náměstí ČS armády. Je dílem Matyáše Bernarda Brauna a jeho sochařské dílny (R. Thényho a J. Pacáka). V 90. letech minulého století byly…
2.7km
více »
Jaroměř - chrám sv. Mikuláše
Chrám
Chrám sv. Mikuláše je nejstarší stavbou ve městě, je cennou památkou české lucemburské a vladislavské gotiky. Založen byl počátkem 14. století a stal se součástí Městského opevnění, dostavěn byl v druhé polovině 15. století. Do dnešní podoby byl upraven při rekonstrukci počátkem 20. století. Hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše pochází z let 1770-72, řezbářská výzdoba je dílem…
2.7km
více »
Jaroměř - městská brána se zvonicí
Zvonice
Městská brána se zvonicí se nachází na konci východní strany náměstí v sousedství Chrámu Sv. Mikuláše. Na bráně je umístěna barokní jezdecká socha sv. Václava z roku 1707. Bránou ve středověku procházela tzv. polská cesta.
2.7km
více »
Jaroměř - železný most přes Labe
Most
Železný most přes Labe, který spojuje centrum města s částí zvanou Na ostrově, byl dle štítku zhotoven v roce 1884. Boční lávka byla věnována veřejnosti Občanskou záložnou v roce 1931. Dnes most slouží pouze pěším…
2.8km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Kuks - Hospital
Muzeum
Počátkem osmnáctého století nechal hrabě Sporck na svém panství, u obce Kuks, zbudovat velkolepý areál, který dodnes okouzluje návštěvníky. Kromě proslulých lázní, které patřily k nejslavnějším v tehdejší Evropě, vyrostl v nádherném labském údolí také klášterní Hospital, který ozdobily sochy Ctností a Neřestí z dílny mistra Matyáše Bernarda Brauna. Špitálnímu komplexu, který připomíná zámek, vévodí kostel Kostel Nejsvětě…
2.9km
více »
Bylinková záhrada u Hospitalu Kuks
Zahrada
Špitálna bylinková záhrada, ktorá sa rozprestiera na ploche za hospitalom je spojením flóry a sochárského umenia. Táto zahrada sa tu nachádza už od doby vzniku hospitalu, zo začiatku 18. storočia. Pestovalo sa tu ovocie a zelenina pre hospitalskú kuchyňu a rôzne bylinky a kvetiny pre tunajšiu lekáreň U granatového jablka.
Záhradu v pôdoryse tvorí 16 štvorcov, 4 stredné sú zatrávnené, tie po obvode tvorí dohromady 144 záhon…
2.9km
více »
Hospital a Zámek Kuks
Tipy na výlet
Obec Kuks se nachází v Podkrkonoší, na hlavním silničním tahu z Hradce Králové do Krkonoš. Je dobře dostupná vlakem i autobusem. Původně si toto honosné sídlo na levém břehu Labe nechal postavit F.A.Špork jako svů…
2.9km
více »
Hospital Kuks.
Dům, budova
Na prohlídku Kuksu jsme vyjeli ze Dvora Králové na kolech. Cesta vede po 2. Labské cyklostezce přes Žireč do Stanovic. Tady sjedeme k Labi a po krásné…
2.9km
více »
Kuks – barokní lékárna
Muzeum
Při návštěvě unikátního barokního areálu Kuks, který se nachází jihovýchodně od města Dvůr Králové, nás mimo jiné zaujala zdejší barokní lékárna. V zajímavých prostorách tohoto hospitálu jsme navštívili expozici Č…
2.9km
více »
Soutěž 10
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Hospitál Kuks - České farmaceutické muzeum
Muzeum
České farmaceutické muzeum sa nachádza vo vychodných Čechách v areáli Hospitálu Kuks.
