Kroměříž - Ztracená ulice

Nachází se v historickém jádru města a její kratší část (55 m) procházející pod východní stranou arcibiskupského zámku spojuje Sněmovní náměstí s Podzámeckou zahradou. V těchto místech a hlavně ve stínu pompézního feudálního sídla komunikace působí nenápadným dojmem. „Ztracenou“ není ani její hlavní část, která v délce 200 m spojuje zadní část zámku se známou Vodní ulicí. Spíše se jedná o ulici lidským zrakům dobře schovanou, „zašitou.“

Od roku 1786 až do LP 1880 se nazývala Verlorene-Gasse, do roku 1935 Ztracenou, dalších pět let Tusarovou, od roku 1940 do roku 1945 opět Verlorene-Gasse a po skončení 2.světové války se vrátila k prvnímu českému názvu.

 

Z pamětihodností možno jmenovat bývalé městské hradby, staré městské lázně, nájemní dům s obchody a byt bývalého dvorního rady, dnes sloužící Charitě. Zaujme také ústí starobylé uličky s prampouchy (dnes Lennonovy), spojující ulici Ztracenou s Velkým náměstím.

Pokud jí budeme směrem k zámku procházet z Vodní ulice, osloví nás několik nabídek k občerstvení. Café Bistro Matiné kopíruje podobu francouzských bister a kromě tekutého občerstvení se tady můžeme i najíst. Novákova zahrada funguje jako kavárna nabízející kafé, dezerty a limo... a jak název napovídá, může se tu posedět ve stínu zeleně.

Kousek za ní mineme Čajovnu na Radosti a za ústím Lennonovy uličky narazíme na Ztracený Bar, v němž můžou jedinci holdující ostřejším nápojům (whisky, rum, gin a pivo Černý orel) a tady dobře skryti před dotěrnou veřejností řádně „zapařit.“

 

Závěrem snad jen to, že se Ztracená ulice objevila v jednom záběru filmu Requiem pro panenku, který roku 1991 natočil Filip Renč.