Janatov (Lodín)

Tato osada, o níž pochází první zmínka z roku 1720, je novodobého původu a dá se označit za výsledek pozdějších raabizačních snah, protože původně se západním směrem od Lodína nacházel pouze harrachovský poplužní dvůr s velkým ovčínem. Byla vystavěna řadou kolmo k silnici z Lodína do Chmelovic, která navazuje za Podoliby na silnici z Nového Bydžova do Hořic. O vývoji jejího pojmenování nalezneme v díle "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L" od Antonína Profouse toto:

"Janatov (lid. v Janatově, do Janatova), ves (m. o. Lodín) 5 1/2 km sz. od Nechanic: 1790 Hft Sadowa: Janatow, Schaller XVI, 157; 1835 zu Lodin das 1/2 St. w. davon liegende, erst in neurer Zeit entstandene Dorf Janatow begriffen, welches aus 25 H. mit 144 E. besteht, Sommer III, 26.

Toto MJ. povstalo podle vzoru starých MJ. na -ov (na př. Benešov) z příjmení Janata, jež nacházíme nejen v nové době u Kotíka, ale také již v starších dobách: ok. 1400 Janata, Urb. Hrad. 3; 1570 Jan Janata, KolČČ. 431b."

Výše zmíněné řádky se shodují v tom, že Janatov měl být založen jakýmsi Janatou, který byl buďto panským porybným, nebo zdejším sedlákem, jehož statek býval prvním v těchto místech. Obojí je možné a každý pramen hovoří o počátcích Janatova jinak. Protože se však u Janatova rozkládala dvojice velkých rybníků Homoláč o 53 jitrech a 955 čtverečných sázích a Häring o 56 jitrech a 1257 čtverečných sázích, je pravděpodobná nejspíše verze, že Janata býval právě panským porybným, jemuž bylo v těchto místech postaveno vrchností stavení, aby na ně mohl řádně dohlížet. Skutečnost však může být jiná, protože jsem objevil ve starých pramenech to, že zprvu se Janatovu říkalo i Janotov. Ten do zániku poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byl součástí panství Sadová. Roku 1843 měl Janatov 137 obyvatel a 24 domů.

V roce 1849 se stal osadou Lodína, jehož součástí býval již předtím. Roku 1890 zde žilo 188 obyvatel v 31 domech. 25. dubna 1891 vyhořela trojice domů - Františka Jasenského, Josefa Věříše a Václava Šarouna. 6. června 1891 utonula téměř 1,5měsíční Marie Novotná z čp. 13. 2. července 1891 vyhořela usedlost chalupníka Peřiny. Škoda byla odhadnuta na 1 000 zlatých a poškozený byl pojištěn na 620 zlatých. 19. listopadu 1895 Josef Vojtěch z čp. 6 těžce zranil svého tchána Matěje Vašinu, který zemřel 1. prosince téhož roku. Za toto se dostal před soud, ale ten ho 19. února 1896 osvobodil, a to v poměru 11 : 1 porotci. V roce 1900 měl Janatov 149 obyvatel a 31 domů. Jediným zdejším živnostníkem tehdy byl hostinský a kramář František Mencl. V letech 1909-1911 byla postavena silnice z Lodína do Chmelovic, která roku 1912 přešla do správy okresu. V roce 1910 zde žilo 163 lidí v 31 domech. Nejhorším obdobím se však stala 1. světová válka, neboť hned roku 1914 byl na vojně jako rekrut Ludvík Šaroun, na 1. výzvu rukovali: Josef Brouček, Jan Chmelař, Alois Novotný, Josef Ondráček a František Vašina a na 2. výzvu: František Mencl, Josef Šanda, Josef Žalman. Z 1. světové války se nevrátil 1 zdejší muž, a to František Brouček z čp. 30 (* 29. září 1877 Janatov), který zemřel na tuberkulózu v královéhradecké záložní nemocnici 10. ledna 1916 a pohřben byl na vojenském hřbitově na Pouchově (hrob č. 54; uveden v "Nachrichten über Verwundete und Kranke ausgegeben am" a v matrice zemřelých, ale na pomníku padlým v Lodíně jeho jméno chybí; sice nepadl, ale i tak mezi oběti této války náleží, a tak ho zmiňuji alespoň zde).

