Kroměřížské gymnázium
Největší dominantou výstavného Masarykova náměstí je barokní kostel sv.Jana Křtitele, ale rynek se může pochlubit i dvěma reprezentativními školními budovami vystavěnými v historizujícím stylu. Jednou z nich je dvoupatrové gymnázium o zhruba čtvercovém půdorysu, v jehož zkoseném východním nároží vede do budovy z rynku hlavní vchod.
Snaha o založení českého gymnázia se v Kroměříži naplno rozhořela po polovině 19.století a podpořil ji i zemský poslanec Jan Kozánek. Ve městě sice v té době už dvě takové školy byly – arcibiskupské gymnázium a gymnázium piaristické, jenže na obou se vyučovalo v latině anebo německy. Dalším důležitým krokem, který požadoval to české, byla rezoluce podepsaná na táboře lidu v červnu 1869. Hrozilo totiž, že všichni studenti, kteří chtěli studovat v rodném jazyce, odejdou na takto zaměřené školy do Olomouce a do Brna.
V březnu 1882 proto putovala k zemské radě žádost advokátů J.Kozánka a V.Mildschuha (podpořena patnácti významnými kroměřížskými měšťany a kanovníkem od sv.Mořice) o povolení založit alespoň nižší čtyřleté gymnázium se čtyřmi třídami. Od c.k.zemské rady poté obdrželi odpověď, že taková škola může být otevřena, ale nejdříve v roce 1883.
Její první ročník navštěvovalo 159 žáků, kteří byli rozděleni do tří skupin a výuku absolvovali v budově Nadsklepí a bývalé piaristické koleji. Když poté ti první postoupili do čtvrtého ročníku, začalo se zvažovat o rozšíření gymnázia na osmileté a zároveň byly zahájeny přípravy ke stavbě nové vlastní školy. Její podobu vypracovali brněnští architekti j.Korásek a J.Tebich. Slavnostní vysvěcení hotového projektu proběhlo v září roku 1890 a ve škole se ihned začalo učit.
Stavba ale probíhala v takovém chvatu, že nebyla dobře vyřešena statika a další závady (začala se zde tvořit plíseň, do budovy zatékalo a v přízemí do pokojů vystoupila močůvka z chlapeckých záchodů) se projevily už po dvou letech vyučování. Rozsáhlá rekonstrukce v roce 1894 naštěstí většinu problémů vyřešila.
Proměna ústavu v reálné gymnázium proběhla v počátečním období první republiky. Za druhé světové války muselo gymnázium poskytnout učební prostory žákům z arcibiskupského gymnázia a reálného gymnázia, jejichž budovy zabrali Němci. Po válce bylo vyučování slavnostně zahájeno už před koncem května 1945 a o rok později dostalo gymnázium jméno Benešovo. Po neblahém únoru ale z názvu školy zmizelo a škola se opět stala čtyřletou.