Kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů v Zaloňově

Původní chrám byl postaven v gotickém slohu, i když někteří doboví němečtí autoři tvrdí, že vznikl již za románského slohu a teprve později byl přestavěn do gotické podoby. První zmínka o něm pochází z popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. Roku 1363 podléhal plebánii v Semonicích. Tehdy byli patrony kostela Vicemil ze Lhotky (v roce 1372 ze Zaloňova, tehdy psáno jako ze Zaluňova), Čáslav z Vranova a Rupert ze Zaloňova. Ti podali kněze Petra na místo zemřelého plebána Mikoláše. Roku 1372 nastoupil kněz Řehoř místo zemřelého plebána Petra. V roce 1378 si směnili plebánie Petr ze Zálezel s plebánem Řehořem. Roku 1384 byli 2 skupinami patronů prezentováni 2 uchazeči – Jakub a Vít, nakonec byl potvrzen prvně jmenovaný kněz. V roce 1390 si směnili místo kněz Bartoloměj z Čisté s plebánem Jakubem. Tehdy rovněž Hynáček z Vízmburka, Mikoláš z Čáslavek a Mikšík ze Zaloňova věnovali 5 kop úroku z Rožnova na vydržování vikáře. O 5 let později nastoupil kněz Petr na místo zemřelého plebána Bartoloměje. Roku 1402 byl při příležitosti donace na opravu kostela zmíněn jakýsi Mikuláš Košťál, který držel louku a pole u Rtyně, z nichž byla kostelu darována 1 kopa úroku. Košťál tuto kopu vykoupil a Mikšík ze Zaloňova ji vykázal na svém dvoře v Zaloňově a přidal k ní ještě 1 kopu. V roce 1404 odešel do Zdic plebán Jan a na jeho místo byl podán kněz Petr.

Během husitských válek byl kostel vypálen a zničen, načež zanikla též fara. Do roku 1539 měl podací právo Jiřík z Gerštorfu a na Cholticích, po něm ho získal Adam Zilvár z Pilníkova a na Břecšteině. V roce 1575 byl kostel odevzdán bratrskému kazateli, aby byli faráři podobojí odsud vyhnáni v pobělohorském období. V roce 1645 byl objekt vypleněn a rozbořen švédskými vojsky. Uvádí se, že kostel byl vystavěn jezuity roku 1725 a přifařen k Dubenci, ve skutečnosti ho žírečtí jezuité vystavěli již v roce 1672. 10. listopadu 1780 udělil papež Pius VI. po dobu 7 let plnomocné odpustky pro zdejší filiální kostel. Roku 1788 (uvádí se rovněž rok 1785) byla zřízena lokálie, z níž se v roce 1857 stala fara, pod níž patřily obce Horní Dolce, Kašov, Rtyně a Vestec. Bohoslužby se ve zdejším kostele sloužily německy, jednou za měsíc ale musela být i česká mše pro obyvatele Rtyně. Roku 1849 byl v rámci opravy kostela rozšířen a vystavěn na 6 kamenných sloupech nový kůr, zřízen nový vchod se schodištěm a znovu instalovány původní varhany.

Tvrdí se, že v roce 1893 byl kostel pro zchátralost zbořen a na jeho místě byl vystavěn jaroměřským stavitelem a architektem Janem Čermákem v letech 1898-1900 nový pseudogotický kostel (viz https://www.farnosti-jaromer-josefov.cz/zalonov/). Jedním z památek na tuto dobu může být inzerát, který vyšel v "Národních listech" 17. října 1897, ale zároveň vylučuje to, že byl objekt zbourán již roku 1893:

„Vyhláška.

Patronátní úřad velkostatku žireckého zadá veřejným ofertním řízením sbourání starého patronátního farního kostela v Zaloňově, okres jaroměřský, a zároveň stavbu nového kostela blíže starého.

Náklad na sbourání starého kostela rozpočtěn jest na 815 zl. 39 kr. r. č., na novou stavbu povolen jest náklad per 29.380 zl. 70 kr. r. č.

V podmínky, plány a rozpočty nahlédnouti lze v kanceláři velkostatku patronátního úřadu v Žírci.

