Původně byla tato místa obhospodařována jako pole a pastviny, což můžeme vidět např. z indikační skici stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 2. třídy Arona Antona a geometrů 4. třídy Carla Schwarze a Antona Calvase. To se změnilo s výstavbou labského zdymadla, kdy hladina Labe vzrostla o několik metrů a z této lokality se stala zátopová oblast a z části meandrujícího Labe se stalo odstavené rameno. Úprava této oblasti se zároveň probíhající regulací Labe byla reakcí na nevyhovující stav labsko-vltavské vodní cesty. Podle usnesení č. 680/63 bylo rozhodnuto postupně zrekonstruovat zastaralá zařízení a splavnit Labe do Pardubic a Opatovic nad Labem. V letech 1963- 1968 byl splavněn úsek mezi Srnojedy a Pardubicemi a zároveň s tím došlo k vybudování již jmenovaného zdymadla a s ním také malé vodní turbíny.
Projekt na jez s plavební komorou vypracoval Hydroprojekt Praha, investorem stavby byl Vodohospodářský rozvoj a výstavba Praha a dodavatelem prací Ingstav Brno a ČKD Blansko. Povolení k výstavbě bylo sice vydáno odborem vodního hospodářství ONV v Pardubicích až 28. srpna 1964, ale stavební práce byly převzaty již 31. března 1962 hospodářskou smlouvou s n. p. Ingstav Brno. K dokončení přípravných prací, břehových úprav a zřízení 1. jímky došlo v září 1965, poté následovalo vybetonování jezové spodní stavby a pilířů a montáž jezových uzávěrů v hotových 2 polích byla zahájena v červnu 1966. Poté se práce značně zpomalily, a to kvůli dodatečné přístavbě vodní elektrárny k jezu, u níž se původně ani nevědělo, kam ji umístit. Stavba byla povolena 17. srpna 1966 a dodatečné změny byly schváleny 31. března 1969. Stavební část zdymadla měla být původně dokončena v červnu 1966, ale nakonec se tak stalo až o 3 roky později a montáž technologií byla ukončena až v dubnu 1972, přičemž v letech 1971-1976 byl na pravém břehu ještě vybudován povodňový dvůr a obytná budova se 4 bytovými jednotkami.
S úpravou této lokality na park se začalo v souvislosti s podporou místní tělovýchovy a zároveň ve snaze o zlepšení životního prostředí ve městě, a to až v polovině 70. let 20. století (plán ozelenění soutoku byl přijat roku 1970), i když některé změny zde proběhly již v předchozích desetiletích, ale nebyly tak výrazné, což je vidět z leteckých měřicích snímků. V části těchto míst měla být původně realizována rovněž menší botanická zahrada, ale z ní nakonec sešlo. Stejně tak stavba 10,8 ha velkého parku trvala v rámci akce Z mnoho let, i když ty nejzásadnější práce proběhly v letech 1974-1976 (dokončen byl oficiálně v roce 1982). Kritiku tohoto stavu bychom mohli nalézt v mnoha regionálních periodicích, ale k nějaké výraznější změně nedošlo. Svého času byla dokonce plánována jeho přeměna na rekreační a oddechový komplex s koupalištěm. Na Čičáku byly tehdy provozovány soutěže lodních modelářů (Klub lodních modelářů DELTA), rybářské závody a lidé se sem chodili též koupat a hrát tenis. Kromě toho se zde uskutečnilo několik Dnů branné aktivity, jejichž hlavním organizátorem byl okresní výbor Svazarmu (např. 4. října 1986). Nové zeleně se dočkal park díky brigádnické výsadbě roku 1987.
Protože byl celý areál, nazývaný jako park Družby, resp. park Na soutoku (lidově Čičák), ponechán jako zcela přirozený, tak se v něm mnoho let nic nedělo, a tak pustl, protože k němu nebyl ani jednoduchý přístup. Problém spočíval též v tom, že jedna část lokality náležela Paramu a druhá městu, což se napravilo v roce 1993, kdy Paramo městu darovalo potřebné pozemky, jež mělo ve svém vlastnictví. Od 90. let 20. století rovněž došlo ke zmenšení areálu, když tu postupně vyrostla čtveřice vilových objektů, včetně mediálně známého objektu Miloše Holečka, který byl od roku 2008 budován jako černá stavba a později dodatečně zlegalizován (v roce 2011 byl vydáno rozhodnutí o odstranění stavby a o 3 roky později byla stavba dodatečně povolena; viz
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/holecek-pardubice-park-na-spici-spor.A200811_564260_pardubice-zpravy_mvo a
https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/vilu-postavenouna-cerno-v-parku-zlegalizoval-ted-od-ni-vyhani-lidi-michackou-20170606.html).
Když město získalo potřebné pozemky, tak se rozhodlo, že tato místa projdou skutečnými úpravami na park. Projekt jejich revitalizace byl vypracován roku 2013 Ateliérem M1 architekti s. r. o. (Mgr. akad. arch. Pavel Joba, Ing. arch. Jakub Havlas, Ing. arch. Jan Háje; viz
https://www.atelierm1.cz/index.asp?menu=643&record=4089) na základě rok staré městské studie. Autorem konstrukčního řešení lávky byl Ing. Jan Fiala a plán zdejší zeleně měl na starosti Ing. Jan Hamerník. Základními úkoly revitalizace bylo zatraktivnění tohoto prostoru a zlepšení přístupu k němu, a to lávkou přes Chrudimku. K samotné realizaci firmou Gardenline s. r. o. došlo v roce 2014 a místo skutečně ožilo. Zaujalo zejména novým dětským hřištěm, sportovištěm, vzdělávacím pavilonem a velmi strmou dřevěnou lávkou přes Chrudimku. K jeho slavnostnímu otevření došlo 9. prosince 2014 (viz
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/park-se-otevrel-vcetne-kritizovane-lavky.A141210_2123171_pardubice-zpravy_msv) a jeho správu převzal od města Městský obvod Pardubice I - střed. O rok později park zvítězil v hlasování veřejnosti o nejzdařilejší projekt podpořený Evropskou unií v regionu Severovýchod. Zároveň se stal Stavbou roku 2015 Pardubického kraje. V roce 2016 byl v parku uskutečněn projekt Olympijský park Pardubice, v jehož rámci se uskutečnily prezentace 97 sportovních oddílů, 65 sportů a přes 40 různých sportovních ukázek, exhibic a autogramiád. Více o tomto parku lze najít na jeho webových stránkách:
https://www.naspici.eu.