Kostel sv. Jana Křtitele v Holohlavech

Nejstarší zpráva o kostele v Holohlavech pochází z roku 1357, pokud nepočítáme zmínku v popise pražské diecéze z let 1344-1350, kdy byl zařazen pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. V roce 1352 bylo odsud odváděno 9 grošů papežského desátku. 30. května 1364 si směnil faru zdejší plebán Makarius (psán rovněž jako Macharias, někdy se uvádí, že ke směně došlo až o rok později) s osickým plebánem Fabianem. Roku 1365 je zmínka o nadaci k holohlavskému kostelu černožickým Matějem a holohlavským Benešem. V roce 1369 nastoupil po zemřelém plebánu Fabiánu kněz Machek. Roku 1380 zde bylo založeno Benešem z Holohlav vikářství, neboť Beneš a bratři z Holohlav věnovali kostelu na vydržování vikáře a mnohé výroční slavnosti ½ lánu pole v Holohlavech, 104 kop (snopů) ze 2 dvorů v Holohlavech a ze třetího, řeč. Verdek v Černožicích 70 kop snopů čtverého zrna: žita, pšenice, ječmene a hrachu, k tomu ještě 6 korců dědiny „očín“ zvané, louku za plebánovou stodolou, 6 ½ jitra lesa „Kačka“. Vše pak bylo potvrzeno v Praze o 4 roky později. V roce 1395 nastoupil po zemřelém plebánovi Petru kněz Hynčík. Roku 1407 došlo ke směně far mezi plebány Janem z Kostomlat a Matějem. V roce 1409 bylo Volkmarem z Holohlav ustaveno v Holohlavech kaplanství, když sem věnoval 7 kop ze Žíželevsi. Někde se uvádí, že se tak stalo až o 10 let později, ale to je zjevně omyl, protože roku 1419 nastoupil po rezignaci plebána Václava kněz Martin a kaplanství sv. Jana tehdy již existovalo. V roce 1423 zastoupil zemřelého plebána Jana chrudimský oltářník Václav. Během husitských válek kostel zpustl, podle některých zpráv měl snad i vyhořet, protože v roce 1425 byl holohlavský farář Jan Sova vyhozen Tábority do povětří. Roku 1584 byl objekt přestavěn. Průčelí bylo znovu přestavěno v 1. polovině 18. století. 31. ledna 1779 zemřel holohlavský děkan P. František Martin Uhlíř, který na smrtelné posteli sepsal ještě nadaci na mše sv. a na podporu chudých i údržbu kostela, do níž věnoval kapitál ve výši 4 900 zl. Většina z něj však nenávratně zmizela. Již tehdy se totiž lidé rádi obohacovali. 3.-4. června 1862 udílel v kostele biřmování královéhradecký biskup Msgre. Karel Boromejský Hanl z Kirchtreu. V roce 1877 byl objednán nový obraz sv. Jana Křtitele. 27. října 1901 byl vytažen na věž nový kříž. O 4 roky později došlo k vnitřním úpravám kostela. V noci na 30. července 1912 se vloupal do chrámu Páně známý tulák Josef Míl z Maršova u Úpice. Naštěstí si odnesl něco málo peněz ze schránky na milodary a 2,40 K ze sakristie a jiných věcí si nevšiml. V srpnu téhož roku došlo již ke čtvrtému vloupání do kostela, ale pachatelé byli vyrušeni, takže si odnesli pouze hotové peníze, ale monstrance i nástroje ponchali na místě. V letech 1915-1916 byl opraven kostel a bylo do něj zavedeno elektrické světlo. Zároveň byla obnovena socha Piety nad vchodem na bývalý hřbitov a pro kostel byly opatřeny sochy sv. Františka, sv. Kláry, sv. Terezie od Ježíška a Srdce Panny Marie. Roku 1917 byly zakoupeny věžní hodiny za 3 985,20 K. V srpnu 1921 došlo k sporům o kostel mezi římskými katolíky a nově vzniklou Církví československou, z nichž nakonec prvně jmenovaní slavili úspěch. 16. června 1927 se uskutečnilo slavné svěcení sochy sv. Terezie od Ježíška. 26. června téhož roku byla posvěcena socha Nejsvětějšího Srdce Panny Marie. O 2 roky později byl kostel opět opraven. Roku 1935 byl kostel vymalován a opravena byla křížová cesta. V následujícím roce se dostal na řadu jeho vnějšek a střecha. 22. ledna 1964 se kostel stal kulturní památkou (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jana-krtitele-s-ohrazenim-hrbitova-2150883). Roku 1965 byla natřena věž. Na přelomu 60. a 70. let 20. století došlo k opravě opěrné zdi, kterou odnesla voda. V roce 1974 byla provizorně opravena střecha a roku 1976 vazba krovů a krytina nad celým kostelem. Zároveň byla natřena věž, opravena elektroinstalace, vyměněna světla, opraveny potahy lavic a vyčištěno okolí kostela. Další opravy proběhly kolem roku 1983. V březnu 1994 došlo k vloupání do kostela, během něhož bylo odneseno několik dřevěných sošek andělů. V noci z 18. na 19. ledna 2007 poškodil orkán Kyrril krytinu věže. Při opravách bylo zjištěno, že do trámoví dlouhodobě zatékalo a k tomu je ještě napadené tesaříkem. Z tohoto důvodu proběhla v letech 2009-2011 kompletní oprava věže včetně výměny trámoví a střešní krytiny, jež celkově vyšla na 1 746 542 Kč.

