Rtyně (Zaloňov)

Již počátkem 19. století se tu nacházely zbytky pravěkého osídlení, které tu zapustilo kořeny již v době kamenné, což prokazují kamenné nástroje, jak ze Rtyně, tak nedalekého Vestce, zejména z návrší u dvora „Nová Amerika“. Známý je též objev pravěké mohyly mezi Vestcem, Zaloňovem a Rtyní, jež byla postupně rozvážena před rokem 1858. Nejvíce je prokázána přítomnost lidu slezskoplatěnické a mladohradištní kultury, a to nálezy zlomků keramiky v letech 1982-1984 (J. Boček). Známé jsou rovněž objevy pozůstatků z doby hradištní z téže doby. Tato ves je však poprvé zmíněna teprve 5. července 1387 (zápis v provolací knize desk dvorských zní: „In villis Hrtynye et in Roznowye Miksso decessit. Litera proclamacionis in Grecz in crastino s. Procopii emanavit. Nemo defendit. Datum Mathie dicto Macz de Conraticz et Jessconi dicto Swab de Chwalcouicz.“) a její pojmenování mělo vzniknout odvozeninou od rtů, jejichž barvu měla připomínat místní zem (roku 1387 Hrtynye/Werhtyn, v roce 1390 Wrtina, roku 1399 Ertynye, v roce 1402 Hertina, roku 1407 Ertyna, v letech 1500, 1542, 1636 a 1654 Rtynie, v letech 1790 a 1836 Ertina či Ertin). Zprvu patřila Rtyně k sendražické tvrzi, a to za Petříka Hroška ze Sendražic. Podle Františka Palackého patřila Rtyně s poplužním dvorem a sousedním Vestcem královně Markétě, jež později toto zboží ustanovila za obrok Betlémské kapli v Praze. Podle mne však jde o jinou Rtyni a Vestec, jichž se po Čechách nacházelo a nachází několik desítek. V roce 1402 Mikšík ze Zaloňova (též ze Zaluňova) doznal, že druhdy byla zdejšímu kostelu darována 1 kopa úroku z louky a pole u Rtyně, jež se nalézají v držení Mikoláše Košťála. Košťál tuto kopu vykoupil a Mikšík ji vykázal na svém dvoře v Zaloňově a k ní přidal navíc ještě 1 kopu. Koncem 15. století náležela Rtyně Janu Janovskému ze Soutic, od něhož v roce 1500 Mikuláš mladší Trčka z Lípy na Lichtenburce koupil Rtyni a část Semonic za 400 kop grošů. Při rozdělení všech trčkovských majetků roku 1533 obdržel Rtyni Mikuláš Trčka z Lípy, čímž se ves stala součástí smiřického (hoříněvského) panství, a to až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V roce 1645 vyplenili obec Švédové, kteří měli svůj hlavní stan nejprve ve Smiřících a později v Semonicích. V soupisu smiřického panství z roku 1651 se hovoří o vsi takto: „Tato jest sedmá ves protivná, tvrdá, která se stavěti nechce a píše z nich každý soused, že oni katolickýho náboženství poznati nemíní.“ V roce 1745 tábořili u vsi rakouští a sasští vojáci. Od 11. července do 9. srpna 1778 byl ve Rtyni hlavní stan rakouského vojska, přičemž císař Josef II. nocoval ve statku čp. 1. V roce 1843 žilo ve Rtyni 229 obyvatel ve 41 domech.