13.-18. prosince 1920 se zdejší zemědělští dělníci zúčastnili generální stávky. V lednu 1926 došlo k tragické smrti rolníka Pluhaře, který dovážel domkáři Novotnému z lesa dříví a převrátil se na něj plně naložený vůz. Roku 1927 byla osada elektrifikována (Družstvo pro rozvod elektrické energie v Janatově, zapsané společenstvo s obmezeným ručením). O 3 roky později zde žilo 141 obyvatel v 31 domech. Na jaře 1932 vyhořela stavení čp. 22 Jaroslava Valenty a čp. 29 Ludvíka Šarouna. V témže roce byl vystavěn nový hostinec čp. 32, protože nový vlastník Rudolf Hurt nemohl získat hostinskou koncesi v dosavadním objektu. V prosinci 1932 vznikl v Janatově spolek divadelních ochotníků "Osvěta", jenž si zakoupil starší jeviště z Podolib za 500 Kč. První představení "Z manželského ráje" bylo sehráno 18. prosince 1932. Následujícího roku bylo velké sucho, a tudíž velká nouze o vodu, pro níž zdejší občané jezdili až do Lodína. 31. března 1933 shořela stavení čp. 15 Václava Valenty a čp. 10 Václava Novotného. 8. dubna 1933 vyhořel dům čp. 17 Františka Šarouna. 6. srpna 1933 vyhořela stará hospoda čp. 1 a na jejím místě byly postaveny nové chlévy. V letech 1933-1934 byl obnoven rybník Homoláč a jeho okolí bylo zmeliorováno. Z nově vzniklé vodní nádrže byla voda vedena drenážním potrubím přes louku Häring do studně, jež byla vybudována na pozemku Václava Novotného z čp. 10, čímž bylo v osadě postaráno o vodu. V roce 1934 vyhořely domy Jaroslava Valenty a Josefa Šandy. O 2 roky později Arnošt Schreiber, majitel Prvního parostrojního pivovaru Schreiber a spol. v Novém Bydžově, rozšířil o nové místnosti hostinec čp. 32, který zakoupil v dražbě. Hostinská a výčepnická koncese mu byla vydána pro čp. 7. Téhož roku si v čp. 32 zřídil kramářství František Picek. V roce 1937 vystavěl hajný Josef Bělohoubek nové stavení čp. 7, a to na místě staré hospody téhož popisného čísla. Tehdy také Františka Menclová zrušila v čp. 1 obchod smíšeným zbožím. Za německé okupace nosila osada pojmenování Janatau, i když za Rakouska-Uherska byl užíván německý název Janatow. V osadě a přilehlých lesích se ke konci 2. světové války ukrývali uprchlí spojenečtí zajatci. 1. ledna 1989 se Janatov stal součástí Nechanic, od nichž se s Lodínem odtrhl k 1. červenci 1990. Roku 1995 získala zdejší silnice asfaltový povrch a rybník Homoláč se začal proměňovat do současné podoby. V současnosti se chystá výstavba gravitační splaškové kanalizace s napojením na ČOV Lodín a rekonstrukce silnice z Lodína do Chmelovic.

Jedinou významnou zdejší pamětihodností je kamenný kříž, který byl zřízen nákladem hraběte Harracha a zdejších obyvatel, slavnostně posvěcen petrovickým kaplanem 1. listopadu 1874 a naposledy opraven v roce 2016. Zajímavý je rovněž moderní nízkoenergetický dům Zilvar čp. 27 (ASGK Design, s. r. o., Mgr. arch. Gabriela Kaprálová, Ing. Vítek Donát, Ing. arch. Peter Hričovec), protože tato dřevostavba z roku 2013 byla oceněna čestným uznáním Grand Prix Architektů za rok 2014 v kategorii rodinný dům. Více o něm lze najít zde: http://www.asgk.cz/?3-8/projekty/rezidenční;3/nizkoenergeticky-dum-zilvar. Nesmíme však opomenout také krásné dubové lesy v okolí a nedaleký rybník Homoláč s památnou alejí. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: ruský legionář Josef Ondráček (* 23. června 1889 Janatov), italský legionář Václav Věříš (* 7. listopadu 1892 Janatov) a ruský legionář František Vrána (* 29. ledna 1889 Janatov), pozdější respicient finanční stráže v Rasopustě u Lučence.