Kabinetní advent Olomouc 2020
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Do Olomouce, tradičně vlakem. Co nám zavedli přímé vlakové spojení, je to i jednodušší než automobilem, nejen kvůli parkování v centru. Nádraží je od centra něco přes půl kilometru a i skutečnost, že první kroky povedou do areálu olomouckého hradu pěší spojení preferuje. Aktuálně je totiž vybouraný most přes Moravu na Masarykově třídě, tramvaje které tam obvykle jezdí od nádraží mají konečnou u pedagogické fakulty, takže to ani jinak nejde.
Za čím jedeme?
Důvod návštěvy Olomouce je nasnadě. 3. prosince povolila některá vládní omezení proti šíření nákazy, tak nás vrchnost milostivě vpustila byť s omezením do některých kulturních institucí, zejména muzeí, galerií, případně i hradů a zámků. Počty návštěvníků jsou ale stále omezeny, deset s průvodcem, muzea či galerie na 25 % kapacity. U těch procent kapacity bych se trošku zdržel. Hlavním cílem je Arcidiecézní muzeum, kde probíhá aktuálně výstava „Kabinet pro biskupa“. Expozice je věnována sbírkám umění které začal shromažďovat biskup Carl Lichtenstein-Castelcorn v druhé polovině 17. století. Ty jsou dlouhodobě umístěné v arcibiskupských svírkách v Kroměříži. Protože ale v zimě je tamní obrazárna uzavřená, část k viděná je aktuálně v Olomouci. Olomoucké arcidiecézní muzeum sice svou velikostí nedosahuje rozměrů věhlasných světových muzeí a i ves rovnání s hlavním městem tady nebývá takový nával, jako tam, zvlášť když ještě v Praze probíhá nějaký Rembrandt, či egyptské sbírky v Národním muzeu. Takže kdo chce nějakou kulturu, je ideální volbou Olomouc, v muzeu je víc hlídačů než diváků.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Pozorní čtenáři Turistiky ví, že server měl před několika dny výpadek, takže poslední články (kam patřil i tento) zmizely. Tato skutečnost dovoluje aktualizovat údaje o občerstvení. Ubytovat se nepotřebuji, navečer jedu zpátky. Problém je v tom, že v mezidobí vláda zase něco zakázala. Při sobotě, 5.12. se ještě prodávaly nějaké pochutiny a nápoje na tradičních vyhlášených předvánočních trzích. Jeden punč se dal sehnat i u katedrály, tedy dómu sv. Václava. Ten byl tuším za 50, obdobně na tom byly i svařáky nebo punče na obou náměstích. Poněkud mastný (cenově i tukově) bramborák poblíž radnice přišel na 100 Kč. To už si musí současný cestovatel nechat ujít. Naštěstí jsou (snad) ještě otevřené restaurace, bary a hospůdky v okolí centra (měl jsem ještě jednu Černou horu v prázdné hospodě). Ale delšího trvání než přes příští týden (tak maximálně do 20.12.) tomu nedávám.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Ale zpět do muzea. Sice jsem v úvodu napsal, že muzeum je ve srovnání se světovými galeriemi malé, na neodbytou prohlídku se musí počítat minimálně se dvěma hodinami. Samozřejmě nepročítám detailně všechny popisky, ale když už tu člověk je, rád se podívá i do prostor známých. Nakonec tomu navádí i dispozice muzea. U vstupu je hned pokladna, ale šatna, kam je možné si odložit nepotřebné věci (bunda, batoh) je směrem k nejstarší části prostor, což je sklepení olomouckého hradu k Zdíkovu paláci. Fotoaparát se ovšem neodkládá, v muzeu se může fotit (samozřejmě bez blesku).
Patrně největším exponátem muzea je zlatý kočár biskupa Troyera, který v slavnostním průvodu vjel do Olomouce při příležitosti uvedení do úřadu. Slávu nakonec zobrazuje „panoramatický“ obraz, kde si ale autor trošku zašpásoval. Dílo vzniklo v 60. letech 18. století, slavnost intronizace (tedy nástup do funkce) proběhla v roce 1746. Na obraze vidíme přibližnou podobu Horního náměstí. Sloup Nejsvětější Trojice (památka Unesco) byl dokončen r. 1754…
V poněkud vybetonovaném suterénu až podzemí jsou trvale umístěny zejména středověké sochy, především sbírka madon. Za nejkrásnější /a nejhodnotnější) se považuje ta ze Šternberku, v současnosti je k vidění jedna pieta, kříž, ale i pár obrazů s výjevy života svatých (spíš jejich skonu).
Návštěvník by neměl opomenout i trezorovou síň v přízemí kaple sv. Barbory. Tady si návštěvník užije přehršle zlata a drahých kamení na všemožných liturgických předmětech, monstrancích, kališích apod.