Tato gotická (obvodní zdi) a částečně renesanční (klenba presbyteria a předsíň) a zbarokizovaná jednolodní stavba na kamenném soklu má před západním průčelím renesanční předsíň (vedle vchodu ve zdi je deska s nápisem: „Letha panie 1.5.8.4: za casu K.F.A z Austii.“), k trojboce uzavřenému presbytáři na jihu hranolovou věž a na severu sakristii. Zeď západního průčelí je konkávně prohnutá a ukončená štítem se sochami po obou stranách (sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého). Nad předsíní je elipsovité okno s hladkou šambránou a nad ním segmentem vypjatá okapní římsa. Obdélná loď je plochostropá se šesticí hluboce špaletovaných oken, presbytář je uvnitř polokruhový, zevně trojboce uzavřený a je klenut valeně s lunetami. Postranní stěny lodi mají 4 páry trojbokých opěráků, jsou členěny lizénami a segmentovými okny s profilovanými šambránami. Na jižní straně jsou 2 pravoúhlé portály. Jednopatrová věž je krytá stanem s lucernou. Její stěny v přízemí i patře jsou hladce rámované. V patře je na každé straně nad sebou kruhové a pravoúhlé okno, toto s hladkou, nahoře vykrajovanou šambránou a klenákem. Klenba kněžiště je koncha s 3 kápěmi a pás valené klenby s výsečemi. Nalevo se nachází půlkruhový vchod do sakristie, napravo do podvěží, nad ním je široký půlkruh empory, křížem klenuté. Triumfální oblouk je půlkruhový. Kruchta se nachází na 3 obloucích.

Hlavní oltář je plochá architektura s vyhloubenými pilastry a úseky kladí na okrajích, zakončená sraženým, volutovitě stočeným nástavcem. Uprostřed je zavěšen novodobý obraz Křtu v Jordáně od Josefa Hellicha z roku 1877 (někde se uvádí, že pochází z roku 1844, ale to je mýlka, důkazem budiž objednávka z roku 1877). Před pilastry jsou postaveny sochy Zachariáše a Alžběty. Tumba je rakvovitá, tabernákl otáčecí. Po stranách se nacházejí 2 branky s empírovými vázami. Oltář pochází z konce 1. poloviny 18. století. Na postranních pendantních oltářích z poloviny 18. století jsou polychromovaná socha Piety a obraz Narození sv. Anny. Z té samé doby je též oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem Glorifikace světcovy a sochami andělů na diagonálních konzolách a oltář sv. Františka Xaverského, sloupová architektura se šternberskými hvězdami a reliéfem Smrti světcovy. Kazatelna pochází ze 2. poloviny 18. století. Kamenná křtitelnice před vchodem do kostela je vysoká 70 cm a má podobu kalicha. Cínová křtitelnice z roku 1552 má na dolním obvodu text: „LETA PANIE MDLII TATO WODA W TETO KRZTIDNICI Z NIZTO WIERZICI RODI SE KDOZ VWIERZI A POKRZTI SE K ZIWOTV WIECZNYMV.“ Její víko bylo opraveno v roce 1615. Mosazná a bronzová monstrance, jež jsou zlaceny, pocházejí z 18. století. Původní varhany vyrobil v roce 1828 Johann Anton Barth z Dolní Olešnice. Ty byly roku 1888 vyměněny za nástroj od Emanuela Štěpána Petra z Prahy a v roce 1939 byly do kostela pořízeny varhany od kutnohorského varhanáře Josefa Melzera, který pro ně použil část těch předchozích (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2281). Hodinový stroj věžních hodin byl vyroben firmou Hainz v roce 1917 a k jeho opravě došlo roku 2001. Ve zdech kostela jsou zazděny náhrobníky z let 1700 (Václava Šeinera), 1758 (Karla Františka Maywalda), 1799 (Anny Weber), 1808 (Františka Dittricha), 1809 (děkana P. Josefa Kodeše) a 1824 (Antonie z Albecku). Na bráně bývalé hřbitovní zdi je umístěna socha Bolestné Matky Páně.

V sanktusníku visel zvon s nápisem: „Anno 1624. Si deus pro nobis, qui contra nos“. Za 1. světové války byl zrekvírován. Na věži byla zavěšena dvojice zvonů. První o výšce 74 cm, průměru 110 cm a s nápisem: „LAVDATE EVM IN CIMBALIS BENE SONANTIBVS LAVDATE EVM IN CIMBALIS IVBILATIONIS PSAL 150. TE DEVM LAVDAMVS ANNO 1675. ZA SPRAWI DVCHOWNI WISOCE DVSTOGNIHO PANA IANA ALOYSIA FALTINA KANOWNIKA LITOMERZICKEHO CONSISTORZE KRALOHRADECKE ASSESSORA A PANSTWI SMIRZICKEHO DEKANA ZA HEGTMANA VROZENEHO PANA IANA RVDOLFA PVRGRAFA Z WRACOWA A ZA KOSTELNIKA STARSSIHO WACLAWA PRZYHODI LM IERMIS SCHÖTTER MACHT MICH IN NACHOT MDCLXXV.“ a druhý o výšce 88 cm a průměru 85 cm, který pocházel z roku 1868 od Karla Paula z Hradce Králové a za 1. světové války byl zrekvírován. V roce 1925 věnovala kostelu menší sanktusový zvonek děkanova sestra Anastasie Seidlová. Roku 1932 byly zakoupeny 2 nové zvony o hmotnosti 512 kg a 330 kg. Zároveň bylo pořízeno nové srdce pro starý zvon. K jejich svěcení došlo 23. října 1932 a provedl ho P. Václav Vaněk, biskupský vikář ze Dvora Králové nad Labem. Více informací nejen o kostele naleznete zde: http://www.smirice.eu/.