Kaple sv. Rozálie v Roudnici nad Labem

Tato kaple, jinak zvaná jako Ruská kaple (od toho, že byli roku 1813 v okolí objektu pochováváni zemřelí ruští vojáci), byla vystavěna v roce 1718 (některé prameny uvádějí i rok 1717 a zmiňují dokonce, že šlo o opětovné vystavění kaple na tomto místě) za bývalou židovskou čtvrtí při cestě na Hrobce, Židovice a Doksany a měla být připomínkou morové rány v Roudnici z roku 1713 (s mottem: „Svatá Rosalie, panno, Tobě jest od Boha dáno, abys od morové rány chránila zbožné křesťany.“). Tehdy ji z původních 1 672 obyvatel přežilo 994 lidí (nejsou započítáni místní Židé, ale všeobecně se uvádí, že moru podlehlo 40 % místních lidí; viz https://www.vyletnarip.cz/turisticke-cile/kaple-sv-rozalie). Z tohoto důvodu získala též své zasvěcení, protože sv. Rozálie byla od svého svatořečení brána mj. jako ochránkyně před morem i jinými epidemiemi (viz http://catholica.cz/?id=4345). Podle některých dobových vyprávění bylo toto místo vybráno z toho důvodu, že tu dříve bývala také studánka s léčivými účinky, zvaná Rozárka, k níž chodili místní obyvatelé a mysleli, že právě díky zdejší vodě morovou epidemii překonali. Tyto zvěsti však nejdou jednoznačně potvrdit, neboť již v mapových dílech z 18. století není po žádné studánce či nějakém potůčku ani stopy, takže pokud něco takového v těchto místech existovalo, muselo to zaniknout dávno předtím.

Projekt kaple má pocházet z pera knížecího architekta Ludvíka Antonína Ritze (též psán jako Ricz; * 22. září 1673 Roudnice nad Labem, jeho kmotrem byl stavitel a architekt Antonio della Porta), který byl Maxem Pfisterem nedopatřením spojen s jinou výraznou postavou podobného jména – Antoniem Rizzim, stavitelem a štukatérem, jenž působil Dolním Bavorsku, Westfálsku a Dolním Sasku, takže v mnoha pramenech poté chybně nalezneme jako tvůrce tohoto objektu právě jeho. Oproti realizované stavbě byly plány mnohem vznosnější i zdobnější, někteří autoři uvažují, že autor vycházel z díla svého otce Štěpána Ritze (Stefana Ricze), roudnického měšťana a štukatéra. Zda měšťanstvo chtělo ušetřit nebo se jim velkolepě vypadající kaple nelíbila, to se již dnes nedozvíme. Jisté je, že k jejímu vysvěcení roudnickým proboštem Msgre. Václavem Konstantinem Potůčkem došlo 11. května 1726 (zajímavé je, že se v některých novodobých zdrojích píše to, že byla vysvěcena až v roce 1926), a tudíž se jedná o nejstarší dochovanou roudnickou kapli. Z tohoto důvodu ji nalezneme zaznamenanou ve všech vojenských mapováních a dalších kartografických děl z 18. a 19. století. Jako příklad můžeme dát I. vojenské mapování, tzv. josefské, z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12812/?view=-52.25,24.53125,5).

Od těch dob byla vedena jako veřejná římskokatolická kaple pod správou města Roudnice, v níž se konaly v ustanovených dnech služby boží. Roku 1870 k ní byla postavena nová silnice, jež vedla k tehdejší Židovské ulici a příspěvky na ni poskytli z většiny majitelé domů v její blízkosti. Zmiňme jako zajímavost to, že když se v letech 1875-1876 dopustil zdejší důchodní zpronevěry několika tisíc zlatých, nelenoval a vzal si peníze i z nadace kaple, v níž poté v roce 1877 chybělo 7 zlatých a 48 ½ krejcaru. Městský patronát se o ni původně staral velmi vzorně a dbal na to, aby byla všem příchozím a povozy přijíždějícím ukázkou toho, jak je zdejší lid nábožný a není věci, kterou by opomenul nebo přehlížel. Velká oprava objektu byla provedena v letech 1908-1909. Vedle peněz z obecní pokladny byl využit též zvláštní fond a dary mnoha místních jednotlivců. V rámci těchto prací vymaloval na omítku nad oltář nový obraz sv. Rozálie pražský malíř Ladislav (Laďa) Novák. 8. února 1928 se stala důležitou pro vymezení nové ulice, jež byla pojmenována jako Vrchlického a umístěna mezi Lobkowiczký dvůr a kapli sv. Rozálie. Drobné opravy byly provedeny za německé okupace počátkem 40. let 20. století, pak již byla postupně opomíjena a její stavební stav byl přehlížen, protože do doby po únoru 1948 se již nehodila. Byla totiž jedním ze symbolů předchozích dob a církevního tmářství, ale ještě počátkem 50. let 20. století se do ní mohli všichni zájemci podívat. Stačilo se totiž stavit na proboštství a tam požádat o vypůjčení klíčů od kaple. Díky památkářům se však náhled na ni následně změnil. 1. září 1964 se kaple stala nemovitou kulturní památkou, protože došlo k jejímu zápisu do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-rozalie-18389836). Roku 1967 byla památkáři popsána jako sešlá. K její obnově došlo až v 90. letech 20. století.

Jedná se o barokní objekt, jehož centrála je na nezvyklém půdorysu trojúhelníka s projmutými boky, prostoupeného kruhem. Kaple je zakončena zděnou kupolí a vstupní průčelí se štukovým portálem je ozdobeno vázami. Dr. Bohumil Matějka ji ve svém díle „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. IV. Politický okres roudnický. Díl I.“ z roku 1898 popsal takto: „Kaple sv. Rosalie při silnici do Doksan vystavěná r. 1718 knížecím stavitelem Antonínem Ritzem od měšťanů roudnických na upomínku řádění moru; v archivu zámeckém chová se původní návrh na průčelí a půdorys. Umělecky bezvýznamná stavbička, uvnitř kulatá; zevnější stěny jsou do tří stran v půdorysní linii vedmuté, uprostřed prostoupené stejným počtem menších vydutých úseků kruhových. Bez výzdoby, zařízení chudé.“ Od té doby se mnoho nezměnilo, protože z původního oltáře i dalšího vybavení z počátku 18. století se skoro nic nedochovalo.