Radostov

Tato obec se dělí na Starý Radostov (západní část) a Nový Radostov (východní část), přičemž Nový Radostov vznikl až po rozdělení panského dvora ve Starém Radostově, kdy vrchnost pronajala část pozemků svým 13 poddaným, kteří si zde postavili menší chalupy. Jejich rozdělení Radostovským potokem, na němž od konce 18. století fungoval mlýnek, můžeme krásně vidět v indikační skice stabilního katastru od adjunkta 2. třídy Franze Strohala a geometra 3. třídy Franze Reittera z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA378018400), ale předchozí, ještě starší stav nám představuje I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c095).

O původu pojmenování obce je řada teorií. Jedna tvrdí, že vznikl od toho, že zde byla radost žít. Podle jiné se jeho zakladatel jmenoval Radosta, který tu vystavěl statek, později zvaný Radostův a od toho se odvodilo pozdější pojmenování obce. Další hovoří o tom, že pojmenování obce pochází od staroslovanského boha Radhosta. Mně se zdají obě teorie přitažené za vlasy a myslím si, že ani jedna není pravdivá, neboť původně byla obec zapisována jako Radoslav. Vyhlášený odborník v této oblasti, prof. Antonín Profous, o tom hovoří ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř“ následující:

„Starý Radostov, ves 3 ½ km jv. od Nechanic, a vedle na jižním břehu potoka ves Nový Radostov: 1395 Aldyk de Radostow, DD. 14/3; 1419 Alb. Střmen de Radostowa .. in Radostowie cur. ar., in Zereticích c. rust., AČ. 3/493; 1512 otec Zachaře z Plotišť koupil ves Radostov, t. 19/93; 1615 Krystof Radecký z Radče a na Radostově, Rozvrž. sb. 12; 1790 Gut Stiežery: Alt Radostow, Radosstiow sammt Neu Radostow von 32 N., Schal. XV, 38; 1836 Radostow oder Radistau .. besteht aus Alt- und Neu-R., Som. IV, 35; úř. 1854 Radostov starý, R. Nový.

Jm. R. = Radostův, t. dvůr (v. v.).“

První zmínka o Radostově pochází z roku 1395. Někdejší tvrz byla kolébkou rytířů z Radostova. V letech 1398-1412 byl připomínán Aldík z Radostova a po něm Jiří Haléř z Hrádku (Gyrzik de Hrádku dictus Halerz, někdy psán též jako z Kunčic - Georgius Halerz de Cunczicz; 19. července 1414 král Václav IV. nařizuje písaři dvorských desk Tomášovi, aby zboží v Radostově, odumřelé po Aldíkovi z Radostova, vložil do dvorských desk Jiříkovi Haléřovi z Kunčic) a roku 1419 Albrecht z Radostova, zvaný Střmen, který 28. května 1419 postoupil v dluhu 700 kop grošů Janu z Riesenburka (též psán jako z Rýzmburka) platy na Radostově, Žereticích a Lužanech. V roce 1454 postoupil Zdeněk ze Sloupna dvůr v Radostově Matějovi z Radostova. V roce 1512 koupil Radostov Zachař z Plotišť. Před rokem 1542 prodala Dorota z Bohuslavic Radostov Benešovi Pouskému ze Střezetic. Roku 1566 byl radostovský statek v držení Oldřicha z Perknova, v roce 1569 Bavora Rodovského z Hustířan a roku 1576 Jiříka Radeckého z Radče. Jeho nástupce Kryštof Radecký byl po Bílé hoře zbaven třetiny svého zboží, která byla oceněna na 9 849 kop a 20 grošů a prodána v roce 1624 za 6 316 kop 40 grošů Marii Kapříkové Losenické z Losenic. V roce 1663 Jan Jindřich Kapřík z Lesonic prodal radostovský statek za 8 000 zl. Ferdinandu Bonaventurovi z Harrachů, který ho připojil ke Stěžerám. V rámci stěžerského panství zůstala ves až do zrušení poddanství a přijetí prozatímního zřízení obecního. Roku 1786 byl Radostov přifařen k Libčanům. V roce 1843 žilo v Radostově 173 obyvatel v 26 domech, z nichž nadpoloviční většina byla ještě dřevěná.

