Puchlovice

Stejně jako u mnoha jiných vsí nevíme, odkud má původ pojmenování této obce. Nejjednodušším by bylo to, co dělali naši předkové a téměř od všech názvů odvozovali osobní jména zakladatelů, což se stalo i u Puchlovic, jež měl založil nějaký Puchl či Puchla, ale tento způsob je zavádějící a určitě nesmyslný. Protože se však dříve vyskytoval též ekvivalent Puhlovice, bylo některými autory vysvětlováno toto jméno tak, že je odvozeno od toho, že zde bývala v okolí dříve bažinatá luka a zápach z nich se šířil do daleka. Pravděpodobnější je možnost, že pojmenování obce pochází od německého slova „die Buche“ - buk, což by dosvědčovaly i zdejší původní bučiny. Řešení nenalezneme ani v knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř“ od prof. Antonína Profouse, kde se dočteme:

„Puchlovice (lid. v Puchlovicích, do Puchlovic, Puchlovák), ves 5 ½ km na jih od Nechanic: 1547 Puchlovice, SnČ. II, 445; 1615 na Puchlovicích, Rozvrž. sb. 9; 1623 stateček Homille s vsí Puchlowiczemi, DZ. 292 M 2; 1654 Puhlowicze ves, BR. 13/1431; 1790 Puchlowitz, Puchlowicze, Schal. XVI, 27; 1835 Puchlowitz, Puhlowice, Som. III, 32; úř. 1854 Puhlovice.

Jm. P. = ves lidí Puchlových. Toto os. jm. vzniklo spíše z něm. os. jm. Puchel (1405 Nicolai sutoris dicti Puchil, 1429 Nic. Puchel . . Francz sutor in domo Püchel, TomZ. st. 219 č. 121 3), jež povstalo z app. Büchel, než z adj. puchlý ʻopuchlý, zapuchlýʼ (Jg. III, 752).“

K výše zmíněnému dodejme ještě teorie Františka Ladislava Sála, jež publikoval ve své knize „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.“:

„Puchlovice leží v lučnaté krajině; na mnoha místech jsou luka bažinatá, kteráž v parných dnech šíří kolem zápach – puch. Proto dostalo se nejbližší obci jméno Puchlovice. (Lidové.)

Velice často slýcháme Puhlovice.

Puchla vystavěl si statek; v Puchlově statku narodili se Puchlovici, kteří dali základ Puchlovicům.“

První zmínka o Puchlovicích pochází z roku 1547, kdy byla ves císařem odňata městu Hradci Králové a ještě téhož roku prodána s dalšími osadami Janu z Pernštejna na Pardubicích. Předtím však náležela Boharyňským z Hrádku, kteří ji měli držet v roce 1486. Roku 1530 se ves dostala od boharyňského zboží do majetku již zmíněného města Hradce Králové, jemuž v roce 1541 odváděla 8 kop 53 grošů 5 denárů svatohavelského úroku. O 7 let později pak Jaroslav, Vojtěch a Vratislav, synové Jana z Pernštejna, prodali Puchlovice Bernartovi Jestřibskému z Rýzmburka. Za něj tu byla vybudována malá tvrz, i když podle některých autorů mohl začít s její výstavbou již Jan z Pernštejna. Statek Puchlovice roku 1862 za 100 300 zl. odhadnutý, tak náležel na počátku 17. století Albrechtovi Jestřibskému z Rýzmburka, jemuž byla po bitvě na Bílé hoře zkonfiskována třetina majetku, a tak ho musel prodat. 23. srpna 1623 zakoupila Puchlovice s tvrzí za 16 500 kop míšeňských grošů Alžběta Vchynská ze Vchynic. Až do roku 1662 náležela k Homyli, po jejím prodeji se staly Puchlovice samostatným statkem, který v roce 1790 držel Jan Václav z Astfeldu, od něhož ho odkoupil úředník Josef Kelpert. Ten jej prodal Janu Walterovi a Walter po 6 letech Janu Plocarovi. Nato přešel roku 1812 v držebnost barona z Perglasu a od něho na Jana Polaczka (Poláčka), poštmistra v Jičíně. Po jeho smrti se dostal veřejnou dražbou do rukou rytíře Benedikta z Rittersteinů a jeho dědicům. Jeho držitelkou byla později rovněž Josefa z Hennigeru, rozená Dobřenská z Dobřenic, od níž ho v roce 1868 koupil Jan hrabě z Harrachů. Roku 1843 měla ves 49 domů a 321 obyvatel.

