Lanškroun - náměstí J.M. Marků

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí

Historickým středem města Lanškroun je čtvercové náměstí J. M. Marků, na němž najdete spoustu cenných historických budov a domů. Pojďme si tedy společně projít veškeré památky, které se zde dochovaly, opravily a vybudovaly za celá staletí.

RENESANČNÍ RADNICE

Nejvýraznější budovou na náměstí je jistě renesanční radnice z let 1581–82, postavená za vlády Vratislava z Pernštejna. Radnice, původně postavená bez věže s dvojí sedlovou střechou, měla omítku zdobenou psaníčkovou technikou. Původní jednopatrová budova má dva zdobené portály s erby. Za třicetileté války doznala značného poškození. Při opravě v roce 1660 byly na věž umístěny hodiny a odbíjecí zařízení. Po renovaci v roce 1830 se na radnici zřídily byty pro úředníky a černá spilka v přízemí, která dosud sloužila městskému pivovaru, byla přebudována na kancelář výběrčího daní. Od roku 1849 měl radnici pronajatou okresní soud a krátce také okresní úřad, ale malé prostory donutily okresní úřad roku 1870 k přestěhování. Roku 1859 byla radnice opravena a získala šindelovou střechu a jednoduchý trojúhelníkový empírový štít. Generální rekonstrukce v letech 1986–1996 vrátila budově radnice původní renesanční podobu, včetně dvojice sedlových střech. Dnes je sídlem Městského úřadu Lanškroun.

LÉKÁRNA U MILOSRDNÉHO SAMARITÁNA

Stavba v jádře nejspíše klasicistní z doby kolem r. 1800, upravená pozdně secesně údajně až v roce 1929 (R. Ilgner).

KAŠNA S DELFÍNY

Kašna byla zřízena v 1. pol. 19. st., rekonstruovaná roku 2011. Pískovcová nádrž čtvercového půdorysu, lemovaná římsou. Uprostřed hranolové těleso přepásané a ukončené dvěma římsami, v rozích lité postavy delfínů s dvěma těly, chrlící vodu. Nahoře váza s rýhovaným spodkem a rostlinnými motivy na plášti.

MARIÁNSKÝ MOROVÝ SLOUP

Barokní sochařství zahájila řada morových sloupů po vzoru pražského Bendlova. K prvním patří lanškrounský, který byl vystavěn nákladem města roku 1684. Stavitelem byl A. Castelli z Kyšperka (Letohradu), sochařem byl H. A. Beyernhoff a kameníkem K. Wölff, oba z Kladska. Na několikastupňové pódium osazená hranolová podstava opatřená nápisy včetně dedikačního, s reliéfní korunou, znakem města Lanškrouna.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.6

Stávající vzhled domu, znovu vystavěného snad někdy v první čtvrtině 19. st. v místech staršího objektu, je dán stavebními úpravami v závěru 19. st., kdy také zanikla klenutá podsíň. Přízemí je zčásti zaklenuto valenými klenbami, patro je plochostropé. V boční fasádě do ulice Školní je dochován klasicistní, bohatě zdobený portál, datovaný r. 1844. Ve vrcholu má propracovaný dekorativní medailon s postavou lva držícího štít s iniciálami, pozadí je dotvořeno obrysem stromu. Od r. 1913 měl v přízemí domu prosperující obchod - tehdy ještě nijak běžný - lanškrounský drogista Krätschmer.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.8 - STARÁ POŠTA

Budova pošty postavena v letech 1900 - 1901 podle projektu pražského architekta Karla Müchla lanškrounským stavitelem Andreasem Seifertem na místě po v r. 1897 zbořeném hostinci U Medvěda. Na rozdíl od zachovalého průčelí proběhly v interiéru budovy závěrem 20. st. radikální stavební úpravy. Štukový ornament pod stropem se dochoval jen v průjezdu. V r. 2003 byl objekt rekonstruován a nyní slouží jako budova Městského úřadu Lanškroun.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.9

Zděný patrový dům se sedlovou střechou, stojící ve štítové orientaci. Dům byl výrazněji přestavěn kolem roku 1883. Stávající podoba jeho fasády je provedena podle návrhu projektanta R. Ilgnera z Lanškrouna z roku 1928.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.10

Patrová řadová zděná budova v horní části nám. J. M. Marků. V jádře starší dům upravovaný ve 2. polovině 18. století a po polovině 19. století a dalšími výraznými úpravami na počátku 20. století (z této doby pochází stávající podoba fasády). Dům má klenutou podsíň a vysoký atikový nástavec. V prostorách přízemí jsou dochovány klenby, vesměs valené, některé s výsečemi.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.11

