Loading...
Další významné náměstí se nachází v centru města jen o padesát metrů výš ve svahu kopce nad tím hlavním a nese název po známém spisovateli historických románů, při jejichž povinné školní četbě jsme si nad všemi těmi přechodníky málem zlomili jazyk.
Tento rynek je novodobější a má nepravidelný tvar. Pokud se zastavíme v jeho středu, který zdobí parčíková úprava s novější fontánou a obrátíme své zraky k severu, náš pohled obsáhne trojici nejvýznamnějších stavení.
Vlevo vidíme historizující budovu základní školy, vprostřed se nachází prostranství před kostelem sv.Václava, jemuž vévodí vysoká věž, chystající se svou špicí propíchnout snad samotná nebesa a k chrámu je svým západním traktem přilípnut komplex lanškrounského zámku. Napravo před vstupem do něj se nachází barokní sochy s obligátním sv.Janem Nepomuckým. Pokud uděláme čelem vzad, zříme pozdně klasicistní budovu se žlutomodrou fasádou, v níž dnes sídlí městská knihovna. Další škola – tentokrát základní umělecká, sídlí v bloku budov, uzavírající jihozápadní konec náměstí.
Zajímavý kostel sv.Václava stojí na místě původního chrámu, který už roku 1350 patříval mnichům augustiniánského řádu a byl zasvěcen Panně Marii. V půli 17.století vyhořel a ta vysoká věž byla na podnět faráře A,Felzmanna postavena až v roce 1768. Hlavní kostelní loď směřuje k severu, boční se k ní přimkla roku 1653. Presbytář je umístěn na východě a k jihu k chrámu přiléhá přístavek se sousoším Getsemanské zahrady. Rekonstrukce kostela byla ukončena tři roky před koncem posledního tisíciletí. Interiér je upraven v novogotickém slohu, oltář zdobí dílo mistra Jana Kastnera a ty varhany z půli osmnáctého století jsou rokokové.
Předchůdcem zámku byla stavení augustiniánského kláštera, která zdemolovali roku 1420 prchliví husité. Jeho východní trakt se pak změnil na západní trakt původního zámku, který Kostkové z Postupic přestavěli pro potřeby pánského úředníka. Zámkem se začala nazývat začátkem 16.století a tento titul si zasloužila až po roce 1588, kdy jej Pernštejnové „střelili“ novému majiteli lanšperského panství – panu Adamu Hrzánovi z Harassu. Tehdy bylo tohle sídlo ještě polodřevěné, ale mohlo se pochlubit velkým množstvím místností. Panu Adamu se takové bydlení hrubě nelíbilo a nechal jej přestavit v tehdy letícím renesančním duchu. Vyrostlo tak úplně nové dvoupatrové křídlo a v tom starém zřízen průjezd do dvora za zámkem a průjezd vyzdoben vstupním portálem. První zámecké nádvoří vzniklo z prostranství obklopeného starými klášterními stavbami, zahradou a staveními hospodářskými. Aby sem jen tak nelezl plebs, bylo náměstí obehnáno zdí se vstupní branou. Všechen tento stavební boom pak ukončen roku 1601, jak dodnes dokládá letopočet umístěný vedle erbu pana Adama a jeho choti Anny ze Sulovic na hlavním vstupním portálu.
Po Bílé hoře se majiteli stali Lichtenštejnové. Po návštěvě Lanškrouna Švédy pak měli noví majitelé dlouhá léta co dělat, aby zámecký areál opravili. Přitom zarovnali obě křídla do stejné výše a přikryli je valbovou střechou. K východnímu křídlu byla přistavěna ještě jedna patrová barokní budova. Od té doby zámek majitelé k bydlení už neužívali. Sloužil správě lanškrounského panství a nastálo jej obývali jen panští úředníci a místní faráři. Roku 1858 byla většina zámeckých budov na prvním nádvoří zbourána a vzniklý plac upraven na náměstí, dnes nesoucí jméno Aloise Jiráska. Zámek pak sloužil úředníkům panského pivovaru a v roce 1928 přešel do majetku města. Rekonstrukce trvající dlouhých 31 let (!) byla ukončena roku 1971. V západním křídle zřízena obřadní síň a do jižního křídla se nastěhovaly exponáty městského muzea. Zámek později prošel další, velmi rozsáhlou opravou a ta byla ukončena roku 1996.
V muzeu se kromě sezónních výstav nabízejí k prohlídce tyto stálé expozice: pamětní síň Jindřicha Pravečka, výstava medailí a mincí Zdeňka Kolářského a pochopitelně i expozice věnovaná historii města Lanškrouna.