Komárov - socha Panny Marie
Jak se tak toulávám po té naší krásné vlasti českomoravskoslezské, bývám často ohromen tím, jak výrazný měli naši předkové vyvinut estetický cit. Nejenom hrady, zámky či kostely, ale i drobnější sakrální památky jako kapličky, boží muka a kříže byly skvěle zakomponovány do krajiny a staly se tak její neodmyslitelnou kulturní součástí.
Při putování po silnici z Komárova do Pohořelic jsem v zatáčce nad rybníky na okraji svažitého zemědělského lánu narazil na sochu Panny Marie krytou stínem dvou stromů. Právě ty listnáče, stojící skulptuře Madony po levici i po pravici, zabodovaly v poněkud fádním okolí jako výrazný krajinotvorný prvek... a mně v hlavě naskočila otázka, co tu bylo dřív – socha anebo ty stromy?
Ta pískovcová Madona je trošku zvláštní. Je umístěna na velmi vysokém, rovněž pískovcovém soklu, ze kterého září obnovené pole s nápisem MARIA, MATKO MILOSRDENSTVÍ, ORODUJ ZA NÁS.
Vlastní socha má z hlediska disproporce poněkud nedokonalou kynoucí levici, v pravé ruce svírá Ježíška, jehož tvář vypadá na dílo naivního umělce, jenže to vše zase popírá líbezná a propracovaná tvář Panenky Marie. Z čehož vyplývá, že kamenický mistr, který sochu vytvořil nebyl zase až takový břídil.
Je dost možné, že socha byla vytvořena už někdy v pozdním baroku, no a protože obyvatelé blízkého Komárova byli vždy chudí a sami by si finančně něco takového nemohli dovolit, nechal ji sem umístnit pán Pohořelického panství, pod něž komárovská víska spadala. A že současně s postavením sochy zde byly vysazeny i ty dva listnáče...
(Ale třeba se mýlím a nejen stromy, ale i ta socha jsou mnohem mladšího data.)