Neratov

Pojmenování této vsi má být odvozeno od staročeského jména Nerat (spíše známé jako Nerad) a má znamenat Neratův dvůr. V díle prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III. M-Ř" se o tom dozvíme toto: "1. Neratov (v Neratově, do Neratova), ves 7 km sv. od Přelouče: 1436 Sigm. král zastavuje .. vsi kl. opatovského .. Neratov, Živanice, AČ 4/175; 1465 dvůr popl. ve vsi Neratově, kterýž jest příslušel k klášteru Opatovicům, t. 179; 1523 zboží klášterův opatovského a sezemického s jich přísluš. .. Neratovem, Živanicemi, t. 220; 1560 zámek Pardubicze -- ves Neratow, Czierna v Bohdanczie, DZ. 54 F 7; 1654 Nerattow ves (v kr. Chrudim.), BR. 14/45." Podobný původ má mít i živanická osada Nerad, jež vznikla na místě koncem 18. století zrušeného Neratovského rybníka.

Zda byla tato lokalita osídlena již v pravěku, tak o tom se nedochovaly žádné stopy, i když ve 2. polovině 19. století tu měly být objeveny nějaké kamenné nástroje, ale nejspíše nebyly nikam odevzdány a zanikly, případně se neví, že pocházejí právě odtud. Původně byl Neratov součástí majetku opatovických benediktýnů, ale po zničení jejich kláštera husity v roce 1421 ho ovládl Diviš Bořek z Miletínka. Tomu ho za věrné služby zastavil císař Zikmund Lucemburský. To se psalo 21. září 1436. 26. července 1465 byla ves s krčmou, poplužním dvorem, 3 podsedky ke dvoru příslušnými, s dědinami, lukami, lesy, rybníkem a s dalším příslušenstvím zapsána králem Jiřím z Poděbrad do manství Majnušovi z Chvalkovic za jeho věrné služby s podmínkou, aby se vždy podle potřeby dostavil na žádost panovníka se samostřílem a jinou střelnou zbraní ke Kunětické Hoře nebo poslal místo sebe "jednoho střelce pacholka dobrého", že v té službě bude mít na hradě obživu jako jiní služebníci. Majnušův syn Bavor z Chvalkovic postoupil toto zboží 4. prosince 1495 Vilému z Pernštejna, čímž se Neratov stalou součástí pardubického panství. Tehdy již existoval také zdejší rybník, i když byl menší než v pozdějších letech, neboť byl určen pouze pro 100 kop kapří násady. O rok později byl zmíněn také Živanský rybník, jenž zalil louky a pole některých neratovských hospodářů. Podle urbáře z roku 1588 zde žilo 9 lidí osedlých, svatojiřského úroku byly odváděny 2 kopy, 2 groše a 6 denárů, stejná částka byla placena rovněž na sv. Havla a kromě toho měl Neratov 10 dnů robot ženných. Za třicetileté války byla ves vydrancována, z 9 statků byly 2 pusté a spálené a ještě v roce 1651 zde žilo podle soupisu poddaných podle víry pouze 22 lidí, avšak bez započítání nemluvňat a dětí. Teprve koncem téhož století začínají být zdejší statky opětovně přidělovány novým držitelům, i když stále je zde zapsáno pouhých 9 statků, stejně jako před třicetiletou válkou. Totéž množství je zapsáno i v tereziánském katastru z roku 1757. Teprve v rámci raabizace a po zrušení zdejšího rybníka, někdy zvaného i jako Orlov, se začala ves zvětšovat. Přímo na místě tohoto rybníka však vznikla osada Nerad, součást Živanic. Již tehdy měla ves své majetky. V Neratově se vztahovalo právo užívat pastvin, polí, luk, lesů a zahrad jakožto "občin" na usedlosti čp. 1-3, 7- 10, 14-16 a 18. Toto právo jim ukládalo za povinnost bezplatně spravovat obecní cesty, dodávat k tomu potřebné potahy, povozy i práci, odvádět z nich daně a předepsané dávky, zvelebovat les na obecní útraty, vyživovat a jinak pečovat o místní chudinu apod. Kontrakt na vykoupení z roboty podepsali za Neratov Matěj Křivan a Jan Vidlička. V roce 1843 měla ves 18 domů a 157 obyvatel.

