Kaple Zjevení Páně s kaplí Zmrtvýchvstání Páně ve Smiřicích

Na místě tohoto kostela či kaple (tento objekt je od svých počátků různými prameny vydáván současně jak za kostel, tak za kapli) stávaly původně 2 domy, které zakoupil a nechal zbořit Leopold hrabě ze Šternberka. Ten také podle poznámek bývalého holohlavského děkana Msgre. Františka Martina Uhlíře nechal v roce 1682 tento svatostánek založit. Ale teprve roku 1699 byl dostavěn Janem Josefem hrabětem ze Šternberka a jeho manželkou Marií, o čemž svědčí nápis nad kruchtou: „Orientalibus Tribus Regibus Salvatorem Adorantibus Haec ecclesia aedificata est ab ILLmo /tj. Illustrissimo/ D: D: Ioanne Iosepho S: R: I: /Sacrum Romanum Imperií/ comite de Sternberg S: C: M: /suae Caes. Majestatis/ cammerario et conjuge ejus Maria Violanta nata comitissa de Preüssing. An: 1699“. Ale již 13. června 1700 se Jan Josef hrabě ze Šternberka utopil i s manželkou Violantou, rozenou hraběnkou z Preisingu, v řece Innu při nehodě jejich lodi. Smiřické panství tak spadlo na jejich roční dceru Marii Terezii Violantu, jejímž poručníkem se stal prastrýc Václav Vojtěch ze Šternberku. Ten se také zasloužil o to, že roku 1701 byla stavba kaple opět obnovena. Podle některých zdrojů byla dokončena o 4 roky později, ale ještě v roce 1707 pracoval ve Smiřicích kameník Santin. Není však jednoznačně dokazatelné, že to bylo na dostavbě kaple či jiné úpravě zámku. S jistotou můžeme říci, že se zde roku 1711 už křtilo a 2. října 1713 došlo k vysvěcení kaple, jejíž autorství bývá přisuzováno různými prameny buď Kryštofu Dientzenhoferovi, nebo Janu Blažeji Santinimu. V roce 1724 byl vymalován na oltář sv. Jana Nepomuckého obraz Glorifikace světcovy. Tři roky nato byl zakoupen pro hlavní oltář obraz Klanění sv. Tří králů od Petra Brandla (vyšel na 1 500 zl.) a starší obraz téhož obsahu byl přemístěn do děkanského kostela v Bechyni. Zároveň byl na postranní oltář pořízen obraz sv. Jana Nepomuckého a sv. Vincencia. Roku 1747 darovala Marie Terezie, dcera hraběte Leopolda ze Šternberka, provdaná hraběnka z Paaru, na věčné časy do kostela na prkně malovaný obraz Matky Boží od Petra Brandla, který byl Šternberky ctěn jako palladium. 31. května 1756 zde bylo založeno Mariánské bratrstvo sv. růžence a zároveň zřízen zvláštní růžencový kněz čili zámecký kaplan. Toto bratrstvo bylo zrušeno v roce 1784. 30. listopadu 1785 byl kostel vykraden. Zcizena byla stříbrná monstrance, 2 stříbrné kalichy, stříbrná lampa a další věci. Josef Hejcman, truhlář a majitel domu čp. 118, zhotovil dřevěnou monstranci, pozlatil ji a daroval kostelu jako náhradu. Teprve 28. ledna 1810 zakoupili manželé Václav a Anna Šefelínovi měděnou, dobře pozlacenou monstranci v Praze. V letech 1830-1840 byl zámeckému knězi vykázán byt ve vinopalně. Roku 1840 byla kaple uvnitř vybílena. V roce 1861 byly obnoveny oltáře a kazatelna, a to pražským řezbářem Františkem Havránkem. Na zevní omítky a očištění kamenných částí si musela kaple počkat až na rok 1928. V letech 1949-1953 a 1969 proběhly vnější opravy objektu. Od 22. ledna 1964 je kaple s celým areálem zámku nemovitou kulturní památkou (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/zamecka-kaple-zjeveni-pane-13307388). V roce 1971 byla kaple odsvěcena a 1. května 1975 byla převedena do vlastnictví Městského národního výboru ve Smiřicích. Téhož roku byla zahájena rekonstrukce krovu, výměna krytiny a statické zabezpečení kaple. V roce 1988 byla dokončena druhá etapa oprav, jež spočívala zejména v přeložení střechy. Další etapy rekonstrukce pokračovaly v letech 1996-2002. Nařízením vlády z 19. června 2002 byl objekt prohlášen národní kulturní památkou, a to s účinností od 1. srpna téhož roku. Tehdy totiž došlo k nápravě původního stavu, kdy nařízením vlády ze 16. srpna 1995 byla prohlášena národní kulturní památkou „kaple Tří králů“. Kaple byla znovu otevřena slavnostními koncerty 29. května 2002, ale s jejími opravami a úpravami bylo pokračováno i poté, zejm. v letech 2003-2004. Oprava fasády kaple proběhla v roce 2013. K tomu ještě dodejme, že slavný houslista Jaroslav Svěcený si kapli oblíbil pro její ozvěnu a každoročně se zde od roku 2003 konají Smiřické svátky hudby.