Na počátku 19. st. upravovaný starší objekt si dodnes podržel, na rozdíl od v 19. st. zaniklé podsíně klasicistní, byť dnes již zjednodušenou fasádu, ukončenou atikovým nástavcem se středovým segmentovým rozeklaným frontonem, do něhož je vložena váza. V přízemí dochovány klenby plackové a valené s výsečemi. V domě se nacházelo od konce 19. st. knihkupectví lanškrounského vydavatele pohlednic Moritze Mikesche.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.12

Budovu projektoval a postavil lanškrounský stavitel Richard Kreisl pro potřeby tehdejšího okresního zastupitelstva. Budova má pěkně zdobený arkýř, výrazné ostění oken a dveří, na fasádě drobné kamenosochařské motivy. Dvě velké výkladní skříně a tři vchody svědčí o tom, že přízemí budovy sloužilo k obchodním účelům.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.14

Řadový patrový zděný dům štítové orientace se sedlovou střechou a se starším jádrem. Stávající fasáda byla v minulosti zjednodušena. Dům je hodnotný svou hmotou a dochovaným starším typem půdorysu hloubkově orientovaného domu.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.15

Řadový patrový zděný dům štítové orientace s valbovou střechou. Stávající členění fasády pochází z druhé čtvrtiny dvacátého století. Dochovaná fasáda spolu s celkovou hmotou a štítovou orientací domu příznivě dotváří určující část městské památkové zóny.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.16

Dům se starším jádrem, přestavěný klasicistně (v přízemí se dochovalo, vedle jednoho pole hřebínkové klenby, převážně plackové zaklenutí do pasů) obdržel nynější secesní, dekorativně pojednané fasády při adaptaci v r. 1903.

DŮM MODRÁ HVĚZDA

Starší budovu, stojící na tomto místě, začal roku 1830 přestavovat Ignác B. Benoni. Po jeho smrti roku 1831 dokončil stavbu Jan Nágl a provozoval tu hostinskou živnost. V prvním patře byl taneční sál i první divadelní jeviště v Lanškrouně. Ve výklenku atikového štítu socha sv. Michaela, nad ní domovní znamení - Modrá Hvězda.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.55

Stávající podoba v jádře staršího domu, vyznačujícího se eklektickou fasádou, je dána stavebními úpravami a adaptací na počátku 20. st. Z tohoto období také dochovány v interiéru některé hodnotné prvky (schodišťové zábradlí, prosklení dveří). V závěru 20. st. byl upraven vzhled parteru.

MODERNÍ DŮM Č.92

Administrativní třípodlažní objekt, s plochou střechou v historickém centru Lanškrouna. Klasická zděná konstrukce doplněná zavěšenou skleněnou stěnou. Kontakt se sousedním domem je z důvodu zachování oken řešen přes atrium. Budova získala titul Stavba roku 2006 v Pardubickém kraji.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.112

Dnešní vnější vzhled v jádře jinak staršího, snad někdy v průběhu první poloviny 19. st. zásadněji přestavovaného domu je dán úpravami realizovanými v období první republiky (E. Domesle z Lanškrouna), částečně zachovávajícími předchozí klasicistní traktaci fasády. V přední části přízemí jsou dochovány křížové klenby, v zadní části klenby valené a valené s výsečemi. Patro je plochostropé.

MĚŠŤANSKÝ DŮM Č.118

Původně barokní stavba asi z 18. st. (se dvěma osami podloubí, v přízemí dochov. křížové klenby) na místě roubeného domu, upravená pozdně klasicistně v r. 1873 (zazděno loubí, krov s půdním polopatrem) a znovu koncem 20. st. Teprve tehdy vzniklo bohatší novoklasicistní řešení fasády a reminiscence loubí.

PAMÁTNÍK J.M. MARCI

Plochý pilíř tvaru kvádru, na přední stěně je v pravém horním rohu kulatá reliéfní deska s podobiznou Jana Marka, text po obvodu. Pomník vytvořil Zdeněk Kolářský.

LITINOVÉ PÍTKO

Na zužující se čtyřboké patce zdobené rostlinnými reliéfy je třídílný sloupek čtvercového průřezu, též zdobený rostlinnými reliéfy, v jehož spodní třetině jsou po stranách dvě miskovité konzoly na sběr vytékající vody, střední třetina sloupku je zakončena náznakem iónské hlavice. Horní třetina sloupku je na všech čtyřech stranách zdobena maskarony, sloupek je ukončen drobnou vázou. Nedatováno, litina.

