Kroměřížský kostel sv.Jana Křtitele
Tuhle jsem sáhl do knihovničky, „oprášil“ a po delší době opět přelouskal dvoudílnou ságu od Moberga s názvem Vystěhovalci. Příběh se odehrává v polovině 19.století a pojednává o švédských emigrantech, kteří v hojném počtu osídlili severní část tehdejšího teritoria (a budoucího státu USA) – Minnesotu. Když jsem si pak ze zvědavosti vygůglil mapu oblasti, kde se u jednoho krásného jezera švédští rolníci zabydleli, zjistil jsem ke svému údivu, že rozsáhlý román není fikcí, ale že místa v něm popisovaná skutečně existují.
Dále mne zaujal jeden z rozhovorů dvou hlavních hrdinek – bývalé obecní prostitutky Ulriky a její přítelkyně Kristýny. Ulrika v Americe přestoupila z luteránské víry na baptistickou, neboť si vzala baptistického kněze a tvrdila kamarádce, že Jan Křtitel, který pokřtil už dospělého Ježíše, byl zakladatelem této víry, což dosvědčuje i jeho jméno v anglickém jazyce - John Baptist.
Nevím jak to mají baptisté, ale u katolíků patří tento světec rozhodně k těm nejvýznamnějším a jen v naší malé republičce je mu zasvěceno více jak 115 kostelů!
Jedním z těch nejkrásnějších moravských je chrám zdobící výstavné kroměřížské Masarykovo náměstí. Poněkud zastrčená Pilařova ulice jej spojuje s dnes už novogotickým kostelem sv.Mořice a barokní stavba sv.Jana Křtitele k němu vytváří velmi působivý architektonický kontrast.
Původně se jednalo o objekt románský, jenž už oživovalo několik gotických prvků, a který vystavěli bratři johanité při špitále. Později budovy získali piaristé, kteří ke kostelu nejprve přistavěli paristickou kolej a teprve roku 1737 začali s výstavbou nového, mnohem reprezentativnějšího chrámu. Projekt vypracoval biskupský architekt Cyrani z Bolleshausu, jemuž se stal inspirací vídeňský chrám salesiánek na Renngasse a fasáda byla sloučeninou vídeňských a pražských vzorů. Kroměřížský kostel sv.Jana Křtitele se dočkal slavnostního vysvěcení roku 1768, tedy až po dlouhých 31 letech výstavby!
Nad vchodem je umístěno sousoší Kristova křtu s anděly, které vytvořil sochař Ondřej Zahner. Ve vlastním interiéru se pak „vyřádilo“ veliké množství tehdejších slavných umělců – např. J.Stern, J.Etgens, Michelangelo Unterbuger či W.Troger, ale jejich jména nám laikům dnes už bohužel nic neříkají. Nic nám ale nebráni k tomu, abychom alespoň neocenili práci jejich rukou. Vždyť ten sentimentálně barokní až rokokový interiér patří k těm nejhodnotnějším, které kdy byly v moravském kostele zbudovány v 18.století!
Já bohužel v tomto případě při poslední návštěvě Kroměříže štěstí neměl: vchodové dveře sice zavřeny nebyly, ale když jsem vstoupil do předsíně, viděl jsem, že se v chrámu zrovna slouží mše. A protože nejsem žádný paparazzi, tak tiše, jak jsem přišel, tak jsem i odešel.
A spokojil se „jen“ s venkovním pohledem na kostel - na jeho impozantní vstup s dvěma věžemi, za nimiž se k nebesům tyčí loď vysoká 35 metrů a která je zastřešena výraznou kopulí...