V ofertě budiž nabízená částka v percentech dle rozpočtu vyznačena a výslovně uvedeno, že oferentu plány, rozpočty a stavební podmínky úplně známy jsou a že se těmto úplně podvoluje.

Oferty řádně sepsané, kolkované a zapečetěné s nadpisem: „Nabídka na stavbu kostela v Zaloňově“ přijímá podepsaný úřad včetně do dne 15. listopadu 1897 12 hodin dopoledne.

Ku později podaným ofertám přihlíženo nebude.

Ofertě připojiti dlužno 5%ní vadium, dle adjustovaného rozpočtu ve zvláštní nezapečetěné obálce.

Vadium může buď v hotovosti neb v státních dluhopisech dle poslední kursovní ceny neb jako vklad úplně bezpečných peněžních ústavů pozůstávati.

Přijetí oferty stane se teprve schválením c. k. politického úřadu.

Správa J. Etrichova velkostatku a patronát. úřadu v Žírci u Dvora Králové n. Lab.

Karel Herfurth, patronátní komisař.“

K výstavbě tohoto kostela ještě dodejme, že přes 7 let trvaly sbírky na jeho výstavbu a bohoslužby se musely vykonávat v budově fary. Kostel byl vystavěn za peníze (20 000 zlatých) vypůjčené ze zádušního jmění filiálního kostela v Litíči v dubenecké farnosti a z peněz zaloňovského záduší. Jaroměřský továrník Josef Etrich přispěl jako patron kostela pouze 50 zlatými na vnitřní výzdobu. K vysvěcení chrámu došlo 18. listopadu 1900 samotným biskupem královéhradeckým Msgre. Edvardem Janem Nepomukem Brynychem, který sem kvůli tomuto zavítal. Dodejme ještě to, že původní kostel stával na zdejším hřbitově a v současném položení byl vystavěn tzv. "na zelené louce", což lze vidět jak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA417018400), tak v jeho reambulaci z počátku 70. let téhož století (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2740_4). 13. května 1907 navštívil chrám Páně královéhradecký biskup v rámci generální kanonické vizitace a udílel zde sv. biřmování. V roce 1942 byly vysazeny u kostela morušovníky a o rok později lípy. Roku 1945 zanikla zdejší fara a kostel se stal filiálním do Jaroměře.

Vznikla tak jednolodní obdélná stavba s věží v západním průčelí. Vnitřní zařízení, a to včetně hlavního oltáře, je z období výstavby současného objektu, tudíž z přelomu 19. a 20. století, takže není příliš zajímavé. Tím je naopak zdejší polychromovaný dřevěný betlém (10 + 15 figur o výšce 15 cm). Původní varhany postavil v roce 1801 František Umlauf z Králík a opravou prošly roku 1876. Nový nástroj byl pořízen v roce 1901, kdy ho vyrobil Josef Kobrle z Lomnice nad Popelkou. Ten byl opraven roku 1923 krnovskou firmou Rieger (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=4019).

Ve věži původně visela trojice zvonů – první o výšce 75 cm, průměru 93 cm a s nápisem: „anno domini mccccc hec campana fusa ad laudem dei omnipotentis et beate marie amen.“; druhý o výšce 78 cm, průměru 97 cm, s reliéfem sv. Petra a textem: „LETA PANIE MDLVII TENTO ZWON SLIT GEST KE CZTI A K CHWALE PANV BOHV A K ZADVSSY WSY RTYNIE SKRZ WACZLAWA FARARZE KONWARZE WSSEMOHAVCZYMV W HRADCZY NAD LABEM.“ a třetí o výšce 56 cm, průměru 65 cm a s nápisem: „K swatemu Petru Zialoniowa tento zwon lit gest ke czti Panu Bohu.“ Posledně zmíněný zvon byl zrekvírován za 1. světové války. Další rekvizice proběhla za 2. světové války, ale tento zvon z konce 16. století byl vrácen v restituci v roce 1946 jako puklý, byl uložen v kostele Narození Panny Marie v Trutnově a roku 1991 byl dán k přelití jako materiál na nové zvony.