V roce 1849 se staly Puchlovice samostatnou politickou obcí. 15. ledna 1860 shořel kryt jednoho domu se stodolou a chlévy. 26. července 1876 se zastřelil zdejší baráčník a známý pytlák Jiří Nejl. 11. listopadu 1879 byl nalezen nedaleko vsi 60letý žebrák Josef Kaudl, jenž se upil k smrti. Během masopustního úterý roku 1880 se poprali hosté v hostinci Františka Kučery a v této vřavě nádeník Jan Vítek zabil nožem domkáře Václava Likovského. 7. srpna 1890 sjel blesk do stodoly hraběte Harracha. Ta shořela spolu s celou sklizní a hospodářským náčiním. Škoda byla vyčíslena na 8 723 zl. 30. července 1896 zasáhlo obec velké krupobití, přičemž některé kusy ledu vážily až 20-30 dag. V roce 1898 byly Puchlovice vyloučeny z obvodu poštovního a telegrafního úřadu v Nechanicích a přiděleny k poštovnímu úřadu v Kratonohách. „Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ od Václava Kudrnáče z roku 1903 popisuje obec takto:

„Puchlovice.

Puchlovice, statek (dle práv přiřknutí z r. 1862 za 100.300 zl.) a ves na pravém břehu Bystřického potoku.

Obyvatelů 282. - Domů 51.

Starosta: Jan Makovec. - Radní: Rykl Josef, Pavlíček Václav.

Fara, škola: Bohárna. Pošta: Kratonohy. Dráha: Dobřenice-Syrovátka.

Dvůr náleží hraběti Janu Harrachovi.

Živnostníci. Hostinští: František Kučera, Alois Benda. Kupci: Alois Benda, Václav Vítek. Kovář: Josef Fiala. Krejčí: Václav Šanda. Obuvník: Josef Favšek. Soustružníci perletě: Josef Mikolanda, Ant. Vítek.

Mlýn náleží Josefu Ryklovi.“

7. července 1909 bylo zapsáno do rejstříku společenstev Hospodářské strojní družstvo pro Roudnici, Kratonohy, Obědovice, Puchlovice a Velké Kosice. Roku 1909 došlo k potvrzení stanov SDH. Z front 1. světové války se nevrátilo 5 místních mužů (Jaroslav Daněk, Josef Fikera, Karel Flegr, Josef Struna, František Vyleťal).

V prosinci 1920 se zúčastnili zaměstnanci zdejšího velkostatku generální stávky. O rok později měla ves 48 domů a 252 obyvatel. 17. dubna 1921 došlo na valné hromadě Hospodářského strojního družstva pro Roudnici, Kratonohy, Obědovice, Puchlovice a Velké Kosice ke schválení rozejití se společenstva a jeho následné likvidaci. K jeho výmazu však došlo až 4. června 1925. V roce 1922 působil v obci Zpěvácký ochotnický spolek Rozkvět, k němuž se o 5 let později přidal divadelní odbor SDH. Roku 1924, kdy došlo k parcelaci harrachovských dvorů, byly zdejším zemědělcům přiděleny minimální výměry půdy, od 1 do 3 hektarů, a ze dvora byl vytvořen zbytkový statek. Tehdy zasáhla obec epidemie klasického moru prasat. V červnu 1931 vyhořely 2 stavení. V lednu 1936 vyhořel domek Františka Husy. Oheň zničil zásoby sena a slámy, hospodářské nářadí a stroje, kolnu a stodolu. Téhož roku byla ustavena místní organizace národních socialistů. V lednu 1938 navštívil obec Zemědělský ústav v Hradci Králové v čele se svým místopředsedou Josefem Voženílkem. Při následném jednání běželo zejména o zavedení elektřiny do obce, o což se později zasloužilo Družstvo pro rozvod elektrické energie v Puchlovicích, pošta Kratonohy, zapsané společenstvo s obmezeným ručením. Během německé okupace nesla obec pojmenování Puchlowitz (původní německý název však zněl Buchlowitz). V té době zde fungovali tito živnostníci: hostinský František Müller, mlynář Bohumil Rykl, obchodník lahvovým pivem Jan Dvořáček, rolníci Josef Pavlíček, František Peřina a Františka Vítková, obchodník smíšeným zbožím Antonín Morávek a trafikantka Kristina Kučerová. V letech 1947-1948 došlo ke stavbě silnice Roudnice-Puchlovice-Trnava, jejíž projekt se zrodil již před 10 lety. V roce 1954 byla zřízena prodejna smíšeného zboží. 2. dubna 1956 vzniklo JZD, jež bylo 4. března 1960 připojeno k JZD Boharyně. Roku 1960 se stala obec součástí Boharyně. V červenci 1961 byla zavedena autobusová linka ČSAD všemi směry z obce. V roce 1963 byla vybudována asfaltová silnice od Boharyně. Roku 1970 byla postavena klubovna mládeže. O 9 let později bylo ONV v Hradci Králové schváleno prodloužení těžby štěrkopísku v místním písníku, a to kvůli výstavbě obchodního domu Prior a k vlastním potřebám JZD (původně byla ukončena v roce 1977). 1. ledna 1992 získaly Puchlovice samostatnost. O rok později byla zahájena rekonstrukce elektrického osvětlení. Roku 1996 došlo ke komplexnímu pročištění kanalizační sítě. V letech 1997-2000 byl vybudován vodovod a došlo rovněž k plynofikaci obce. V roce 2015 byla provedena celková rekonstrukce kulturního domu. 10. září 2021 obdržely Puchlovice obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/5408).