Pak tedy návrat kolem pokladny do přízemní části budovy bývalého kapitulního úřadu. Zde je vlastně kompletní (až na jeden) část výstavy, věnovaná sbírkám biskupa Lichtensteim-Castelcorna. První místnost obsahuje hlavně grafické listy, případně knihy s grafikou, povětšinou jde o katalogy, ovšem jejich kvalita je natolik vysoká, že jde vlastně rovněž o svébytná umělecká díla.
V dalších sálech jsou i obrazy. Mezi zastoupenými autory objevíme leckdy i velice zajímavá a proslulá jména van Dyck, Veronese, von Aachen, Brueghel či Cranach st. Valnou část návštěvníků sice přitahuje slavný Tizian, na to si ale musí počkat do prvního patra.
Značnou část biskupových sbírek tvoří soubor, který shromáždil anglický král Charles I. Slavná revoluce spojená s občanskou válku (různé etapy v l. 1640–1660) připravila Karla nejen o trůn, ale roku 1649 i o hlavu. A protože každá válka a revoluce stojí velké peníze, valná část uměleckých předmětů (král byl i velký sběratel) byla prodána. Poměrně velký soubor se dostal do Kolína nad Rýnem obchodníkům Franzi a Bernhardu Imstenraedtů. Tuto kolekci zakoupil olomoucký biskup v roce 1673. Dodnes tato sbírka tvoří základ expozice, která je dílem k vidění v Olomouci, dílem v Kroměříži.
Na toho Tiziana, tedy Marsya s Aplónem musíme pokračovat do patra. Rozepisovat se o této části muzea by už bylo skoro nošením vody do rybníka. O kvalitách trvalé expozice se už vypsalo i pár autorů na Turistice, takže jen krátce. Nejvíc je tu zastoupené umění malířské, ale najdeme tu i díla sochařská, zlatnická, řezbářská, keramická apod.
Bezprostředně u muzea je hlavní moravský kostel, tedy Metropolitní dóm sv. Václava. Stavbě dominuje stometrová věž (100,65). Prazáklad kostela spadá sice do 12.–13. století, současný vzhled je ale dílem masivní přestavby 1883–92, kdy stavba dostala svůj novogotický vzhled. Nad tou poslední přestavbou se zas tak nemusíme pozastavovat, v podstatě velká část gotických katedrál byla stavěná a dostavovaná po staletí, stavby to býval natolik nákladné, že většinou docházely finance. Vzpomeňme, že po staletí se stavěl dóm v Kolíně nad Rýnem, u nás sv. Barbora v Kutné Hoře a koncem 19. století se teprve připravovala dostavba sv. Víta na Hradčanech...
Sobota byla vlastně prvním víkendovým dnem po znovuotevření hospod. Do centra Olomouce se dá od hradu přímo podle kolejí elektriky (tamní tramvaj), malebnější je to ale k arcibiskupství a pře Michalské návrší.
Stánky s prodejem vánočního zboží bývají na obou náměstí v centru. T první mešní se nazývá Dolní. Skutečně níže je, na rozdíl od toho hlavního Horního. Jen optický klam způsobuje dojem, že na Dolní se musí do kopce. Organizátoři trhů se snažily vyhovět vládním omezením, takže kdo si koupil občerstvení, musel si ho držet a ne odnést na nějaký stolek. Jak už dnes víme, podle nějakých nesmyslných čísel venkovní občerstvení podlehlo zákazu ani ne po týdnu, takže vánoční trhy jsou o něco smutnější. Prostě ten svařák či punč dokresloval tou vánoční kouzlo.
I soudný člověk tuší, že konzumace venku zas tak reprodukční číslo příliš neohrožuje, ale fabriky a velké si vláda zavřít netroufne. Tam se patrně virus šíří nejvíc.
Ostatní informace
Když tedy pomineme fakt, že občerstvení je na trhu nedostupné, prozatím snad jen možnost urvat místo v polootevřených restauracích (dopisuju 12.12. 2020), přímé náklady se tak dají zredukovat na dopravu a vstupné do muzea. To je v základní verzi 60,- Kč. Vlastně se vztahuje jen k výstavě, stálá expozice je „zdarma“. Je dobře, že alespoň některé kulturní instituce jsou opět otevřené. Přiznejme si, že jen živý kontakt s kulturou dokáže člověka obohatit. Představa, že kulturu nahradí nějaká virtuální realita je zcestná. Nezapomeňme, že za tou živou kulturou se musíme někam vydat, zorganizovat si čas, něco i obětovat. Tupá konzumace u PC nebo televize člověka otupuje (někomu to nevadí), ale to je právě to co by vlastně chtěla každá vláda, ale kam by pak směřoval lidský pokrok a snažení předchozích generací, které nakonec přinesly i takové skvosty, které můžeme v Olomouci vidět.