Libeňský plynojem
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Technická památka
Libeňský plynojem je výrazná technická stavba blízko Palmovky. Stojí trochu stranou na menším vršku v parčíku, částečně zakrytá topoly a dnes i borovicemi.
Většina plynojemů je dnes válcová, kdy se víko zdvíhá podle množství uloženého plynu. V třicátých letech byla představa, že bude v Praze postaveno několik kulových plynojemů. Libeňský plynojem byl první tohoto typu. Nýtovanou konstrukci z plechu tloušťky 14 mm realizovalo ČKD v roce 1931.
Plynojem má průměr 20 metrů, mohlo se v něm uložit 12 tisíc m2 svítiplynu při přetlaku 3 atmosféry. Kromě zajištění potřebného množství plynu pro blízké závody to byl záhy technický symbol průmyslové Libně. Tvar a velikost plynojemu zaujal řadu tehdejších umělců, jako Cyrila Boudu, Františka Grosse, Josefa Sudka, Václava Chochola, i Škvoreckého, Hrabala a Vlasty Buriana.
V době Pražského povstání v něm zásah z děla udělal díru průměru půl metru a uvnitř vybuchl. Protože byl plynoměr téměř prázdný, tak naštěstí nedošlo k výbuchu.
Protože byl tento typ plynojemů jako uložiště plynu již technicky překonán, změnilo se využití této zajímavé konstrukce. Zařízení od roku 1949 používal letňanský letecký zkušební ústav pro aerodynamický tunel. V kouli se nejdříve vytvoří podtlak. Při otevření připojeného, vhodně tvarovaného potrubí se potom rychle nasává z atmosféry vzduch, který může mít rychlost několikrát vyšší než zvuk. Vysokého proudění se využívá pro vývoj a testování potřebných profilů letadel i různých součástí. Testovaly se zde např. modely proudových letounů L-29 Delfín, L-39/59 Albatros a jejich modifikace, ale i lopatky turbín a kompresorů.