Lisabon – Belém - Památník objevitelů (Lisboa - Monumento aos Descobrimentos)

Monumentální železobetonový pomník, nacházející se v lisabonské předměstské čtvrti Belém, má celému svétu připomínat slavné cesty portugalských mořeplavců. Koneckonců slavný Památník objevitelů (tedy Monumento aos Descobrimentos nebo Padrão dos Descobrimentos) se tyčí takřka v ústí řeky Tejo, tedy na pravém břehu a místě, ze kterého se velcí portugalští objevitelé vydávali na své daleké plavby. I když tento – 56 metrů vysoký - památník zdaleka není jen o mořeplavcích, ale spíše o významných postavách portugalských dějin všeobecně. A hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že zde dnes vidíme už jen repliku původní stavby (ta první byla postavena z rychle chátrajících materiálů) a že její interiérovou součástí je malé muzeum, exteriérovou zase vyhlídková terasa, nabízející mj. krásný panoramatický výhled na nedaleký unescový klášter jeronymitů i Belémskou věž.

Svým způsobem by tomuto památníku lépe slušely občas používané názvy Portugalský svět nebo Scénář času. Celá stavba vznikla pro Světovou výstavu v roce 1940, kde měla propagovat politický autoritativní režim António Salazara, portugalského ministerského předsedy a krátce také prezidenta. Tento památník, jehož podobu vytvořili architekt Cottinelli Telmo (celý památník) a sochař Leopoldo de Almeida (jednotlivé sochy), však byl v roce 1958 rozebrán. Jeho „náhradník“ byl postaven o dva roky později, a to při příležitosti 500. výročí úmrtí prince Jindřicha Mořeplavce, známého mecenáše objevitelských plaveb a námořního obchodu, který se sám – přes své „jméno“ – zřejmě nikdy nikam neplavil. Jeho vápencová socha také na betonovém památníku vede dva „zástupy věrných“, vytvořené rovněž z bílého vápence.

Památník má svou podobou představovat příď vyplouvající lodi. Na bocích je reliéfně zobrazena vlajka krále Jana I. a nad vstupem se nachází meč rodu z Avisu, ze kterého Jindřich Mořeplavec pocházel. Jindřich je zobrazen s maketou karavely (v pravé ruce), mapou (v té levé) a hledící přes řeku kamsi do dáli. Nechybí ani ženy (tedy spíše jedna žena) a u mnohých postav na památníku vidíme navíc atributy, které nám naznačí, s kým že to vlastně máme tu čest. Těch postav, následujících prince Jindřicha je celkem 32.

Na východní straně se nám postupně seřadili: Alfons V. Portugalský (portugalský král), Vasco da Gama (objevitel mořské cesty do Indie), Afonso Gonçalves Baldaia (mořeplavec), Pedro Alvares Cabral (objevitel Brazílie), Fernão de Magalhães (mořeplavec, který jako první obeplul zeměkouli), Nicolau Coelho (mořeplavec), Gaspar Corte-Real (mořeplavec), Martim Afonso de Sousa (mořeplavec), João de Barros (spisovatel a publicista), Estévão da Gama (námořní kapitán), Bartolomeu Dias (mořeplavec, který jako první obeplul mys Dobré naděje), Diogo Cão (objevitel ústí řeky Kongo), António de Abreu (mořeplavec), Alfonso de Albuquerque (mořeplavec a druhý místodržitel Indie), sv. František Xaverský (misionář a světec) a Cristóvão da Gama (námořní kapitán).

Na západní straně to pro změnu jsou: Infante Pedro neboli princ Petr (vévoda z Coimbry a syn krále Jana I. Portugalského), Filipa z Lancasteru (portugalská královna a matka prince Jindřicha Mořeplavce), Fernão Mendes Pinto (cestovatel a spisovatel), Gonçalo de Carvalho (dominikánský mnich a misionář), Henrique de Coimbra (františkánský mnich a misionář), Luís Vaz de Camões (velký básník, držící v ruce své stěžejní dílo Lusovci), Nuno Gonçalves (malíř, držící v ruce paletu), Gomes Eanes de Zurara (kronikář a publicista), Pedro da Covilhã (cestovatel), Jácome de Mallorca neboli Jehuda Cresques (židovský kartograf), Pero Escobar (mořeplavec), Pedro Nunes (matematik), Pero de Alenquer (mořeplavec), Gil Eanes (mořeplavec), João Gonçalves Zarco (mořeplavec) a Fernando Infante Santo neboli princ Ferdinand řečený Svatý (syn krále Jana I. Portugalského).

Před památníkem se nachází mozaiková dlažba, dobře viditelná z vyhlídkové terasy. Zobrazuje mapu světa, na které je vyobrazena větrná růžice (průměr 50 m) a všechny významné cesty portugalských mořeplavců v 15. a 16. století. Jedná se o dar JAR z roku 1960 a dílo ateliéru architekta Luíse Cristino da Silva. Vidět zde můžeme rovněž rostlinné prvky, mořské panny, fantaskní ryby nebo Neptuna s trojzubcem.

Interiérem památníku ročně projde téměř čtvrt milionu návštěvníků. Nachází se zde multimediální výstava o historii Lisabonu. V roce 1985 byl celý interiér zrekonstruován a objevil se zde také velký sál s hledištěm pro 101 diváků a dvě výstavní haly. Celé toto zařízení je dnes označováno jako kulturní centrum (Centro Cultural das Descobertas). Na vyhlídku na vrcholu památníku můžeme vystoupat pěšky nebo za použití výtahu.

Celý památník je vysoký 56 metrů, široký 20 m a jeho délka je uváděna s hodnotou 46 m. Základy památníku jsou zapuštěny do hloubky 20 metrů. Jako základní stavební materiál byla použita železobetonová konstrukce, potažená narůžovělým vápencem z lomů od města Leiria; sochy jsou vytesané z vápence od Sintry a vše doplňuí prvky ze železa, skla a dřeva.