GYMNÁZIUM

V roce 1849 podala městská rada žádost o zřízení gymnázia nebo reálky a zahájila subskripci na krytí nákladů na stavbu školy a její provoz. Celkem bylo zajištěno 23.378 zlatých, z čehož město upsalo 10.000 zlatých, sbírka mezi obyvateli města dala 7.163 zlatých, občané sousedních obcí shromáždili 685 zlatých, kníže Lichtenstein přispěl dvěma tisíci, dobrodinci pak třemi tisíci zlatých. Nicméně rakouská vláda takto připravený návrh městské rady zamítla s tím, že zajištěná částka k danému účelu nestačí. Zájemci o studium na gymnáziu z Lanškrouna a okolí museli proto v následujícím období studovat na ústavech v Chrudimi, Litomyšli a Rychnově, což vyžadovalo nemalé materiální náklady. V roce 1872 přišel s další iniciativou k založení gymnázia zemský školní inspektor Mareš, čestný občan Lanškrouna, který se již roku 1862 zasloužil o zřízení městské spořitelny a pokračovací tkalcovské školy. Obecní zastupitelstvo projevilo s projektem souhlas, došlo dokonce k vytvoření zvláštního výboru ve složení Josef Benoni, Wilhelm Pernikarz, Josef Langer, Leopold Neugebauer a Vincenz Nagl za předsednictví starosty města Josefa Niederleho. Za účelem rychlého prosazení zřízení gymnázia se vydal na zemský úřad do Prahy a také do Vídně intervenovat vrchní zemský soudní rada, lanškrounský rodák Petr Bibus spolu se starostou města a Vincenzem Naglem. Referent místodržitelství Dr. Virgil Grohmann i ministr pro kulturu a vzdělání Dr. Karl von Stremayr slíbili tyto snahy podporovat. Již 26.června 1872 oznámil ministr zemské školní radě v Praze, že císař schválil zřízení gymnázia s německým vyučovacím jazykem. Ministerstvo zároveň nařídilo, aby město zatím připravilo dvě učebny, jednu místnost pro ředitele a jednu pro učební pomůcky.Slavnostní otevření nového ústavu proběhlo 9. října 1872. V osm hodin se konala v kostele sv. Václava slavnostní mše, poté následovalo otevření gymnázia v prozatímních prostorách zdejší měšťanské školy. V roce 1872 se začínalo se dvěma třídami, od školního roku 1872/73 přibyla každým rokem jedna třída, takže ve školním roce 1878/79 byl ústav úplný. Významnou událostí v historii gymnázia byla návštěva císaře Františka Josefa I. v roce 1894. Již na jaře tohoto roku byla rozhodnuto, že podzimní manévry rakouské armády za přítomnosti císaře budou probíhat v okolí Lanškrouna. Gymnázium bylo určeno jako přechodné sídlo monarchy a jeho doprovodu. Pro účely významné návštěvy byla gymnaziální budova již na konci srpna připravena. Schodiště bylo pokryto koberci, vyzdobeno květinami, zábradlí neslo krásné majolikové vázy. Pro císaře byly určeny tři místnosti ve druhém poschodí. Společenský salon byl zařízen nábytkem potaženým damaškem a plyše červené barvy ve stylu Ludvíka XVI. Pracovnu ve stylu Ludívka XV. zdobil samet olivové barvy. Ložnice pak byla v barokním stylu a barvě bleděmodré. V prvním poschodí gymnázia byla upravena audienční místnost s červeným sametovým nábytkem a se saténovými závěsy. Vzácností v tomto sále byl velký křišťálový lustr s padesáti svícemi. Sousední menší audienční místnost měla světle zelený damaškový nábytek. Balkon gymnázia byl osvětlen dvěma obloukovými lampami, jeho podlaha byla pokryta perským kobercem. Ostatní místnosti ředitelského bytu, stejně tak jako třídy v prvním a druhém poschodí, sloužily císařově doprovodu. Dvorská kuchyně byla umístěna v tělocvičně gymnázia. Druhého září o půl sedmé ráno dorazil císařský vlak na lanškrounské nádraží, kde byl přivítán slavnostními výstřely a vyzváněním zvonů. Vlak se mírně zpozdil, lokomotiva zdolala stoupání trati před městem až napodruhé. (Na památku této události ještě poměrně nedávno zdravili strojvůdci místo "císařské zastávky" houkáním.) V červnu 1897 oslavovalo gymnázium první velké výročí - čtvrtstoletí své existence.Čtrnáctého září 1919, tedy již za existence ČSR, se konal zápis do lanškrounského gymnázia, přičemž bylo zjištěno, že se nově přihlásilo pouze 55 žáků. V důsledku toho ovšem hrozilo zrušení ústavu. Proto odjela deputace městské rady na ministerstvo a bylo dosaženo zrušení a odvolání tohoto návrhu. Nakonec došlo ke změně na reálné gymnázium, což zvýšilo příliv žactva. Ve školním roce 1933/34 navštěvovalo už 284 studentů. Příznivý vývoj podporovalo i to, že město zvýšilo příspěvek na nemajetné žáky ze tří tisíc na deset tisíc korun. V roce 1945 změnila škola svůj charakter v souhlase se společenským vývojem. Stala se českým reálným gymnáziem a byla zpočátku jedinou střední školou v Lanškrouně. Počet žáků opět stoupal, takže ve školním roce 1947/48 zde studovalo již 311 žáků. V 50. a 60.letech došlo k několikeré změně názvu školy (jedenáctiletá, dvanáctiletá, střední všeobecně vzdělávací), od školního roku 1969/70 se opět užívá oficiálního názvu gymnázium. V roce 1974 proběhla předposlední velká oslava, a to 100.výročí gymnázia a 25.výročí prvních českých maturit. V roce 1994 proběhla oslava 120.výročí otevření školy.

