Jedná se o příkrou opukovou stráň na pomezí katastrů Skaličky a Skalice, jíž se všeobecně říkalo "Skála" či "Na skále". Na severu je ukončena tokem řeky Labe a do ní vtékajícím Malostranským potokem, který je znám rovněž pod názvem Číbr. Zde se nachází prudká stráň, naopak na ostatní strany se dříve nacházel půlkruhový příkop, nepochybně vytvořený lidskou činností. Dnes je tak jeho jižní hranicí pouze bývalá okresní silnice. Většina místních pozemků je užívána jako pole a menší část je dosud zalesněna.
Jejím nejvyšším místem je právě Pardědub (dříve zapisován spíše jako Pardidub a Pardedub, 260,2 m n. m.), o němž se hovoří, že zde původně stával trigonometrický bod, jenž byl označen do země vraženým dubovým kůlem. Pardědub měl dříve náležet plotišťskému rolníkovi Josefu Komárkovi, takže v některých pramenech je zván rovněž jako "Komárkův kopec" (nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru však vidíme, že na katastru Skaličky náleželo téměř vše vrchnosti, jen malá část patřila k čp. 8, 18, 19, 24, a na skalickém katastru náležela tamní pole k usedlostem čp. 6-8).
Právě díky výše zmíněnému hospodáři se tato lokalita stala velmi známou, a to v oblasti archeologie, neboť v roce 1905 dal Josef Komárek vybírat a odvážet hlínu z Pardědubu. Při těchto pracích byla objevena pětice sídelních jam, z nichž 4 dalo prokopat královéhradecké historické muzeum a 1 byla ponechána k průzkumu přímo majiteli pozemku. V nich byla objevena směs hlíny, popela a uhlíků, v níž byly nalezeny: pazourkový odštěpek, kousek pískovce s uměle vytvořeným žlábkem (snad šlo o kadlub), 2 kostěná šídla, kostěná jehla, uříznutý jelení paroh a ořezaný srnčí parůžek, provrtaný psí zub, jenž sloužil nejspíše jako ozdoba, různé zvířecí kosti, mazanina, na níž byly znát otisky větví, jimiž byly propleteny stěny původních chýší a keramické střepy z období slezskoplatěnické kultury.
Díky těmto pracím zmizel starý příkop, kterým byl vrch obehnán. Následně došlo ještě k objevu dětské hliněné hračky, 2 přeslenů z téhož materiálu, bronzového knoflíku s otiskem tkaniny a zrnka připomínající jantar, jež se však rozpadla a nic se z nich nedochovalo. Podle všeho šlo o starou smůlu zdejšího borovicového lesa, jenž byl původně těmto místům tradičním. Ještě téhož roku byl nalezen zlomek kamenné sekyrky a v roce 1908 železný nůž. Nebylo to však žádné překvapení, protože tu byly objeveny nádoby a střepy již před rokem 1866. Spolu s tím se přicházelo rovněž na střepy z doby hradištní, takže díky všemu jmenovanému byla tato archeologická lokalita zmíněna v knize Josefa Dušky "Nálezy předhistorické v kraji královéhradeckém", v níž se píše:
"Nedaleko odtud leží vesnice Skalička, kde na potoku Skalickém za usedlostí p. Duškovou pozorujeme, že se poloha mírně zdvihá. Dostoupivše pak na nejvyšší její bod, staneme u tak zvaného Pardědubu, odkud utěšená otvírá se vyhlídka. Před časy náležel pozemek ten jistému Pardovi ze Skalice a stával na něm mohutný dub, odkudž pochází i jeho pojmenování.
Jinak říká se tu také "Na skále", poněvadž, díváme-li se se strany západní od Zderaze na polohu tu, návrší, které lemuje údolí Labské od Čibuze k Pardědubu se táhnoucí, v těch místech se mění ve skalní příkrou stráň, pod kterou těsně proudí Labe.
Na Pardědubu dají se pozorovati zbytky příkopu půlkruh tvořícího, uprostřed něhož malý vršek byl nasypán. Jest to nepochybně zbytek trvrziště středověkého a malé vsi neb předhradí, které se pod ním mezi úvozem a strání dolů k Labi táhlo. Popelnaté vrstvy lze viděti dosud ve strmém břehu nad Labem a malé střepy na místě tom a výše i v příkopě p. kons. Šnajdremsebrané jsou středověké.5)
Od Pardědubu vede stezník do Skaličky a vedle něho v pravo na poli vyoral pan Šrám, rolník ze Skalice, roku 1886. různé nádoby z pohřebiště rázu Lužicko-Slezského. Některé části nádob různé velikosti a jednu zcela malou z místa toho získal též pan Václav Pultr, říd. učitel v Sendražicích. Onu malou nádobku daroval hist. museu v Hradci Králové.
R. 1897. na podzim byly vyorány rolníkem p. Fabianem ze Skalice v údolí Labském mezi Smiřicemi a Skalicí na poli Čibuzské faře náležejícím pohřební nádoby. Jedna popelnice s vysokým okrajem a zbytky čárkované nádoby dostaly se do školy Čibuzské. Z téže role získal malé nádobky rázu Lužicko-Slezského r. 1897. poštmistr p. Javůrek ve Smiřicích.