Roku 1849 se stala Rtyně samostatnou politickou obcí. V roce 1866 zasáhly obec události prusko-rakouské války. Nejprve tu tábořilo rakouské vojsko a následně to pruské. Z roku 1870 pochází první zmínka o hraní ochotnického divadla, jehož ředitelem byl Josef Hubka. Roku 1876 byla Rtyně přiškolena do Heřmanic. Do té doby chodily místní děti do Zaloňova, kde byla postavena škola v roce 1786. 8. srpna 1880 vyhořelo hospodářství obecního starosty Josefa Hubky. 2. března 1881 se začalo vyučovat v domě čp. 40, kde najala obec 2 světnice za 60 zlatých. Byt učitele se nacházel ve stavení čp. 29. 26. června 1881 vyhořelo 11 hospodářských stavení, přičemž požár vznikl ve stodole domkáře Jana Pozdílka. Při tomto požáru uhořel také čeledín Jan Hrubý z Jankovic. 8. srpna 1882 vyhořelo hospodářství obecního starosty Josefa Hubky. V roce 1883 byla vystavěna nová škola, a to nákladem 12 000 K. 4. května 1886 schválila zemská školní rada zřízení samostatné školy ve Rtyni a její odškolení od Jaroměře. Roku 1897 byly c. k. místodržitelstvím schváleny stanovy SDH. V roce 1903 jmenovalo obecní zastupitelstvo svého rodáka Jana Jaroše, zemského a říšského poslance, okresního starostu a rolníka v Čáslavkách čestným občanem. Tehdy v obci působili tito živnostníci: vazač (tesař) Josef Jaroš; rolník, obchodník a výrobce lihovin Jan Hák; kovář Josef Fejgl a rolník Jan Bílý. 16. listopadu 1904 zavraždila své novorozené dítě Anna Bernkrautová a za 13 dní poté byla za to odsouzena na 2 měsíce tuhého vězení. 6. srpna 1907 byla obec zasažena velkým krupobitím a přívalovými srážkami. Roku 1908 vznikla místní záložna. V roce 1910 zde žilo 232 obyvatel ve 42 domech. Z front 1. světové války se nevrátilo 5 místních mužů (Jaroslav Bílý, Rudolf Hlava, František Horák, František Hroch, Josef Jakoubek).

Roku 1921 vzniklo Hospodářské strojní družstvo a obecní knihovna. 24. května 1926 byla na statku čp. 3 slavnostně odhalena pamětní deska zemřelému poslanci Janu Jarošovi. Slavnostní proslovy přednesli předseda okresní správní komise Vojtěch Prokop, rolník z Holohlav, a předseda jaroměřského hospodářského družstva skladištního Jan Morávek, rolník ze Starého Plesu. Desku v opatrování obce Rtyně přijal starosta J. Pekárek. V roce 1926 bylo založeno Vodní družstvo. O 3 roky později vznikl odbor Národní jednoty severočeské. Ve stejném čase se zdejší slévačtí učni zapsali jako padělatelé mincí v hodnotě 1 a 5 Kč. Roku 1930 došlo k ustavení SDH a ředitel dražických družstevních podniků a majitel statku ve Rtyni František Hofman obdržel čestné občanství obce. 9. července 1933 se v obci uskutečnil župní hasičský sjezd. Koncem 30. let 20. století byla provedena meliorace zdejších pozemků. Vodní družstvo si tehdy vypůjčilo 76 000 Kč a zaměstnalo 80 dělníků. Práce pak byly provedeny v letech 1936-1938. V říjnu 1938 došlo k záboru některých rtyňských pozemků Třetí říší, což potvrzuje obsáhlý článek „Venkova“ z 28. října 1938:

„Zvěsti ze záboru.

Jaroměřsko se brání záboru.

Starobylé město Jaroměř se svým okresem leží nyní u samých říšských hranic, ba bylo ještě mnoho zabráno z jeho katastru. Hospodářství bez hospodářů a koní byla spravována ženami zemědělců. Není jen zájmem zemědělského člověka, aby zasel, ale má to býti též zájem státu. Stále jest ještě velká spousta lidí, kteří to dobře nechápou. Nutno oceniti práci Hospodářského sboru na Jaroměřsku, který se staral, aby aspoň v nejnutnějších případech bylo pomoženo. Také tyto dny vypracoval jeho předseda Josef Pavel z Jaroměře obsáhlý protest, který byl postoupen ministerstvu vnitra, zahraničí a zemskému úřadu, proti zabírání částí katastrů úplně českých. Starostové českých obcí tento protest všichni podepsali a opatřili obecním razítkem. V protestu prací se m. j.:

