Lisabonský Betlém (Lisboa – Belém)

Belém je jednou z nejznámějších městských částí hlavního města Portugalska. Někdejší předměstí je jednou z mála lisabonských čtvrtí, které se současně „pyšní tituly“ freguesias i bairros. To první slovo označuje současný městský správní celek, tedy civilní farnost, to druhé pak klasickou historickou čtvrť na jihozápadním okraji metropole. Belém proslavily zejména dvě záležitosti; tou první jsou historické památky, zařazené na Seznam kulturního dědictví UNESCO, tou druhou fakt, že právě tady v dobách krále Manuela I. nasedali s vášnivým leskem v oku do svých „kocábek“ velcí portugalští mořeplavci, aby vzápětí vyrazili na své objevitelské plavby, jak se tenkrát nazývaly poznávací zájezdy. Také sám velký Vasco da Gama odsud pílil co nejdříve objevit Indii. Tehdy se psal rok 1497. Jedna ze zdejších památek se stala symbolem Lisabonu a památník portugalských objevitelů pro změnu rozšířil počet lisabonských atrakcí a „novějších pamětihodností“. Na přelomu 17. a 18. století zde sídlila královská rezidence, místo které se začal v roce 1802 stavět prezidentský palác. Ten ale nebyl nikdy dokončen. Z Praça do Império zůstala rozlehlá zahrada se středovou fontánou.

Lisabonský Betlém, což je český název této čtvrti, ale charakterizují pro většinu návštěvníků hlavního města Portugalska hlavně ty památky. Nejznámější – nebo alespoň pro Lisabon nejsymboličtější – z nich je Belémská věž. Tento opevněný maják z počátku 16. století, zasvěcený sv. Vincencovi, měl střežit vjezd do přístavu a původně stál na malém ostrůvku při pravém břehu řeky Tejo. Ve stylu manuelistické pozdní gotiky byl postaven také krásný klášter jeronymitů s kostelem Panny Marie Betlémské a dvojpodlažní křížovou chodbou. Vstup do obou uvedených památek (věž a klášter, do kostela je vstup volný) je zpoplatněn a je možné využít zlevněné kumulovaná vstupné. A za zmínku snad stojí fakt, že v prostorách tohoto kláštera byla – a ne jednou – podepsána Lisabonská smlouva.

Na trojlístek doplňuje obě goticko-renesanční stavby betonový monument zvaný Památník objevitelů. Byl postaven v roce 1960, kdy vznikl jako kopie původní stavby pro Světovou výstavu v roce 1940. Součástí památníku je malé muzeum, vyhlídková plošina a hlavně více než 30 vápencových soch významných portugalských osobností v čele s Jindřichem Mořeplavcem. Za ním pak kráčí různí další významní mořeplavci, ale také kartografové, vědci, misionáři, králové i umělci, včetně malíře Nuna Gonçalvese. Nechybí zde, samozřejmě, ani Pedro da Covilhã, Pedro Escobar, Bartolomeo Diaz, Fernão de Magalhães nebo Vasco da Gama. Před památníkem se nachází mozaiková dlažba, zobrazující mapu světa s vyznačením významných cest známých portugalských mořeplavců.

V Belému však najdeme také významné kulturní centrum s muzeem moderního umění, nabízejícím mj. díla Andy Warhola nebo Pablo Picassa, Muzeum výroby elektřiny, Belémský palác a planetárium. Nechybí „aviatický“ památník prvního přeletu Atlantiku, množství zelených ploch, výhledů na řeku Tejo i příjemných barů, restaurací a cukráren. Koneckonců Belém je jednou z nejnavštěvovanějších částí Lisabonu, vždyť jen klášter navštíví více než 800 tisíc návštěvníků za rok. Vysoký počet návštěvníků zavítá každoročně také na stadion zdejšího fotbalového týmu Belenenses. Ten má kapacitu více než 30 tisíc diváků a jednou se na něm už také slavil prvoligový titul. A čtvrť má i svůj slavný a unikátní zákusek. Pravý košíček pastér de Belém si můžeme dát jen tady. Nejlépe v cukrárně Antiga Confeitaria de Belém z roku 1837.

Celá freguesias Belém zabírá plochu přibližně 10,5 km2 a žije zde nějakých 17 tisíc obyvatel. Tato čísla však platí až poslední roky, např. v polovině 19. století, kdy pod Belém spadaly např. také městské části Benfica nebo Alcantara, zde žilo na ploše 63 km2 téměř 30 tisíc dušiček. Patrony této civilní farnosti jsou Panna Marie Betlémská a sv. František Xaverský (Santa Maria de Belém e São Francisco Xavier).