Roku 1849 se stal Neratov samostatnou politickou obcí. 24. srpna 1855 shořela jedna ze zdejších stodol, od níž vzplanula i ta sousední. Podle všeho šlo o dílo žháře a škoda dosáhla 5 000 zlatých. V roce 1870 byla zřízena nová evangelická škola, kterou bukovští evangelíci o 3 roky později prodali a peníze za ni utržené uložili v Přelouči. V noci na 8. července 1873 vyhořel statek Josefa Konvaliny, přičemž pojištěn byl na 1 000 zlatých, ale škoda byla třikrát vyšší. 13. listopadu 1886 shořela stodola Josefa Bažanta. Roku 1890 měl Neratov 20 domů a 172 obyvatel. Roku 1891 byla obec přidělena k bohdanečskému zdravotnímu obvodu. 1. října 1893 vyhořelo 29 stavení se 30 kusy dobytka. V roce 1893 sepsala obec petici se žádostí o zřízení okresního soudu v Lázních Bohdanči a roku 1899 požádala o vyloučení z přeloučského zastupitelského okresu a přidělení k obvodu okresního zastupitelstva v Pardubicích. 12. a 13. července 1900 proběhla za účasti zástupců technické kanceláře zemědělské rady pro království České přehlídka pozemků, jež byly určeny k melioraci. Důvodem bylo plánované založení Vodního družstva. Téhož roku měla ves 44 domů a 265 obyvatel. 1. července 1902 zasáhlo obec velké krupobití. Kusy ledu tehdy vážily 2-7 dkg. O 2 roky později vzniklo Vodní družstvo pro Nerad, Neratov, Přelovice, Živanice, Břehy, Lohenice se sídlem ve Břehách. V noci na 1. května 1906 zemřel rolník Jan Lejhanc, který byl ve věčném sporu se svojí manželkou a ta ho měla chtít otrávit. Z tohoto důvodu byla zatčena a zahájeno vyšetřování podezřelé smrti. O rok později byla zahájena regulace Neradského potoka a meliorační práce. V roce 1909 vzniklo Hospodářské strojní družstvo. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů (Josef Hlásný, Josef Václavek, František Virt).

V roce 1918 bylo místní vodní družstvo přijato za člena Melioračního svazu. 18. března 1926 zahájila zemská správa politická vyvlastnění užívacího práva na dobu 10 let na část neratovských pozemků pro vojenskou střelnici. V roce 1930 měl Neratov 47 domů a 269 obyvatel, z toho pouze Neratov (bez Dědku) měl 23 domů a 152 obyvatel. Roku 1935 byla založena obecní kronika. V roce 1949 byla ustavena místní skupina SČM. V roce 1957 bylo ustaveno JZD, které bylo roku 1965 přičleněno k JZD Společný cíl Živanice. V letech 1960 a 1974 byly vybudovány zdejší transformátory. Roku 1961 byla obec přičleněna k Živanicím. V roce 1973 se uskutečnil 1. ročník závodu ve střelbě ze služebních zbraní složek ministerstva vnitra o putovní pohár Slovenského národního povstání, který věnoval OV ČSPB Pardubice. Roku 1978 byla postavena autobusová čekárna. 24. listopadu 1990 se stal Neratov opět samostatnou obcí. V roce 2004 vzniklo Občanské sdružení pro obnovu a rozvoj obce Neratova a Novinska. 19. listopadu 2009 byly obci uděleny obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/3702). Roku 2015 bylo otevřeno nové hřiště. 28. října 2018 byla vysazena Lípa republiky. 8. června 2019 byla zřízena na dětském hřišti knihobudka, sloužící k bezplatnému půjčování a výměně knih. V témže roce bylo zřízeno nové vybavení turistického odpočívadla. O rok později byla vypracována projektová dokumentace na splaškovou tlakovou kanalizaci. V roce 2023 byl zaveden vodovod do chat nad obcí.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: kamenný kříž z roku 1882, sousední železnou zvoničku, jež nahradila původní dřevěnou, a zejména Opatovický kanál, nazývaný Halda, který je od počátku 16. století základním vodním dílem pernštejnské rybniční soustavy. Za vidění stojí i řada zdejších statků, např. čp. 2, 15 (Farma Macas), ale nejhezčí je příroda v okolí obce, aťjde o řadu rybníků, tak o původně dubovou alej od Lázní Bohdanče a o krásné lesy, což je poznat rovněž z toho, že se tato obec stala přímo rekreačním centrem, i když jedna kaňka by se našla - vojenská střelnice. Ze zdejších rodáků je třeba zmínit např.: jenečského hospodářského adjunkta Josefa Čepka, který zde u svých rodičů zemřel 10. května 1892, a tajemníka a úředníka kutnohorského okresního úřadu Františka Sakaře, jenž se v Neratově narodil 30. září 1819. Vedle toho byli místní rolníci František Růža a Josef Macar členy představenstva bohdanečského družstevního lihovaru. Ke zdejším kupovitým kopcům v okolí se vztahuje legenda, že je vytvořil čert, který se rozzlobil na obec Mělice a chtěl přehradit Labe a zmíněnou obec zatopit. Jednu z verzí této pověsti lze najít zde: https://www.zivanice.cz/obec-1/historie-obce/o-piscitych-kopcich/.

Neratov na mapě