Jde o barokní, k severu orientovanou, centrální stavbu na bosovaném soklu z kvádrů s valbovou střechou a s čtyřbokou jednopatrovou věží na jihu, která je přistavěná k hospodářským budovám zámku. Spojená s hlavní zámeckou budovou je krytou jednopatrovou chodbou. Stěny lodi, která je sklenuta osmicípou hvězdou s profilovanými žebry, jsou střídavě vyduté a vpadlé, členěné pilastry, jež nesou kladí. Cípy, hvězdy, kápě klenby i lunety nad okny jsou vyplněny freskami s postavami proroků a Sibyly, které se vztahují k starozákonním proroctvím o příchodu Mesiáše a pocházejí od kutnohorského malíře Jana Jakuba Steinfelse ze Steinfelsu. Na severu přechází zdivo lodi v segmentem uzavřené kněžiště. Střed je vyznačen dvojicí představených ionských sloupů, jež nesou zalamovaný tympanon a nad ním vikýř.

Interiér má velmi kvalitní a jednotnou vrcholně barokní výzdobu. Autorem většiny maleb je Petr Brandl. Na hlavním oltáři s rakvovitou tumbou a zavíracím zlaceným tabernáklem s volutovými pilastry na hranách od Karla Devotyho je jedna z jeho nejvýznamnějších olejomaleb - Klanění Tří králů, jež pochází z roku 1727. Tu doplňují nadživotní sochy sv. Jáchyma a sv. Anny, jejichž autorství je přisuzováno Jiřímu Františkovi Pacákovi, případně některému jeho kolegovi z Braunovy dílny. Ten je i tvůrcem horní části hlavního oltáře, kterou tvoří sousoší Boha Otce sesílajícího holubici Ducha svatého, která je rámovaná oknem ve tvaru osmicípé hvězdy a doplněná vycházejícími řezanými pozlacenými dřevěnými paprsky. Nad hlavním oltářem je umístěna malba Madony s Ježíškem na dřevěné desce, jež pochází nejspíše ze 16. století. Obraz je opatřen 2 stříbrnými a pozlacenými korunkami, posázenými drahokamy a perlami. Přes hruď Madony je navíc zavěšen desetiřadý náhrdelník z českých granátů. Tento obraz, který byl rodinným paládiem a byl nazýván Smiřickou madonou, si přivezla majitelka smiřického panství Marie Terezie Violanta ze Šternberka z Říma od papeže Benedikta XIV. a umístila ho sem v roce 1747. Dnes je zde místo něj umístěna věrohodná kopie. Dvojice bočních oltářů je vyzdobena sochami českých patronů a různých andělíčků. Na pravém oltáři sv. Jana Nepomuckého z roku 1755 je umístěn obraz Glorifikace Jana Nepomuckého od italského malíře Carla Carloneho z roku 1724 a dřevěné sochy sv. Václava a Zikmunda. Na levém oltáři Panny Marie Růžencové je umístěn obraz Madony podávající růženec sv. Dominikovi od královéhradeckého malíře Ondřeje Maywalda z roku 1755. Na patronátním oltáři sv. Blažeje je umístěn oválný obraz tohoto světce uzdravujícího nemocnou dívku. Pochází z období kolem roku 1713 a bývá přisuzován Petrovi Brandlovi. Kazatelnu, která má na řečništi zlacený reliéf Mojžíše přijímajícího desky Desatera a na stříšce symbol Božího oka, jakož i protější oltářík Jezulátka, provedl nejspíše královéhradecký řezbář Karel Devoty v polovině 18. století. Většina soch není z kamene, pouze ze dřeva štafírovaného štukem a iluzivní malbou. Lustr je dochovaná nejspíše původní benátská práce. Vyřezávané lavice, které mají v čelech pilastry, pole olištovaná a ve výplních a na postranicích květinové a ovocné dekorace v kombinaci s akanty, pocházejí z doby kolem roku 1700. Varhany byly postaveny v roce 1763 Kašparem Welzelem z Králík. Ty byly opraveny roku 1775 Adalbertem Schreierem z Kuksu, v letech 1854-1857 Kunzem z Josefova a v roce 1872 Josefem Andrýsem z Náchoda. Roku 1907 byl nástroj přestavěn Josefem Vanickým z Třebechovic pod Orebem. Obnovu varhan provedla v letech 2008-2009 varhanářská dílna Kánský-Brachtl z Krnova.

