Králický Sněžník – Kam zmizela Lichtenštejnova chata

V končícím roce 2021 bylo na vrcholu Králického Sněžníku, respektive v jeho okolí poměrně rušno. O jedné příčině ruchu se toho napsalo poměrně dost, navíc i natočilo i několik televizních reportáží. To natáčení se týkalo převážně diskutabilní stavby na polské straně státní hranice, tedy stavby nové rozhledny. Ta stojí v místě bývalé rozhledny Císaře Viléma, která byla zbořena na podzim roku 1973.

Trošku méně pozornosti vyvolala akce, která se odehrála na naší straně státní hranice. Pro národovce upřesním lokaci na moravskou stranu. Od roku 1907 zde stála horská chata, pojmenována po tehdejším majiteli zdejších lesů, jako Lichtenštejnova.

Po roce 1945 už chata nesla jen jednoduchý název na Králickém Sněžníku. A vzhledem k dlouhodobé neúdržbě byl její stav čím dál žalostnější (k čemuž přispívala i extrémní poloha 1360 m nad mořem, již nad hranici lesa). Chata tak byla zbořena v roce 1971. Zboření bylo ale jen částečné, v podstatě zmizela jen převážně dřevěná nástavba, zůstal zachován základ, který byl směskou kamenných zdí, dřevěných trámů ale i železobetonových překladů a jiných podobných konstrukcí. Paradoxně i díky tomu se daly přístupné základy využívat jako nouzové nocležiště a úkryt před nepohodou. Bohužel ale prostor nefungoval jako přístřešek, ale i jako skládka odpadků. Dlouhá léta byl Králický Sněžník spíš cílem skalních turistů nebo trempů, ale v posledních desetiletích návštěvnost rapidně stoupá (a tím i přibývalo odpadků). Stavební zbytky stavby podléhaly i povětrnostním vlivům, dešti, sněhu, mrazu. I díky tomu se do okolní půdy více začaly uvolňovat látky, které měnily nevhodným způsobem okolní porost. Hřebenové partie Králického Sněžníku jsou chráněné ve velkoplošné NPR, která je pod správou CHKO Jeseníku. V letních měsících proběhla takřka úplná demolice základů. Pod vrchol Sněžníku přijel menší bagr, který prováděl těžké bourací práce, další práce probíhaly jen s menší mechanizací nebo ručně (prosívání sutě). Odvezeny byly betonové díly, dehet, železo, zbytky malty apod. Na rozdíl od stavby polské rozhledny ale na vrchol dál nejezdila těžká technika a pro odvoz nevhodného materiálu byl použit vrtulník, který létal s velkými pytli (big bagy), který létal k rozcestí Pod Ludmilou, kde vede pohodlná lesní cesta, kam nebyl problém vyjet s nákladními vozy. Celkem bylo tímto způsobem odvezeno asi 400 tun materiálu. Velká část materiálu totiž z hory nezmizela ani po 50 letech, protže po zbourání prostě naházeli co se dalo na kraj lesa, kde sice co mohle tak tlelo, ale přeci jen stále hyzdilo okolní přírodu.

Nedošlo ale k totálnímu odstranění zbytků chaty, což ani nebylo úmyslem. V místě zaniklé chaty zůstaly přírodní materiály, zejména kamení, které byly v základech zabudované. Kámen je přírodní materiál, takže zas tak nebezpečný přírodě není. Pracovníci firmy Stavitelství Trunec s.r.o., která akce prováděla, vytvořili z nasucho skládaných kamenů soustavu zídek, která naznačují místo základů bývalé chaty. Tyto prostory sice už zcela nebudou chránit před nepohodou (pokud si turista neponese nějakou celtu nebo stanový dílec). Zídky naštěstí mohou posloužit jako větrolam, protože jak známo, na Kraličáku fouká 363 dní v roce. Co naštěstí od chaty nezmizelo, je Slůně, tedy svérázný symbol hory, který tu vytvořila skupina mladých umělců ve šťastnější době mezi světovými válkami.

V rámci akce pracovníci CHKO i přemístily několik rostlin (asi 60) místního endemitu, jestřábníku sněžnického. Celé bourání a uklízení přišlo na 11 mil. Kč.