Olomouc-Klášterní Hradisko-drobné památky

Klášterní Hradisko, něm. Kloster Hradisch s 2 122(2005) obyvateli je v severní části města, na levém břehu řeku Moravy, u jejího vtoku do Olomouce. Klášterní Hradisko nikdy nebylo samostatnou obcí, bylo zde sídlo velkého panství. Od r. 1850 do r. 1919 byl osadou samostatného předměstí Černovír a od r. 1919 spolu s Černovírem městskou částí Olomouce.

Na vyvýšeném místě,kde stávalo staré slovanské hradisko a kde podle pověsti kníže Břetislav vystavěl r. 1030, hrádek pro svoji manželku Jitku, založil olomoucký údělný kníže Ota I. s manželkou Eufemií r. 1077 benediktinský klášter s kostelem sv. Štěpána. Zakládací listina byla vystavena 3. února 1078 po vysvěcení kostela sv. Štěpána. Prvým opatem kláštera byl břevnovský mnich Jan I. Při založení kláštera daroval kníže ze svého majetku a kněžna ze svého věna klášteru vesnice nebo jejich části jako pole, pastviny, louky, lesy, služebnictvo a poddané většinou v místech dosti vzdálených od Hradiska, ale i pozemky v okolních vesnicích. Klášter získával statky a jiné zboží i od dalších českých králů a knížat, mimo jiné les Střelnou mezi Odrou a Moravou s právem kolonizovat tento kraj a právem dolování. Klášter měl majetky v Čechách i po celé Moravě a Slezsku. Mimo jiné získával šestý denár z mostu pod hradem v Břeclavi a také šestý denár z mýtného na cestě z Polska u hradu Hradce u Opavy. V r.1150 biskup Jindřich vypudil z kláštera benediktiny a osadil jej premonstráty. Na jaře r.1241 byl klášter vypálen Mongolskými vojsky, které vedl Batúa a v r. 1253 utrpěl vpádem Kumánů uherského krále Bely. Biskup Bruno dostal r. 1274 od krále Otakara II. povolení zakládat biskupská léna a biskupské hrady na biskupských statcích. Za husitských válek v r. 1421 byla svěřena obrana kláštera biskupovi Janu Železnému. V r. 1432 klášter přepadl a vyplenil husita Smil z Moravan a ještě v témže roce olomoučané klášter zbořili, aby se nemohl stát husitskou tvrzí. Klášter částečně obnovil opat Mikuláš Rus, kterému král Ladislav mu potvrdil r. 1453 privilegia a dovolil klášter znovu vystavět. Za uherských válek klášter stál na straně Jiřího z Poděbrad a Olomouc byla spojencem krále Matyáše i když papež Pavel II. zakázal klášteru spolek s husity. V r. 1467 papežský legát Rudolf nařídil olomouckým, aby se zmocnili kláštera a opata zajali. Papež Pavel II. pak dovolil v r.1469 klášter zbořit. Klášter i statky měly pak být opatu vráceny podle jihlavských smluv z r. 1486, ale stalo se tak až na doporučení krále Vladislava II. v r.1498. Následovaly spory o ochranu nad klášterem mezi městem a opatem. Klášter měl dokonce svoji posádku, která zajala některé Olomoučany, až král Ludvík a papež Julius v r.1509 klášteru jeho privilegia potvrdil. Papež Řehoř XII. dovolil v r. 1582 opatům kláštera užívat berlu a mitru. 29.7.1619 zabral klášter stavovský generál Puchheim, uvěznil opata a převora a vynutil si na nich vyplacení 50000 zl. výpalného. R. 1636 získal klášter od olomouckého měšťana Andrýska patronát nad kostelem na Svatém kopečku.