HISTORIE MĚSTA LANŠKROUN

První písemná zmínka o Lanškrouně se nachází v listině Vratislava Pernštejna z roku 1285. Téhož roku, za vlády českého krále Václava II., přešlo město do majetku mocného Záviše z Falkenštejna a po jeho popravě daroval Václav II. město Lanškroun nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi u Prahy. Od roku 1304 byl součástí Zbraslavského kláštera, později byl dán do vlastnictví litomyšlskému panství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup, založil Augustiniánský klášter, který byl v období renesance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských hnutích dostali Lanšpersko i s Lanškrounem Kostkové z Postupic. Na počátku 16. století městu vládli Pernštejnové, s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií, např. již v roce 1464 právo konat trh na den sv. Urbana a na sv. Matouše, dále právo vybírat mýto u bran, v roce 1507 dostali měšťané právo odúmrti (podle této výsady směli jejich poddaní svobodně odkazovat své jmění svým dědicům bydlícím na jejich panství), v roce 1514 došlo k rozšíření tržního práva na 2 dny v týdnu , v roce 1568 bylo městu potvrzeno právo várečné. O 20 let později bylo město prodáno do vlastnictví Adama Hrzána z Harasova a po Bílé hoře (r. 1622) Karlu z Lichtenštejna. V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými a císařskými vojsky, přicházeli sem němečtí osadníci, kteří se snažili o prosazení německé správy, což se jim podařilo. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu, až do roku 1960 bylo okresním městem . Postupem času docházelo k hospodářskému a kulturnímu rozvoji města. Na přelomu 17. a 18. století byla dokončena stavba knížecího pivovaru. Rozmach města dokládá stavba železniční přípojky Lanškroun - Rudoltice v Čechách, která byla dokončena v roce 1885. V tomtéž roce vypukla ve městě cholera, která postihla celé město i jeho blízké okolí. Na choleru zemřelo během 3 měsíců 256 lidí. V 70. letech se rozvíjí hospodářská činnost - vzniká tabáková továrna a další průmyslové podniky. V 2. polovině 19. století vzniká Gymnázium (1874) a Střední odborná tkalcovská škola, dochází k výraznému vzestupu německého nacionalismu. Po vzniku ČSR odmítli uznat československou vládu, a tak byla vytvořena německá národní rada, která se hlásila k tzv. Deutsch-böhmen . Postupně se nacionální vášně zklidnily a v průběhu 20. let došlo k vzrůstu vlivu českého obyvatelstva ve městě a byla zde zřízena i česká měšťanská škola. V 30. letech 19. století byl zřízen Okresní úřad , který sídlil v prostorách bývalého městského pivovaru. Po Mnichovu 1938 byl Lanškroun připojen k Německu, poválečný odsun Němců z Lanškrouna byl dokončen 31. 10. 1946 - město se stalo české. Po roce 1945 se Lanškroun stal okresním městem. V roce 1960 byl okres zrušen a město připojeno k okresu Ústí nad Orlicí. Lanškroun je se svými téměř 10 000 obyvateli v současnosti průmyslovým městem, městem elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu i městem středních škol a důležitých kulturních institucí.