Olomouc – Přemyslovský hrad

Přemyslovský hrad v Olomouci – nazývaný také Olomoucký hrad – je do jisté míry bájným fenoménem, u kterého je vždy diskutabilní, co má být ještě za hrad považováno a co již ne. Já osobně to mám jednoduché, pro mě jsou hradem jen fragmenty původního opevnění a část podzemí současného Arcidiecézního muzea, ale mnozí slovutní odborníci to vidí jinak. Podle nich je národní kulturní památka (od roku 1962) Olomoucký hrad jedním z nejvýznamnějších hradních areálů v České republice a současně jednou z nejkvalitněji dochovaných památek pozdně gotického a raně renesančního stavitelství na Moravě. A dále už jen vyzdvihují úžasnou románskou palácovou achitekturu, bohatou ornamentální výzdobu a krásné nástěnné malby. Ale toto vše se vztahuje k paláci biskupa Jindřicha Zdíka, a ten již prostě pro mě hradem není a nikdy nebude.

V každém případě se celý areál nachází na tzv. Václavském pahorku - a stejnojmenném náměstí - v historickém centru Olomouce. Toto místo zůstane navždy spjato s neobjasněnou vraždou posledního Přemyslovce Václava III. v roce 1306. První zmínku o hradu olomouckých přemyslovských knížat obsahuje Kosmova kronika z roku 1055. Od roku 1141 se však již jednalo o sídlo olomouckých biskupů a kapituly a působila zde i velká písařská dílna, ze které pochází řada iluminovaných rukopisů. V době vzniku Olomouckého hradu byla Olomouc - vedle Brna a Znojma – jedním z moravských přemyslovských údělných knížectví. Moravu dobyli Přemyslovci na polském knížeti Boleslavu Chrabrém roku 1020. Prvním přemyslovským správcem Moravy byl Břetislav, prvním olomouckým údělným knížetem pak Břetislavův syn Vratislav, pozdější první český král. Kníže Vratislav II. poté dosadil do Olomouce – coby údělného knížete - Otu I. Sličného, jehož potomci vládli na olomouckém hradě – s drobnými přestávkami - až do konce 12. století. Po vymření posledních členů olomoucké větve Přemyslovců – tedy okolo roku 1200 - ztrácí Přemyslovský hrad svou sídelní funkci. Zůstala mu však nadále funkce vojenská a správní.

Tehdy (po požáru v roce 1204) také došlo k velké - pozdně románské - přestavbě hradu, při které byla vybudována románská hradba kolem celého hradu a církevního komplexu. Tato hradba již byla později pouze upravována. Před hradbou se nacházel hluboký skalní příkop, který mohl být rychle naplněn vodami Střední Moravy. Na západmí straně areálu stála brána, jediný přístup do hradu. Po vybudování románského opevnění se hrad - na krátkou dobu - stává nedobytnou pevností a sídlem markraběte Vladislava Jindřicha. Ve II. polovině 13. století však již na hradě církevní složka převažuje nad zeměpanskou a knížecí palác byl zbořen nebo přestavěn. Za Lucemburků - tedy ve II. polovině 14. století - bylo opraveno opevnění, zasypán příkop a z větší části zbořen monumentální románský komplex, který nahradil gotický ambit. Chátrající stavby postupně přebírala církev a hrad tak zcela pozbyl svou funkci samostatné pevnosti.

Za areál bývalého přemyslovského hradu je považován prostor, kde se nacházely objekty samotného hradu (není přitom doposud přesně lokalizován), biskupského paláce (dnes bývá často za Přemyslovský hrad označován), katedrální kostel sv. Václava, kapitulní dům a další drobné objekty tvořící opevnění areálu. V dnešní době zde již – z těchto objektů - nalezneme jen část biskupského paláce, zbytky opevnění (zejména románskou válcovou věž, postavenou v letech 1204 až 1208, která je dnes přístupná v rámci prohlídek Arcidiecézního muzea) a katedrálu sv. Václava (s dochovanými zbytky románské baziliky z roku 1141).

Jak jsem již uvedl v úvodu, nebudu zde zmiňovat architektonické klenoty biskupského paláce (to jsem stejně už na stránkách Turistiky učinil, viz. https://www.turistika.cz/mista/olomouc-biskupsky-zdikuv-palac) ani velkolepost katedrály, ale budu se věnovat jen hradním prostorům, které však byly v průběhu časů překryty církevními budovami. Olomoucký Přemyslovský hrad vznikl zřejmě v letech 1070 až 1080 v podobě dřevěného knížecího paláce, později opevněného palisádou či valem. Z hradu tedy na ploše Václavského náměstí uvidíme jen dochované zbytky románské hradby jižně od katedrály a část okrouhlé věže. Monumentálně však dodnes působí pozůstatky hradu ze severní a severovýchodní strany, kde se na skalnatém ostrohu vypínají nejen kamenné hradby, ale i pozůstatek obvodové zdi románského paláce s okny a gotickým arkýřem. A o okrouhlé věži, ve které se dnes nachází klenotnice a kaple sv. Barbory, jsem se již zmínil v předchozím textu.

Přeskočme nyní období, kdy zde budoval své skvosty biskup Jindřich Zdík nebo kdy zde byl zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců, tedy Václav III. Zapomeňme na renesanční přestavbu budovy děkanství z roku 1524, zakoupení poslední světské části hradu církví (rok 1535), přístavbu tzv. Locatelliho bastionu k severní části opevnění (1690) i vybudování barokního rezidence s bohatou malířskou a štukovou výzdobou v 18. století. Pomiňme poboření části věží a bašt opevnění v rámci neogotické přestavby katedrály sv. Václava v letech 1883 až 1896 i zdejší návštěvy významných osobností (např. W.A. Mozart, Marie Terezie nebo Jan Pavel II.) a přenesme se rovnou do poloviny prvního desetiletí 21. století, kdy zde vzniká Arcidiecézní muzeum Olomouc.

Díky působení muzea si i dńes můžeme sáhnout na obvodové zdivo původního gotického děkanství, navštívit románskou okrouhlou věž (v suterénu románské kvádříkové zdivo, v přízemí gotická pokladnice a v patře barokní kaple sv. Barbory), ale zejména si projít lapidárium ve sklepení pozdně románského paláce Nového Hrádku, raně gotické hranolové věže i goticko-renesanční budovy purkrabství. Věřte, že tato návštěva stojí za to. A jako bonus si můžete prohlédnout nejstarší zachovanou náhrobní desku v Olomouci, která se nachází v přízemní arkádě budovy kapitulního děkanství.