Loading...
Jak se tak toulávám po té naší krásné vlasti českomoravskoslezské, bývám často ohromen tím, jak výrazný měli naši předkové vyvinut estetický cit. Nejenom hrady, zámky či kostely, ale i drobnější sakrální památky jako kapličky, boží muka a kříže byly skvěle zakomponovány do krajiny a staly se tak její neodmyslitelnou kulturní součástí.
Při putování po silnici z Komárova do Pohořelic jsem v zatáčce nad rybníky na okraji svažitého zemědělského lánu narazil na sochu Panny Marie krytou stínem dvou stromů. Právě ty listnáče, stojící skulptuře Madony po levici i po pravici, zabodovaly v poněkud fádním okolí jako výrazný krajinotvorný prvek... a mně v hlavě naskočila otázka, co tu bylo dřív – socha anebo ty stromy?
Ta pískovcová Madona je trošku zvláštní. Je umístěna na velmi vysokém, rovněž pískovcovém soklu, ze kterého září obnovené pole s nápisem MARIA, MATKO MILOSRDENSTVÍ, ORODUJ ZA NÁS.
Vlastní socha má z hlediska disproporce poněkud nedokonalou kynoucí levici, v pravé ruce svírá Ježíška, jehož tvář vypadá na dílo naivního umělce, jenže to vše zase popírá líbezná a propracovaná tvář Panenky Marie. Z čehož vyplývá, že kamenický mistr, který sochu vytvořil nebyl zase až takový břídil.
Je dost možné, že socha byla vytvořena už někdy v pozdním baroku, no a protože obyvatelé blízkého Komárova byli vždy chudí a sami by si finančně něco takového nemohli dovolit, nechal ji sem umístnit pán Pohořelického panství, pod něž komárovská víska spadala. A že současně s postavením sochy zde byly vysazeny i ty dva listnáče...
(Ale třeba se mýlím a nejen stromy, ale i ta socha jsou mnohem mladšího data.)