Lisabon - Belém – kostel Panny Marie Betlémské (Igreja de Santa Maria de Belém)
Turistické cíle • Památky a muzea • Chrám
Lisabonský kostel Panny Marie, součást unescového kláštera jeronymitů, je považován za jednu z nejkrásnějších goticko-renesančních památek Portugalska. Stejně jako klášter pochází ze 16. století a svou interiérovou podobou má údajně připomínat palmový háj. Přívlastky pohádkový nebo čarokrásný mu přitom jistě plným právem přísluší. Současně se jedná o skutečnou učebnici architektury i významný pantheon, takže se zde dá trávit neuvěřitelné množství času a přitom je stále co objevovat. Vždyť o této vysoce zdobné stavbě se svého času říkalo, že se – alespoň co se hojnosti dekorativní výzdoby týče – jedná o absolutní vrchol v celém vesmíru. Kostel je – dnes už můžeme říct, že celkem překvapivě - volně přístupný, jen za vstup do sakristie se platí 1,50 euro a přístup na kruchtu (zpěvácký kůr) je součástí placené prohlídky kláštera sv. Jeronýma.
Kostel je postaven na půdorysu latinského kříže a jedná se o halové trojlodí s polygonální – 30 metrů širokou - kopulí nesenou šesticí sloupů. Zajímavé je, že téměř žádné informační zdroje neuvádějí rozměry klášterního kostela Santa Maria de Belém. My si však můžeme prozradit, že kostel je dlouhý 70 metrů, široký 40 m a dosahuje výšky 24 m. K věčnému spánku jsou zde uloženy mnohé významné osobnosti portugalských dějin, slavnými mořeplavci počínaje a panovníky země s jejich rodinami konče. Zmínit v tomto případě musíme minimálně objevitele Vasco da Gama, básníka Luíse Vaz de Camoes (oba sarkofágy vytvořil sochař Costa Mota v roce 1894), krále Sebastiana, Jindřicha nebo Jana III. s manželkou Kateřinou a potomky. Chybět, pochopitelně, nemůže ani arkádová hrobka „zakladatele“ belémského kláštera sv. Jeronýma, krále Manuela I., jeho manželky Marie a jejich dětí.
Kromě nádherné architektury, kdy na vysokých štíhlých sloupech spočívá překrásná renesanční klenba, zaujme v interiéru kostela spousta pozoruhodných „drobností“. Například oltářní obraz, jehož autorem je Lorenzo de Salzedo a který zobrazuje Umučení Krista a Klanění tří králů. Západní pěvecký kůr (kruchta) vznikl v roce 1551 a od počátku sloužil Řádu mnichů sv. Jeronýma jako místo pro jejich modlitby, zpěvy a náboženské obřady, protože kapitulní síň byla definitivně dokončena až v 19. století. Najdeme zde i pozoruhodné chórové lavice, jejichž podobu navrhl jeden ze stavitelů kláštera, Diogo de Torralva, a v letech 1548 až 1550 je vyrobil Diogo de Sarça. Nejvíce ale upoutá – na Ochozu kůru „stojící“ - socha Ukřižovaného Krista. Pochází z roku 1550 a jejím autorem je slavný sochař Philippe de Vries. Autora souboru obrazů apoštolů neznáme.
Samostatnou kapitolou je pak sakristie, jejíž renesanční klenba je svedena na jeden středový pilíř, takže lehce připomíná středoevropský mázhauz. Tuto podobu sakristii určil další z velkých architektů klášterního komplexu, João de Castilho. Sakristie byla postavena v letech 1517 až 1520 a její součástí je dodnes krásná dřevěná komoda ze 16. století, kterou pravděpodobně navrhl Jerónimo de Ruão a která slouží k uschově liturgických rouch a nádob. Na obvodových zdech si zde můžeme prohlédnout soubor čtrnácti olejomaleb, zobrazujících scény ze života sv. Jeronýma. Pocházejí z období let 1600 až 1610 a jejich autorem je manýristický malíř Simão Rodrigues.
