Kroměříž a Max Švabinský

Max Švabinský, výrazná osobnost českého umění dvacátého století, patří také mezi nejznámější a nejvýznamnější kroměřížské rodáky. Celé jeho jméno zní Maxmilian Theodor Jan Švabinský. Narodil se jako nemanželský syn Marie Švabinské 17. září 1873 v Kroměříži v Jánské ulici, v domě s číslem 15, kde je dnes osazena pamětní deska stejně jako na zdi nedaleké Octárny, kam se později odstěhovali.

Jeho malířský talent se projevil již v dětství, kdy jako desetiletý vystavoval své obrázky a jejich prodejem pomáhal finančně rodině. Roku 1891 přešel z kroměřížské reálky na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval dalších pět let. Poprvé se oženil v roce 1900 a jeho žena Ela Vejrychová se objevila na několika obrazech, např. Kulatý portrét či Chudý kraj. Inspirací pro jeho vrcholné dílo mu byla krásná krajina okolo České Třebové, kde v Kozlově často pobýval u Vejrychů.

V Kozlově ale nenašel zalíbení pouze v přírodě a tak po 19 letech společného života opustil Elu pro jinou dámu. Příčinou byla známost s Annou Procházkovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Annu si vzal ale až v roce 1931, jelikož původní manželství bylo rozvedeno teprve o rok dříve. Také tato žena, se kterou žil až do její smrti v roce 1942, zaujala své místo v díle Maxe Švabinského, například na grafice Rajská sonáta. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Procházkové a Rudolfa Vejrycha, která po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo. Zbytek života strávil v Praze – Bubenči a v letních měsících na pražském Chodově.

Max Švabinský byl velmi činorodý člověk. Kromě vlastní umělecké činnosti patřil mezi členy SČUG Hollar či SVU Mánes a podílel se na činnosti dalších spolků či institucí doma i v zahraničí. Během svého života obdržel mnoho uznání a vyznamenání, například doktor honoris causa Masarykovy university v Brně, titul rytíře Řádu čestné legie, titul profesora C.k. Akademie umění v Praze, doživotní titul čestného profesora Akademie výtvarných umění v Praze a mnoha dalších. V roce 1945 byl jmenován národním umělcem a roku 1958 se stal nositelem Řádu republiky. Max Švabinský zemřel 10. února 1962 v Praze a téměř až do posledních dnů kreslil. Pochován je na pražském vyšehradském hřbitově.

Max Švabinský byl neobyčejně kreslířsky zručný, o čemž svědčí rozmanitost grafických technik, kterým se během svého života věnoval. Do jeho žánrového rejstříku patří olejomalba, perokresba, kresba suchou jehlou, pastel, kresba rudkou, křídou, tužkou či uhlem, mozaika, litografie, akvarel, lept, mezzotinta, dřevoryt, tvorba plakátů, exlibris, návrhy vitráží, gobelínů, poštovních známek i bankovek. V jeho díle lze vysledovat neutuchající obdiv i lásku k přírodě. Na portrétech lze spatřit lidí jemu blízké i významné osobnosti dané doby.

Max Švabinský se podílel na zviditelnění výtvarného umění doma i v Evropě. Mezi jeho stěžejní díla patří olejomalby „Splynutí duší“ (1896), „Kulatý portrét“ (1897) či „Chudý kraj“ (1900), z grafických děl pak „Rajská sonáta“ (1917), „Josef Mánes“ (1917) nebo „Tomáš Garrique Masaryk (1928). Na dvou místech v Praze lze spatřit jeho monumentální díla z let 1938, v Chrámu sv. Víta je to okno „Průvod českých králů“ a na Vítkově pro změnu vytvořil „Mozaiky“ v Národním památníku. Je také autorem tří bankovek, v roce 1931 to byla „stokoruna“, v roce 1934 „tisícikoruna“ a roku 1940 navrhl „padesátikorunu“. Na jím navržených poštovních známkách se objevili například T.G. Masaryk či Božena Němcová.

Tento klasik a stálice českého výtvarného umění má ve svém rodném městě od roku 1976 otevřen Památník Maxe Švabinského. Expozice prošla na začátku tisíciletí velkou proměnou, která se dotkla vzhledu, vybavení i obsahu. Slavnostní otevření se konalo v dubnu 2003 za účasti paní Zuzany Švabinské - Vejrychové. Návštěvník si může v šesti sálech prohlédnout chronologicky uspořádaný reprezentativní přehled umělcovy celoživotní tvorby, který byl v roce 2013 obohacen o jedno z jeho nejznámějších děl, olejomalbu„Splynutí duší“.

Památník Maxe Švabinského se nachází v Muzeu Kroměřížska, v galerii na Velkém náměstí č. 38, v centru města Kroměříž. Otevřeno je celoročně, každý den mimo pondělí, od 9:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00. Na bližší informace je dobré se před návštěvou podívat na internet: http://www.muzeum-km.cz/.

Vyprávění o zajímavých místech, která navštívím, také uveřejňuji na těchto stránkách:

https://www.turistika.cz/turiste/prispevky/userId/38986/typPrispevku/mista

nebo na iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/