5) Lid vypravuje si o Pardědubu, že býval tu hrad a na protějším návrší že stával druhý hrad a oba byly koženým mostem spojeny."
V roce 1908 zavítal na Pardědub několikrát Josef Ladislav Píč, spoluzakladatel české archeologie, podle něhož stávala na Pardědubu tvrz, pod níž původně náležel panský dvůr ve Skalici. Roku 1912 došlo k lámání kamene z opukové skály jižně od příkopu. Tím byly nalezeny další sídelní jámy. V jedné z nich nalezlo královéhradecké historické muzeum střepy z doby hradištní, z nichž jeden byl ozdoben vlnovkou. V následujících desetiletích se sem archeologové i amatérští hledači pravidelně vraceli, např. v letech 1977, 1986 a 1989 zde provedlo průzkum Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové. O posledních nálezech v této lokalitě, včetně nedávného objevu bronzového depotu (soubor bronzových srpů a seker, 2 náramky, přívěsek ve tvaru miniaturního meče a poškozená bronzová spona), se lze dočíst zde:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/skalice-hradecko-archeolog-pazourek_2008061222_zit a
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/bronzovy-poklad-pardedub-hledac-hradec-kralovekralovehradecky.A201112_150944_hradec-zpravy_kvi.
Z toho všeho je vidět, že se zde původně nacházelo opevněné hradiště, jež vyrostlo na původní pravěké nekropoli, vzniklé snad v období slezskoplatěnické kultury, a jeho úkolem byla ochrana nedaleko zde jdoucí obchodní stezky (přibližně dnešní silnice od Hradce Králové k Josefovu). Ludvík Domečka s Františkem Ladislavem Sálem uvažují i o tom, že zde následně musela stát malá tvrz, když ve svém díle "Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého" píší toto: "V době již historické vystavena byla nepochybně na Pardědubu tvrzka, na níž bydleli strážci cesty a labského brodu. Nasvědčovaly tomu cihly, udělané z hlíny s popelem promísené a nepálené, jen sušené, kusy z nich a kusy malty, na něž se též přišlo při vybírání hlíny na Pardědubě. Ještě před padesáti lety byla na Pardědubě sluj, jež patrně k tvrzce té náležela. U ní v zemi dlouho ležela železná okenice s malými otvory, kterou jednou hoši ze Skalice hodili do Labe. Ve sluji zdržoval se blázen, známý pode jménem Honza Milán, jehož příjmení bylo Zákravský. Tu si udil maso z pošlých vepřů. Jednou, když spal pod komínem v lihovaru správčickém, byl ze vzniklého, snad založeného, ohně tak popálen, že zanedlouho zemřel."
Kromě toho musíme ještě zmínit to, že se k této lokalitě vztahuje řada pověstí, protože tato tajemná místa vyvolávala při bujné fantazii až bezbřehé příběhy o různých fantaskních bytostech. Kromě již zmíněné legendy o existenci 2 hradů, spojených koženým mostem (zajímavé je, že někteří autoři hovoří o koženém a jiní o mostě z kořenů) a tajnou podzemní chodbou, je nejznámější vyprávění o tom, že zde byla zakopána zlatá kačena se 12 zlatými káčaty. Podle jiného povídání měl v dávných dobách vyorat čeledín Nývlt, sloužící u sedláka Šrámka, zlatou monstranci, která měla být památkou na zdejší ženský klášter, jenž se propadl díky zhýralosti řádových sester do země. S příkrou skálou do Labe je spojen modifikovaný příběh o 2 hradech (jeden na "Skále" a druhý na nedalekém "Kumbárku"), jejichž vlastníci neměli pochopení s tím, že se jejich potomci do sebe zamilovali a ti tak spáchali společnou sebevraždu, když se odtud Lutobor s Krasavou vrhli do vln Labe, což je také hezká pohádka, neboť před regulací řeky býval v těchto místech brod, takže se nemohli utopit, ale museli si zlomit vaz, což však již tak romanticky nezní. Na jejich památku pak měly být na Pardědubu vysazeny 2 duby, z nichž přečkal věky jen jeden. Navíc měl být tím zvláštní, že když se blížila válka, oschly mu větve ve směru, odkud měl přijít nepřítel. Když byla válka u konce, vždy se opět zazelenal. Podle lidových vyprávění se tak stalo jak za napoleonských válek, tak za prusko-rakouské války.
Tento dub letní se dochoval do dnešní doby a 23. srpna 1983 byl vyhlášen Okresním národním výborem v Hradci Králové za významný strom. Tehdy měl výšku 30 m a obvod 320 cm (v 1,3 m). Když byla zrušena kategorie významných stromů, byl Městským úřadem ve Smiřicích vyhlášen 7. srpna 1998 (s účinností od 31. srpna téhož roku) za památný strom. V té době byl jeho obvod již 400 cm. Více podrobností o něm lze zjistit na těchto webech:
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8491 a
http://www.smirice.eu/okoli/stromy/stromy.htm.