Loading...
Turistické cíle • Městská část
Kameny z Matery nejsou možná tím nejsprávnějším popisovým výrazem, ale přesným překladem ano. Ve skutečnosti se jedná o dvě městské čtvrti nebo „městská údolíčka“, která se jmenují Sasso Caveoso a Sasso Barisano a která vyplňují kamenné stavby, ve většině případů skalní byty, domy a kostely. Ty jsou – coby tzv. kulturní krajina a jako první místo v jižní Itálii - od roku 1993 pod ochranou UNESCO, spoluvytváří historické centrum města Matera a rozprostírají se na ploše více než 10.000 ha.
Sasso Caveoso směřuje na jih a je zdobnější, Sasso Barisano na severozápad a právě zde se nachází domy a schodiště vytesané do tufové (vápencové) skály. Obě tyto čtvrti dělí skála Civita, na níž se tyčí zdejší katedrála. Od okolní krajiny odděluje Sassi rokle s řekou Gravina, za níž se nachází přírodní park Murgia Materana se skalními kostely, jeskyněmi i podzemními cisternami. Celá oblast přitom byla osídlena již v období paleolitu a některé zdejší archeologické nálezy pocházejí ze 13. století př.n.l. Bez jakéhokoliv přerušení zde lidé naprosto prokazatelně žili od doby bronzové až do poloviny 20. století. První písemná zmínka o zdejším kamenném městě pak pocházejí z roku 1204.
Vývoj materských Sassi lze rozdělit do několika etap, např. skalní sídla orientálního původu (9. - 10. stol.), opevněné sídlo normansko-švábského typu (11. - 13. stol.), renesanční rozšíření (15. - 16. stol.), barokní úpravy (17. - 18. stol.) a sociální degradace (19. - 20. stol.). Současné postupné rekonstrukční práce byly v Sassi zahájeny v roce 1986. Zajímavostí je, že mnohé renesančně - barokní domy vznikly přestavbou skalních cisteren pocházejících již z 8. století.
Sassi dělají ze staré Matery opravdu krásné, malebné a působivé město. Je přitom zvláštní, že v někom vzbuzují představu Dantova Pekla. V noci prý naopak evokují představu hvězdné oblohy nebo cesty do Betléma. A pro někoho je to pouze „šikmá zeď” nebo městečko ve tvaru řeckého písmena omega. Pro mnohé bude jistě zajímavé zdejší kaskádové uspořádání skalních domů, kostelů a uliček nebo fakt, že střechy domů často sloužily jako zeleninové záhony, visuté zahrady a někdy dokonce i jako hřbitovy (platilo zde, že „živí žijí pod zemí, mrtví nad zemí a všichni mají pod nohama nebe a hvězdy”).
Skalní obydlí vytvářela zvláštní sociální společenství, kdy lidé prali prádlo ve společné studni nebo pekli chléb ve společné peci. Světlo přicházelo shora a vnitřní teplota v bytech se udržovala na konstantních 15 stupních. Při znalosti výše uvedeného ani nepřekvapí, že v materské skále byly vytesány dokonce také celé – a poměrně impozantní - klášterní komplexy s pozoruhodnou freskovou výzdobou. Součástí Sassi jsou i paláce, jejichž současná podoba pochází z přelomu 16. a 17. století.
Po přečtení výše uvedeného jistě nepřekvapí, že Sassi jsou také “multimediální hvězdou”. Z filmů, které se zde natáčely, stačí zmínit snímky Evangelium podle Matouše, Utrpení Krista, Ben Hur, Přichází Satan nebo bondovku Není čas zemřít, z knih alespoň skvělý Leviho román Kristus se zastavil v Eboli.