Olomouc-Pavlovičky-drobné památky

Turistické cíle • Památky a muzea • Drobné památky

Pavlovičky-Pavlovická ulice-barokní socha Panny Marie-Foto:Ulrych Mir. • Fotografie (16) • Foto: hanakzhor

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

Pavlovičky-Pavlovická ulice-barokní socha Panny Marie-Foto:Ulrych Mir.

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

Pavlovičky-městská část Olomouce s 436(2005) obyvateli se nachází v severovýchodní části Olomouce, na začátku výpadové silnice na Šternberk a dále na Opavu.

Pavlovičky-Pavlovická ulice-barokní socha Panny Marie-Foto:Ulrych Mir. • Foto: hanakzhor

Pavlovičky, dříve Pavlovice(něm.Paulowitz) byly založeny opatem kláštera Hradisko, Pavlem Ferdinandem Václavíkem po r.1744 pro obyvatele olomouckého předměstí Ostrovy. Ostrovy známé již ve 14.stol., byly v těsné blízkosti městských hradeb přibližně v místech mezi dnešní Komenského ulicí, přes ulicí 17.listopadu až k řece Moravě. V rámci budování tereziánské barokní pevnosti Olomouc, byla původní obec Ostrovy v r.1744 zbourána a obyvatelům obce bylo nabídnuto místo "Na klínku" podél císařské silnice vedoucí z Olomouce na sever, kde stával hospodářský dvůr, který byl pro tyto účely rozparcelován. Z části dvora vybudoval opat Pavel Václavík tzv. Hrubou hospodu, která byla v r.1800 nahrazena jinou hospodou(hostinec Na Pile) a kolem této Hrubé hospody postupně vznikla nová obec, kterou jako vděk, obyvatelé pojmenovali podle křestního jména svého zakladatele, Pavlovice, od r.1771 Pavlovičky. V r.1784 propadl klášterní majetek Náboženskému fondu a roboty byly nahrazeny peněžními poplatky. V pol. 19.stol. kdy se staly samostatnou obcí měly Pavlovičky 25 domů a kolem 200 obyvatel. Rozvoji obce přispělo v r.1845 vybudování železnice, která byla vedena územím obce a Hlavní nádraží pro Olomouc bylo v té době v sousedních Bělidlech. Vznikla řada drážních objektů, které přinesly novou pracovní příležitost. Blízkost železnice prospěla rozvoji průmyslu. Vznikla zde Akciová společnost drožďárna a lihovar Singer a Hamburger(1854), exportní sladovna Hynek a Vilém Briess(1873), Olomoucké továrny na líh a ocet Aloise Fleischmanna vdova(1853), parní pila Špaček a spol.(1926),továrna na čokoládu Josefa Mikšovského(1887), továrna na čokoládu a oplatky F.J.Svobody. V r.1911 strojní pletárna Pollák. V r.1931 továrna na sojovou vodu a přírodní limonády a parní pila B.Čihala. S rozvojem průmyslu rostla i bytová výstavba a počet obyvatel vzrostl na konci 19.stol. na 1 123 obyvatel. Vlivem politických událostí po I.světové válce Pavlovičky přijaly návrh správní komise a v r.1919 se staly městskou částí Olomouce. Rozvoj průmyslu v obci byl příčinou zániku mnoha památek. Zachovalé památky se nacházejí podél rušné Pavlovické ulice v nejstarší části Pavloviček. U zastávky městské Dopravy je nejstarší kulturní památka, barokní socha Panny Marie, podle označení na zadní straně podstavce postavená v r.1728 na místě, kudy vedla stará polní cesta, po níž se vedl dobytek do města na trh a na jatka. Na přední straně je latinský nápis s věnováním od hradišťského opata . Dva litinové sloupy po stranách sochy dříve nesly stříšku, která sochu chránila před nepohodou. Na průčelí na štítu sousedního domu najdete vtipný reliéf se znakem hradišťského kláštera, který by se od představeného kláštera neočekával. Při likvidaci původní obce Ostrovy, byla zbourána i hospoda, která patřila klášteru a tak klášter vybudoval z části zrušeného dvora „Na klínku“ v místě budoucí nové obce tzv. Hrubou hospodu. V té době vyhrál klášter dlouhotrvající spor s městem o právo čepovat vlastní pivo v okolních obcích a na oslavu tohoto vítězství nechal klášter na průčelí „Hrubé hospody“ vytvořit oslavný reliéf. Po zbourání hospody byl reliéf přemístěn na současné místo. Bílý beránek na reliéfu je na posměch Olomoučanům, jako znak vítězství, otočen k Olomouci zadní částí. Doplňuje to latinský nápis pod beránkem v překladu: Bílý Beránek dává všem líbati své rouno, nebojíť se ohniska sporu, právem drží své místo. Téměř naproti na škole je pamětní deska s reliéfem, věnována v r.1947 Národní jednotou řídícímu učiteli zdejší školy Josefu Petřkovi. Jeho syn pravoslavný duchovní dr.Vladimír Petřka v Praze poskytl úkryt vojákům, kteří v r.1942 spáchali atentát na Heydricha. Po jejich dopadení byli všichni, kteří jim pomáhali i s rodinami popraveni.