Ke kostelu přiléhá 49 m vysoká čtyřboká věž (některé materiály ji dělají o 2 m nižší), jež byla dostavěna v roce 1705 a na vrcholku je ozdobena od roku 1711 osmicípou hvězdou. Věž byla opravována v letech 1807, 1835, 1859 (nová krytina), 1925-1926, 1969, 1991 a 2010-2011 (oprava fasády a její nátěr). Původně v ní visela dvojice zvonů, teprve v roce 1839 byl zavěšen třetí s textem: „Ad honorem Dei Omnipotentis et Beatae Mariae Virginis ac sancti Egydii patroni ecclesiae in Ples. Anno Domini 1719.“, který pocházel z rozbořeného plesského kostela a byl uschován v zámku. Trojice zvonů tu visela i později. První o výšce 73 cm, průměru 100 cm, s reliéfem sv. Salvatora a kříže a s nápisem: „anno domini 1519 ad laudem dei homnipotentis et beate marie wirginis ac sancti egidii patroni eclesie in ples per magistrum Jacobum dictum Ptacziek in mon tibus cutnis en ego campana nunguam pronuntio wana ignem bellum festum vel funus.“; druhý o výšce 28 cm, průměru 35 cm, s textem: „weerni elizka .. z upy .. diranie z lissi lita ..“ (pocházel z kostela sv. Jiljí v Plesu); třetí o výšce 38 cm, průměru 54 cm, s reliéfem Madony na měsíci, kolem níž byli andílci, s nápisem: „GLORIA IN EXCELSIS DEO ET IN TERRA PAX HOMINIBVS BONAE VOLVNTATIS 1755.“ (zrekvírován byl v roce 1916). Dnes je tedy zde zavěšen pouze zvon Egidius (sv. Jiljí) o hmotnosti 1 400 kg, který byl ulit kutnohorským zvonařem Jakubem Ptáčkem v roce 1519 pro kostel sv. Jiljí v Plesu a zde visí od roku 1780.

Na závěr ještě dodejme, že západním směrem se u kaple nachází barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly z období kolem roku 1730, které původně stálo v prostoru před zámkem, a severně v ose kaple pseudogotický krucifix z roku 1883. Jižně se na kapli připojuje rozlehlá trojkřídlá, převážně patrová hospodářská budova (bývalé byty úředníků, pivovar, stáje, sýpka), jež spolu s bývalou jízdárnou na východě a tzv. kaplankou na severovýchodě vymezují jižně před zámkem rozlehlý dvůr, který je zčásti parkově upravený. Více o objektu zde: https://www.mestosmirice.cz/kaple-zjeveni-pane/ds-1125/p1=2067.