V r. 1679 začal s provizorní opravou kláštera a konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie, opat Norbert Želecký z Počenic olomouckým zednickým mistrem Janem Dechetem. Na doporučení olomouckého biskupa Lichtenštejna dal opat vypracovat architektovi G.P.Tencallovi projekt, později upraven vídeňským architektem Domenico Martinelim, který přes odpor olomouckých zedníků a kameníků začal od r. 1686 realizovat kroměřížský mistr Matěj Partsch. Na východní straně klášterního komplexu byl v letech 1726-1731 postaven kostel sv. Štěpána, který od zrušení kláštera slouží jako farní kostel. V letech 1731- 42 byl klášter částečně upraven a rozšířen o nové budovy. Od kláštera vedla lipová alej zdobená sochami až k Hradskému mostu. V okolí kláštera bylo i několik rybníků. Do konce 17. stol. stával pod klášterem mlýn. Posledním opatem byl Pavel Ferdinand Václavík, který při zrušení kláštera v r.1784 ležel nemocný na Svatém kopečku, kde jej našla císařská komise se zrušovacím dekretem. Mniši z kláštera Hradisko odešli Na Svatý kopeček a veškerý klášterní majetek byl pak spravován Náboženským fondem.

Klášter v letech 1786-1790 sloužil jako generální seminář jehož rektorem byl Josef Dobrovský. V r. 1790 do kláštera nastěhovali pevnostní skladiště. Od r. 1795 sloužil klášter jako vojenský lazaret a od r. 1800 do r. 1802 jako zajatecký tábor francouzských vojáků a dále až do dnešní doby jako vojenská nemocnice. V poslední době byla v jedné z věží zřízena malá expozice historie kláštera.

Od Náboženského fondu koupil bývalý klášterní majetek Filip Ludvík, hrabě ze Saint Genois a od něj část bývalého statku koupili Lichtenštejni, kteří vedle vojenské nemocnice zřídili v r. 1878 svůj velkostatek. V r. 1876 byla vedle statku otevřena rolnická škola, povýšena v r. 1911 na Střední hospodářskou školu. V r. 1870 byla na Hradisku zřízena sladovna rodiny Kubelkových a po r. 1906 výroba sladových přípravků B. Wintera a také předchůdce dnešního Farmaku, závod na butanol. Většina drobných památek se nachází přímo v Klášterním Areálu nebo v blízkém okolí. Při zrušení větší části lipové aleje od kláštera, byly sochy umístěny v různých okolních obcích, aby tam zdobily náves, křižovatku cest nebo některou z kaplí. Před klášterem zůstalo jen sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1737 od olomouckého sochaře J. Winterhaldera. Společníky sv. Janovi Nepomuckému dělá ne jedné straně chlapec a stařec s dítětem a druhé straně archanděl Michael s ležícím ďáblem. Na římse nad průčelím je sedm soch, hlavní největší je sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu, který má po stranách dva anděly. Další sochy představují údělná přemyslovská knížata, zakladatele kláštera Otu I.Sličného, Otu III. a krále Vratislava II. a Vladislava II. Králové mají na hlavách královské koruny. Nad vchodem je pamětní deska císaře Josefa II. z r. 1785. V průchodu na první nádvoří jsou po stranách umístěny sochy světců a pamětní deska na zahájení rekonstrukce kláštera opatem Norbertem Želeckým, která probíhala v letech 1686 až 1750 a barokní schodiště do vyšších pater. Uprostřed prvního nádvoří je Saturnova kašna. Naproti vchodu je vstupní portál s erbem a 72 m vysoká věž konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V levo v rohu nádvoří na stěně je zachovalý zbytek původní výzdoby budovy. Na východní straně klášterní budovy je barokní, nyní farní Kostel sv. Štěpána Prvomučedníka a kamenný kříž z r.1848. Nedaleko kláštera před vchodem do Střední zemědělské školy je busta průkopníka zemědělského pokroku, profesora Jana Rudolfa Demela. Na budově školy a před školou jsou různé plastiky s motivem vztahujícím se k učení a zemědělství. U Gorazdova náměstí jsou zachovalé budovy bývalých Přemyslovských jezdeckých kasáren.