Olomouc – klášterní kaple sv. Františka z Assisi

Tato půvabná klášterní kaple vznikla na samém konci 19. století a je svým způsobem unikátní. Přesto, že je od prvopočátku spojována s klášterem Milosrdných sester III. řádu sv. Františka, mezi naše chráněné kulturní památky byla zařazena jako součást kanovnického domu. A i když se jedná o neorománskou stavbu z roku 1898, ceny za architekturu se dočkala až v druhém desetiletí 21. století.

A přesto, že si některé informační prameny v tomto případě občas protiřečí, dá se historie tohoto místa celkem lehce vystopovat. Kaple se nachází na Akademické ulici a je součástí někdejšího barokního církevního areálu, který byl s největší pravděpodobností postaven na středověkých základech. Do historizující podoby pak byl přebudován na přelomu 19. a 20. století.

Celý komplex dnes můžeme popsat jako nárožní jednopatrový dům, jehož součástí je dvorní jednopatrové křídlo s arkádovým ochozem. Právě na toto křídlo kolmo navazuje – veřejnosti, bohužel, běžně nepřístupná -  kaple s polygonálním závěrem. Kaple vnikla přímo pro uspokojení liturgických potřeb příslušnic Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka, které do Olomouce přišly z Opavy na žádost arcibiskupa Bedřicha Fürstenberka z roku 1857. Pro nově zřízený klášter byl následně zakoupen a přestavěn již zmíněný starší kanovnický dům. Je přitom zajímavé, že jeho přestavbu vedl olomoucký architekt a stavitel Karel Starý, zatímco stavitelem pseudorománské kaple sv. Františka z Assisi byl určen Franz Langer.

Přesto, že byla kaple vysvěcena v roce 1898, proběhly zde jisté stavební úpravy ještě roku 1909. A další následovaly v roce 1929 i v 90. letech minulého století. Asi to bylo potřeba, když zde několik desetiletí sídlila firma Stavoprojekt. V letech 2010 až 2015 byla ale provedena nová úprava klášterních prostor, která byla zaměřena hlavně na kapli. Tento projekt pak získal v roce 2017 ocenění za nejzajímavější architektonický počin v Olomouckém kraji.

Podobu kaple charakterizuje zejména do Biskupského náměstí „namířený“ polygonální presbytář a bílá fasáda zdobená barevně odlišnými pilastry, obložením oken a girlandou pod římsami. Součástí střechy jsou mansardové vikýře a vysoký sanktusník. Oproti běžným zvyklostem se do této kaple vstupuje přes sakristii. Kaple je navíc přímo napojena na obytné prostory kláštera,

Interiér s polygonální apsidou je jednolodní a osvětlený díky vitrážovým oknům. Nad nimi jsou umístěny malované medailony s portréty světců, pod nimi ozdobné kachle. Klenba je valená, s jemným pásovým dekorem. Klenbu presbytáře kryje celoplošná výmalba s postavami světců. Součástí okna v presbytáři je vitráží s postavou sv. Františka. Významnými součástmi mobiliáře jsou zejména oltář Božího slova, svatostánek v závěru apsidy a velký kovový lustr pokrytý plátkovým zlatem. Zaujme i tribuna s balustrádou.

Olomoucká kaple sv. Františka není vedena jako samostatná kulturní památka. Mezi ně byl totiž zařazen celý klášterní komplex (neboli bývalý kanovnický dům s kaplí), a to již v květnu roku 1958. Od dubna roku 1971 je navíc součástí olomoucké památkové rezervace a od prosince roku 2000 i tzv. nárazníkové zóny statku světového dědictví.