Osudy Společného rolnického cukrovaru v Předměřicích nad Labem

K utvoření přípravného výboru, který byl složen z Josefa Černého, majitele mlýna Budín, Josefa Jarkovského, mlynáře z Předměřic nad Labem, Adolfa Píši, velkostatkáře ze Správčic a J. A. Mikeše, obchodníka a majitele realit z Hradce Králové, došlo roku 1870. Založen byl již v následujícím roce. Původně bylo upsáno 1 000 akcií po 200 zl. a na každou akcii byla ustanovena povinnost dodat 100 q cukrové řepy. Zde se však prameny rozcházejí, protože „Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách“ od Jana V. Diviše a K. C. Neumanna z roku 1894 hovoří o základním kapitálu ve výši 198 600 zlatých a pouze o 993 vydaných akciích po 200 zlatých.

Ohledně jeho umístění proběhla řada jednání, ale nakonec bylo rozhodnuto, že bude stát naproti zdejšímu nádraží. Základní kámen byl položen 30. března 1871, základy pro stavbu byly vykopány v březnu 1871 a stavbu provedl stavitel V. Weber z Hradce Králové se 134 dělníky, z nichž bylo 61 zedníků a 73 nádeníků. Materiál byl svážen z různých míst, protože kámen byl lámán v Boháňce a u České Skalice, cihly pocházely ze všech místních i okolních cihelen, vápno z Vápenného Podola a dříví i prkna od firmy Jarkovský a Hloušek z Velké Bělče (dnešní Běleč nad Orlicí). Strojní zařízení bylo dodáno v červnu téhož roku strojírenskou firmou Daněk a spol. z Karlína, kotlářskou práci měl na starosti Adolf Weidner z Kuklen a první kampaň zahájil 17. října 1871, kdy zpracoval 71 400 q cukrové řepy. Kvůli cukrovaru byla z dosavadní zastávky zřízena železniční stanice pro nákladní dopravu.

Správa závodu se vždy skládala ze 24 členů výboru, z nichž se každoročně volila správní rada a předseda. Prvním předsedou se stal Josef Černý, mlynář z Budína (1871-1882), poté následovali: Vilém Waldek z Hradce Králové (1882-1909), Josef Voženílek st., majitel místních mlýnů (1909- 1930), Ing. Jan Černý z Věkoš (1930-1931) a Josef Voženílek ml. (od roku 1931). Prvním technickým ředitelem (cukrmistrem) byl od 15. dubna 1871 Vilém K. Jarkovský a po něm následovali: Josef Fiala, Bernard Smolík, Josef Fiala, Bedřich Weyr, Josef Hroneš, Josef Novotný a od 1. července 1911 Ing. Václav Faltin. Prvním vrchním účetním zase byl Jar. Pittner z Polné. Jako zajímavost uvádím, že od založení cukrovaru v roce 1871 až do roku 1923 zasedal nepřetržitě ve výboru a ve správní radě jediný z původních zakladatelů firmy – Josef Šrám, statkář z Rozběřic. Během krátkého času přešla většina akcií z rukou rolníků do rukou kapitalistů, avšak i tak si podrželi rolníci ve správě svoji většinu. V té době zaniklo v okolí několik cukrovarů, např. v Opatovicích, Josefově, Třebověticích a v Kuklenách, ale ten předměřický přetrval, i když kampaně 1872/1873 a 1881/1882 nestály za nic. V Černožicích byl též stavěn cukrovar, ale vlivem špatného hospodaření byl úvěrní bankou prodán 18. června Josefu Čerychovi.

V roce 1880 bylo do cukrovaru dodáno již 300 000 q cukrovky, přičemž za 1 q se platilo 1 zl. 30 kr. Z toho je vidět, že nevzkvétal jen cukrovar samotný, ale rostl též výsev cukrovky. Z tohoto důvodu došlo o 10 let později k jeho rekonstrukci a doplnění strojního zařízení. Obé bylo provedeno Českomoravskou strojírnou. Roku 1895 byla provedena další rekonstrukce, v jejímž rámci byl postaven šnek na dopravu cukru, výtah na cukr a nový kotel. K vodnímu stroji byla obstarána 2 nová čerpadla a došlo též k zesílení nosnosti cukerních půd, když byly dřevěné trámy nahrazeny železnými traverzami. V roce 1922 byl cukrovar porolničen. K dosavadním 1 500 peněžním akciím skupiny A byl vydán stejný počet akcií skupiny B, jež byl rozdělen na 3 000 akcií (půl akcie) s povinnou dodávkou řepy na 1 akcii 100 q. Ty byly rozebrány rolníky ze širého okolí a jedna je vyšla na 1 500 Kč za kus. O rok později byla zřízena nová kotelna, nové saturační stanice, filtrace a odpařovací spilka. Kromě toho byla postavena stanice michadel pro krystalování cukrovin, šťávní stroje, 2 stroje k napájení kotlů, stanice k redukci páry a 3 série rychloproudných zahřívačů. Došlo také k přestavbám budov, které byly provedeny firmou K. Pokorný. Celkové investice tehdy činily 5 400 000 Kčs, ale v době konjunktury mohl cukrovar zpracovávat až 600 000 q cukrovky.

Původně se v Předměřicích nad Labem vyráběl pouze surový cukr, který byl žluté barvy a musel být rafinován v jiném cukrovaru. Toto zaniklo roku 1942, kdy byla zahájena produkce vlastního krystalového rafinovaného cukru. Ministerstvo výživy vyhláškami v Úředním listě č. 26 z 9. ledna 1946 a č. 806 ze 14. března 1946 předběžně určilo cukrovar k přeměně na družstevní podnik. V roce 1948 byl nakonec cukrovar znárodněn. Roku 1970 došlo k modernizaci splavů, o 2 roky později bylo zmodernizováno odstruskování kotlů a v roce 1973 byla plně mechanizována práce na vápence a hašence. V letech 1974-1975 byla polskou firmou Chemadex CEKOP provedena přestavba cukrovaru v hodnotě 60 milionů Kčs. Jejím účelem bylo to, aby se přešlo od přerušované práce na kontinuální výrobu a co nejvíce těžké fyzické práce bylo nahrazeno mechanizací. Slibně se vyvíjející podnik se nedokázal přizpůsobit nové situaci po listopadu 1989 a jeho provoz byl nakonec ukončen v roce 1998.

Osudy Společného rolnického cukrovaru v Předměřicích nad Labem na mapě