»Stalo se tak na katastru úplně české obce Rtyně u Jaroměře, která sousedí s německou obcí Litičí. V této obci není vůbec německých majitelů pozemků ze žádné sousední obce, a přece bylo zabráno 120 korců pozemků. V katastru města Jaroměře, sousedícího s německou obcí Zaloňovem, byly zabrány pozemky českých rolníků z osady Horní Dolce. V katastru obce Hořenice u Jaroměře Němci vlastní ze sousedních Heřmanic a Zaloňova sice asi 50 ha pozemků, rozhozených v malých parcelách po celém katastru. Nyní však bylo zabráno souvislé pásmo, obsahující asi 500 korců pozemků, což je takřka 50 proc. katastru ryze české obce. Z katastru obce Čáslavek a Dolan u Jaroměře zebrali Němci více než 300 korců pozemků, polí a luk. Běží zde o zabrání 140 korců lesa, patřícího městu Jaroměři a 60 korců pozemků českých rolníků.«“

Za německé okupace nesla obec pojmenování Ertina. 25. ledna 1939 došlo k vloupání do domu Josefa Háka, odkud bylo odcizeno 10 kg uzeného masa a stříbrný příbor. V roce 1939 byla zrušena zdejší obecná škola. V květnu 1945 zahynuli nastraženou výbušninou Josef Jaroš, Vlastimil Jaroš, Václav Jaroš a Jan Srkal. Jejich pomníček nalezneme v katastru Horních Dolců při silnici do Velichovek. Téhož roku byl ustaven Jednotný svaz českých zemědělců, který byl v roce 1950 kritizován, že neplní své úkoly. O rok později se jeho členové zavázali, že vypracují plán jarních prací, podle kterého budou pracovat, aby mohli splnit všechny výrobní a dodávkové úkoly nejméně na 100 %. Roku 1955 vzniklo JZD, ale již v roce 1960 bylo rozhodnuto o jeho sloučení s JZD Zaloňov a JZD Vestec, k čemuž došlo k 1. lednu 1961. V roce 1961 se stala Rtyně součástí Zaloňova a v obci byl ustaven občanský výbor. Zároveň byl jaroměřský vodovod napojen na vrt u Rtyně, k jeho slavnostnímu napojení došlo 13. března téhož roku. V roce 1963 začala výstavba družstevní odchovny prasnic. Roku 1965 bylo upraveno místo po zrušené váze a okolí požární zbrojnice, jejíž oprava byla provedena o rok později. V srpnu 2013 vznikli Vertynští šipkaři. Roku 2019 došlo k revitalizaci zdejší malé vodní nádrže.

Z místních pamětihodností jmenujme: kamenný kříž z roku 1871 se sousední betonovou zvoničkou a sochu Panny Marie Lurdské s nápisem: „Já jsem neposkvrněné početí.“ u čp. 35, jež byla slavnostně posvěcena zaloňovským farářem P. Josefem Kavanem 8. prosince 1899. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je rolník, politik a regionální historik Jan Jaroš (12. října 1853 Rtyně - 28. listopadu 1903 Čáslavky), od roku 1889 starosta Černožic, od roku 1891 okresní starosta, od roku 1893 delegát zemědělské rady, od roku 1895 poslanec českého zemského sněmu a od roku 1901 poslanec říšské rady. Kromě něj odtud pocházel bezděkovský řídící učitel Jan Hubka (* 24. ledna 1812 Rtyně) a musíme dodat i to, že místní řídící učitel Ladislav Veisfeit působil jako předseda jaroměřské včelařské jednoty a rtyňský statkář Josef Hák byl v letech 1913-1922 starostou Okresní hospodářské záložny v Jaroměři a vedle toho byl do roku 1924 také předsedou okresní řepařské organizace. Ve Rtyni rovněž 14. září 1929 zemřel ředitelský rada Zemské banky v Praze Václav Jakoubek, jenž byl členem staršovstva a církevního zastupitelstva Klimentského sboru, zasedal ve výboru "Kalicha" a řadu let působil jako člen výboru a místostarosta "Českobratrského družstva".