Roku 1849 se stal Radostov samostatnou politickou obcí. V roce 1866 se dostal do dražby zdejší mlýn čp. 10-11. Roku 1874 byla obec přiškolena k Hrádku. Předtím Radostov patřil k libčanské škole, ale zároveň tu byla trpěna pokoutní škola kvůli větší vzdálenosti a špatné cestě do Libčan. Radostovští, ač chudí, platili jistou umluvenou sumu libčanskému učiteli a vydržovali si nad to ještě vlastního učitele, který dům od domu k obědu a večeři chodil a malým platem od obce a dárkem od bývalé vrchnosti se spokojil. Roku 1878 obdržely obce Radíkovice a Radostov od pojišťovny Slavie z Prahy dvoukolovou hasičskou stříkačku. Na přelomu let 1895 a 1896 se vyskytla v obci epidemie záškrtu, jež si vyžádala nedlouho po vypuknutí životy 4 dětí. Na Bílou sobotu roku 1896 zastřelil 26letý Josef Peřina z Kunčic svou milou 27letou M. Morávkovou z Radostova čp. 11 a následně se u sebe doma oběsil. V lednu 1912 vyhořelo hospodářství J. Šandy. Z 1. světové války se nevrátilo 5 místních mužů.

16. října 1924 vyhořelo stavení čp. 11. 15. května 1925 došlo k ustavení SDH. V roce 1928 bylo založeno vodní družstvo a družstvo pro rozvod elektrické energie. Roku 1930 došlo k zavedení elektřiny do obce a zahájeny byly rovněž regulační a meliorační práce. 25. května 1930 bylo uspořádáno veřejné cvičení a slavnost I. okrsku hasičské župy Rychterovy č. 88. V roce 1932 získal hostinskou koncesi v čp. 12 Jaroslav Kučera. V noci ze 28. na 29. září 1935 vzplálo obytné stavení rolníka Josefa Jirky, obývané komisionářem Stanislavem Všetečkou. Nikdo z přibyvších si nevzpomněl, že v domku jsou lidé. Teprve dělník J. Janeček se vrhl do plamenů a vynesl z nich Všetečkovu dcerku a 12letou A. Šramovou, které hlídaly, zatím co jejich rodiče byli na taneční zábavě. Netrvalo dlouho a požár vypukl i v blízké usedlosti Václava Slezáka. 4. července 1937 se uskutečnil v obci 40. sjezd hasičské župy Richterovy č. 88 spojený s veřejným cvičením. Během německé okupace nesly obě části pojmenování: Alt-Radistau (Starý Radostov) a Neu-Radistau (Nový Radostov). Koncem roku 1944 vodili gestapaci a esesáci dům od domu dopadené zubožené a ztlučené sovětské zajatce, které nutili prozradit ty, kteří jim pomohli. Nikdy však nepromluvili. Roku 1957 došlo k založení JZD, jež bylo 3. ledna 1962 připojeno k JZD Radíkovice. V roce 1969 byla místní silnice vyasfaltována. V letech 1970-1977 byly v akci Z vybudovány: hasičská zbrojnice, kanceláře místního národního výboru a prodejna potravin (stavba byla zahájena roku 1972, kdy byla dokončena požární zbrojnice). Prodejna byla v roce 1977 prodána MNV spotřebnímu družstvu Jednota. Roku 1980 byly zrušeny názvy místních částí Nový a Starý Radostov. 30. června 1985 byl Radostov připojen k Libčanům, od nichž se odtrhl k 1. lednu 1992 a od té doby je samostatný. Roku 1994 byly opraveny místní komunikace. V letech 1995-1996 byla upravena požární nádrž. V roce 1998 byla obec plynofikována. Roku 2000 došlo k obnově střechy hasičské zbrojnice a prodejny potravin, která byla po půlroční přestávce na jaře 2002 opět otevřena. V roce 2003 obdržel Radostov obecní symboly.

Ze zdejších pamětihodností můžeme zmínit: kamenný kříž z roku 1887; původní hasičskou zbrojnici se zvoničkou; hájenku čp. 47, kterou vlastní a udržuje Myslivecký spolek Libčanská dubina; pamětní desku na hasičské zbrojnici, jež byla slavnostně odhalena 13. června 2015. S obcí je úzce spojen Bavor mladší Rodovský z Hustířan, který se narodil kolem roku 1526 a své značné vědomosti nabyl sám bez vyššího vzdělání. V roce 1566 se usadil právě na Radostově, který koupil z věna své ženy Voršily, a věnoval se hvězdářství a alchymii. Nákladné pokusy jej však finančně vyčerpaly, takže byl donucen statek roku 1575 prodat, přičemž dluhy dělal i nadále, takže nakonec skončil ve vězení v Černé věži na Pražském hradě. Ze zdejších rodáků je nejvíce známý pražský advokát JUDr. Antonín Trdlica (* 29. prosince 1869 Radostov), syn místního nadlesního Antonína Trdlici, ale za zmínku stojí rovněž místní činorodý mlynář Václav Čížek a vlastník zdejšího koloniálu a hostince Stanislav Kučera, pokud pomineme řadu aktivních místních panských lesníků, např. nadlesního Antonína Schmieda, jenž býval členem výboru Hospodářské krajské jednoty Kralohradecké v Hradci Králové a spolupodílel se na pořádání Hospodářské výstavy v Nechanicích v roce 1863. Více o hájence čp. 47 zde: https://www.roubenka-radostov.cz.