Kroměříž – Památník Maxe Švabinského

Památník Maxe Švabinského je jednou ze stálých expozic Muzea Kroměřížska. A pro mnohé jistě expozicí nejzajímavější. V každém případě je nutno hned na úvod připustit, že se jedná o památník vysoce reprezentativní, ve kterém je jeden z nejvýznamnějších kroměřížských rodáků představen v plném rozsahu svého díla.

Je sice pochopitelné, že ve všech šesti výstavních sálech – i sedmi desetiletích tvorby – zůstává Švabinský především malířem obrazů a rytcem grafických listů, ale představí se nám zde také jako tvůrce mozaiky, vitráží, poštovních známek nebo bankovek. Nechybí ani různé studie k pozdějším obrazům nebo díla zachycují půvaby krajiny kolem Kozlova. Vše zachycuje katalog Jany Orlíkové nazvaný Okouzlený milovník života

Z nejznámějších prací v Památníku Maxe Švabinského najdeme např. rozměrný olej Žlutý slunečník, studii k Chudému kraji, cyklus dřevorytů Rajská sonáta, plátno Splynutí duší nebo návrh vitráží oken chrámu sv. Víta v Praze. Celkem se v expozici nachází téměř 130 originálů Švabinského děl, takže - zkrátka a dobře – bylo by škoda se tady na pár desítek minut nezdržet.

Dnešní podobu má Památník Maxe Švabinského od jara roku 2003, ale jako stálá muzejní výstava existuje již od podzimu roku 1976. Současná expozice je umístěna v I. patře hlavní budovy Muzea Kroměřížska, kterou najdete na adrese Velké náměstí 38/21. Otevřeno je zde denně kromě pondělí a v čase od 9,00 do 12,00 hod. a od 12,30 do 17,00 hod. Návštěva sálů s díly slavného kroměřížského rodáka přijde na 50 Kč (snížené je za 30 Kč). Pokud budete chtít projít celé muzeum, budete si muset připravit 200 Kč (snížené 120 Kč).

Na závěr snad ještě pár slov o samotném Maxu Švabinském. Narodil se 17.9.1873 v Kroměříži a zemřel 10.2.1962 v Praze. Je považován za jednoho z umělců, kteří připravovali nástup českého moderního umění 20. století. V jeho díle se od počátku mísí realismus, symbolismus a secese. Poměrně brzy začala nad jeho malířskou tvorbou vítězit grafika – a díky ní byl také již v roce 1910 jmenován profesorem na pražské Akademii. Národním umělcem byl jmenován hned v roce 1945, takže nemohl být obviňován z toho, že mu byl titul udělen za politickou angažovanost