Za delší studii stojí také oba kostelní portály, označované občas jako „diptych vyřezávaný ke slávě krále Manuela I.". Jedná se o západní, hlavní neboli axiální, portál a boční, jižní, portál. Oba jsou velmi cenné, zejména díky jejich umělecké i ikonografické hodnotě. Jižní portál byl postaven v průběhu let 1517 a 1518, z čehož vyplývá, že jeho autorem je João de Castilho. Ten ho sice navrhl, ale jinak je dílem přibližně dvou stovek umělců a uměleckých řemeslníků, z nichž nejznámější jsou zřejmě Diogo de Castilho, André Pilarte, Juan de la Faya nebo Machim. Jižní portál je všeobecně považován za jednu z nejkrásnějších ukázek portugalské pozdní gotiky. Je celkem 32 metrů vysoký a více než 12 m široký a bývá prezentován jako skutečná „brána křesťanství". Ikonograficky je složitější než portál hlavní a najdeme na něm celkem čtyřicet postav, z nichž „jen“ 38 je spojováno s církví a dějinami křesťanství. Mezi nimi můžeme vidět např. dvanáct apoštolů; sibyly a proroky, kteří předpovídali narození Krista (na pilířích), středovou Pannu Marii s dítětem; čtyři církevní otce i církevní učitele nebo – na vrcholu stojícího – sv. Michaela Archanděla, coby strážce království. Ve středu portálu však najdeme také sochu prince Jindřicha, předchůdce krále Manuela I. Nechybí ani dvě scény ze života sv. Jeronýma.
Západní portál, nacházející se osově proti hlavnímu oltáři (proto axiální), je současně hlavní vstupní bránou kláštera Jeronymitů. Původně jeho podobu navrhl Diogo de Boitaca, poté ji pozměnil João de Castilho, a samotný portál pak vytvořil Nicolau Chanterene a jeho „stavební firma“. Tento francouzský mistr se zřejmě také významně podílel na stylizaci portálu do stylu klasicizující renesance. Horní část portálu tvoří trojice výklenků s výjevy z Kristova narození, tedy Zvěstováním, Narozením Páně a Klaněním tří králů. Na bočních plochách západního portálu můžeme vidět postavy svatých i modlící se sochy zakládající královské rodiny a jejich patrony. Vlevo je tedy král Manuel I. a sv. Jeroným, vpravo jeho žena Marie a sv. Jan Křtitel.
Od dubna roku 2005 jsou v kostele nainstalovány dva monitorovací systémy, tvořené zejména dvěma seismografy, trvale sledující zejména projevy seismické činnosti (přece jenom rok 1755 něco naznačil), statiku budovy, teploty na různých místech obvodového pláště, směr i sílu větru a teplotu i relativní vlhkosti vzduchu. Díky tomu byly získány velmi cenné informace o stavu a struktuře jednotlivých konstrukčních prvků. Podrobnější analýzy se pak zaměřily na příčnou loď a sloupoví. Následovalo stanovení preventivních opatření a další shromážďování informací, potřebných ke správnému posouzení stability konstrukce. Koneckonců je to pochopitelné, vždyť i tento kostel je – jako součást klášterního komplexu - nejen národní kulturní památkou, ale i součástí Seznamu světového dědictví UNESCO.
Kostel je pro veřejnost otevřen vždy od 10,00 hod. V letním období (od 1. dubna do 30. září) se zavírá v 18,00 hod., v zimním období (od 1. října do 31. března) pak o hodinu dříve. V pondělí je zde vždy zavřeno. Bohoslužby se konají každou sobotu (v 9,30 a 19,00 hod.) a neděli (v 9,00, 10,30, 12,00 a 19,00 hod.).
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Lisabon
Půjčovna autPříspěvky z okolí Lisabon - Belém – kostel Panny Marie Betlémské (Igreja de Santa Maria de Belém)