Nejvýznamnějšími zdejšími pamětihodnostmi jsou: pseudobarokní kaplička ze 2. poloviny 19. století (jako období vzniku se udávají roky 1869 a 1899, v nice pod sochou sv. Jana Nepomuckého je uvedeno datum 18 11/7 1889), jež byla opravena v letech 1994 a 2016; a kamenný kříž z roku 1906 (některé prameny ho dělají ještě o rok starším), který vznikl na místě původního dřevěného z 18. století (zaznamenán v indikační skice stabilního katastru z roku 1841, jenž zhotovil adjunkt 2. třídy Franz Wappner a geometr Joseph Falta) a naposled byl zrenovován rovněž v roce 2016. Dříve mezi ně také patřila roubená patrová sýpka, jež byla od 20. ledna 1964 památkově chráněna a zanikla požárem roku 1975 (památkově chráněna však zůstala až do 27. února 1990). Zanikla též ještě v roce 1926 zmiňovaná lavice na „vyplácení“ pětadvaceti ran drábovou rákoskou. Nejvýraznějším místním rodákem byl Maxmilián František Alsterle z Astfeldu, přísedící zemského soudu a komorní rada a v letech 1717-1719 místopísař Království českého (18. října 1676 Puchlovice - 18. dubna 1737 Vídeň). Z Puchlovic pocházel malíř a syn zdejšího mlynáře Bohumil Rykl z čp. 34, který roku 1917 skončil v ústavu choromyslných v Kosmonosích. Krátce nato ho ze žalu následovala do Kosmonos jeho matka, jež rovněž zešílela. Za zmínku stojí též to, že v obci žil krejčí Václav Radim (Radoň), který se sem přistěhoval z Barchova a v roce 1775 byl oběšen v Novém Bydžově za to, že ve Velkém Barchově vyloupil kapli sv. Jana Nepomuckého a „s monstrancí a nejsvětější svátostí nevážné kejkle tropil“. Zdejšími rodáky též byli nebo zde žili: zběhlí ruští legionáři František Radoň (* 5. srpna 1881 Puchlovice) a Václav Radoň (* 12. února 1891 Puchlovice), francouzský legionář Josef Struna (11. srpna 1897 Světí - 20. května 1918 Jarnac, Charente), italský legionář Josef Šimák (* 22. září 1894 Puchlovice) a vojenský letec a příslušník čs. zahraniční armády na Západě svobodník Bohuslav Beneš (* 12. července 1921 Puchlovice) a za zmínku stojí i rolník Josef Pavlíček z čp. 6, který byl funkcionářem řady místních a okolních spolků (Lesní družstvo v Nechanicích). Podle jedné z pověstí se zjevoval v Puchlovicích ohnivý muž, který měl ubližovat lelkujícím a zahálčivým lidem, naopak těch pracovitých si všímat neměl.