Hospitál Kuks, Národná kultúrna pamiatka, je bývalý kláštor so špitálom a kostolom Najsvätejšej trojice a hrobkou rodiny Sporc…
2.9km
více »
Barokní Kuks hraběte Šporka
Vesnice
Kuks je malá obec jihovýchodně od města Dvůr Králové na horním toku řeky Labe v malebném Podkrkonoší. Dnes je u nás i v zahraničí Kuks s nedalekou přírodní galerií Betlém proslulý množstvím uměleckých památek z do…
2.9km
více »
Kuks
Tipy na výlet
Naším cílem je poznání barokního skvostu, který vypadá jako zámek a zámkem není - tedy hospital Kuks. Historie hospitalu spadá do počátku osmnáctého století, kdy nechal hrabě František Antonín Sporck na svém panst…
3km
více »
Cyklostezka Hradec Králové - Kuks
Tipy na výlet
Tak i my jsme se dostali k tomu, vyzkoušet novou cyklostezku podél Labe, s cílem na Kuksu. Začínáme v Hradci u muzea a jedeme po pravém břehu Labe. Až do mostu v Pláckách je stezka dost úzká. Ráno ale není žádný …
3.2km
více »
Kuks
Městečko
Kuks leží ve Východních Čechách, jihovýchodním směrem od Dvora Králové. Kuks se rozkládá v pěkné krajině Podkrkonoší. Městečkem protéká řeka Labe. Nedaleko jihozápadního okraje města je les. V severním okraji to…
3.3km
více »
Jaroměř
Město
Jaroměř leží ve Východních Čechách, severním směrem od Hradce Králové. Město najdeme u soutoku řeky Labe a Úpy a nedaleko ústí Metuje do Labe. Východním směrem od Jaroměře se rozkládá Vodní nádrž Rozkoš. U severní…
3.3km
více »
Kuks, Braunův Betlém a zámek
Tipy na výlet
Zámek Kuks a ojedinělou galerii soch Matyáše Bernarda Brauna v přírodě, zvanou Braunův betlém, najdeme jen kousek od Dvora Králové. Vy, kdož jste stejně šikovní jako naše výprava, si předtím než vyrazíte namažte l…
3.3km
více »
Josefov
Městská část
Josefov je městská část Jaroměře a může se pochlubit unikátní památkou, kterou je podzemní labyrint chodeb. Ten je dlouhý několik kilometrů a pro zájemnce prohlídky bude jistě velice poučné, vyzkoušet si na vlas…
4.5km
více »
Pevnost Josefov
Pevnost, opevnění
Pevnost Josefov najdeme v severovýchodních Čechách, nedaleko Jaroměře, u Josefova.
Habsburská monarchie prošla v letech 1756 až 1763 tzv. Sedmiletou válkou s výbojným Pruskem. V této válce císařovna Marie Terezie …
4.6km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Josefov - pevnost, vstup do podzemí
Pevnost, opevnění
Pevnost Josefov byla postavena z popudu císaře Josefa II v letech 1780 až 1787 jako obranný prvek proti Prusku. Základní kámen položil sám císař Josef II dne 3.10.1780. Hradby pevnosti byly postaveny podle francou…
4.7km
více »
Braunův betlém
Tipy na výlet
Naše cesta směřuje do nejvýchodnější části Zvičinského hřbetu, do lesního porostu mezi Dvorem Králové a Kuksem. Jdeme za poznáním úžasné práce mistra Matyáše Bernarda Brauna, který zde v letech 1718 - 1732, na pop…
5.3km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Braunův betlém
Socha
Braunův betlém, unikátní přírodní galerie, kterou vytvořil mistr Matyáš Bernard Braun, z podnětu hraběte Františka Antonína Šporka, v letech 1718 - 1732.
O výz…
5.4km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
ZOO - Dvůr Králové
ZOO
ZOO nabízí klasickou zahradu se všemi pavilony a s více než 2.400 zvířaty po celou otevírací dobu, velké letní výběhy osazené africkými kopytníky a ptáky a Africké safari, kde návštěvníci…
11.1km
více »