Petrovice

Dříve tato obec nosila pojmenování Velké Petrovice, aby se odlišila od dnešních Petroviček (Malých Petrovic). I ono prošlo během stalení určitými změnami – Petrouicz (1352, 1405), Petrovice (1440), Petrowicze (1593, 1654), Petrowitz a Grosz Petrowitz (1835) a Velké Petrovice (úř. 1854). Podle lidových podání získala své jméno podle toho, že v ní bylo mnoho Petrů. První zmínka o ní pochází z roku 1352, ale její osídlení je mnohem staršího původu, neboť již v roce 1872 na jihovýchod od obce prokopal ve farském lese V. Štemberk a roku 1894 prof. J. Honza 44 mohylek ze štěrku, v nichž se nacházely kostry, nádoby s vlnicemi a denár Břetislava I. Od dávných časů se zde nacházela tvrz a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jako u jiných obcí bude nejlépe dát slovo profesoru Augustu Sedláčkovi, aby nám povyprávěl rané dějiny této vsi:

„PETROVICE.

Petrovice ves (záp. od Sadové) jest sice starého původu, ale jistě z doby křesťanské. Roku 1355 seděli tu Gothard a Jan vladyky. Tento zemřel téhož roku zůstaviv syny čtyři, z nichž se r. 1375 dva, Všeslav a Mikuláš, připomínají, ale kromě nich tu seděli ještě Litold, farář, a Petr, jich strýčení bratří. Všeslav a Petr žili ještě r. 1395. Dotčení dva zemané založili r. 1386 kapli sv. Vácslava pod zvonicí Petrovskou a nadali k ní kněze. Pešík zemřel před r. 1408 a s sirotkem po něm seděli tu Všechovi synové Jan, Petr a Kuneš, kteří se r. 1413 naposled připomínají. Asi r. 1415 koupil Petrovice Vácslav z Libčan vlastně z Ryzemburka řečený, protož na ně toho roku věno manželky své Anny přenesl. Seděl tu ještě r. 1426. Z potomních bladyk připomíná se r. 1452 Kuneš z Petrovic, an prodal rybník svůj v Myštěvsi. Roku 1488 seděl tu Jiřík Vlaštěk z Oděrad. Po něm následovali synové jeho Vlaštěk a Jan Petrovští z Oděrad. Onen se zadlužil velice, tak že polovice jeho r. 1503 prodána, Jan pak roku 1506 též polovici svou prodal. Kupec byl Hašek Zvířetický z Vartemberka, ale některý rok potom prodal tvrz, dvůr a ves Petrovice a ves Nerešov Markétě Kokořínské z Klinštejna. Několik let drženy potom Petrovice k Nechanicům a staly se zase samostatným statkem, když je Bedřich Pecingár z Bydžína († r. 1551) na díl obdržel.

Posloupnosť potomních držitelů naznačena jest již na str. 79. Bedřichův syn Mikuláš starší zbaviv se menších statků, které v okolí držel, a usadiv se v Lodíně, prodal roku 1593 tvrz a ves Petrovice a ves Nerešov Adamu Zilvárovi ze Silbršteina a na Žici. Petrovice drženy odtud ke Smidarům a koupeny teprve r. 1809 k panství Sadovskému. Tvrz zdejší zanikla již v 17. století.“

Ale od pozdní historie ještě trochu zpět. Po bitvě na Bílé hoře byly Petrovice zabaveny a prodány Albrechtu z Valdštejna. Po jeho zavraždění spadly opět na korunu a následně připadly pulkovníku Janu Gordonovi. Po jeho smrti byly 7. listopadu 1651 prodány Rudolfu hraběti Colloredo z Wallsee a v rukou jeho potomků zůstaly až do roku 1809. Roku 1654 se dostal do šatlavy Adam Fink, který se vzepřel smidarskému purkrabímu Adamovi a nechtěl ujmout selskou živnost Jana Pečeného. Nakonec byl propuštěn tehdy, když se za něj zaručili Jan Fryz a Kryštof Vorel, a to pod pokutou 100 říšských tolarů. V roce 1716 byla znovuzřízena samostatná duchovní správa. Roku 1812 se Petrovice dostaly rodu z Gränzensteinu a v roce 1829 je zakoupili hrabata z Harrachů. Ti v boharyňském, petrovickém a dolnopřímském dvoře zavedli výrobu sýra. Roku 1843 měla ves 71 domů a 512 obyvatel.

V roce 1849 se staly Petrovice samostatnou politickou obcí. Roku 1865 byla vystavěna školní budova. V roce 1872 byla zřízena nová poštovní stanice. 5. října 1872 vyhořela šestice statků. Jejich vlastníci byli pojištěni na 5 450 zlatých a škoda byla odhadnuta na 17 000 zlatých. 19. října 1874 byl posvěcen nový hřbitov a kamenný kříž na něm. 29. května 1877 vypukl požár v chlévě Františka Khola z čp. 24 a rozšířil se na 4 stavení. 25. února 1879 vyhořelo hospodářské stavení i s příslušenstvím v ceně 1 600 zlatých a pojištěné bylo na pouhých 1 000 zlatých. Roku 1885 byly c. k. místodržitelstvím schváleny stanovy Hospodářského a čtenářského spolku. 6. prosince 1895 shořela stodola rolníka V. Volfa v hodnotě 750 zlatých, přičemž pojištěn byl pouze na 400 zlatých. 14. května 1896 zavítal do obce královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Edvard Jan Nepomuk Brynych, jenž zde biřmoval. V roce 1897 byla budována silnice do Petroviček. O 2 roky později byl založen Spořitelní a záložní spolek a obecní výbor v čele se starostou Václavem Volfem sepsal protest proti zrušení jazykových nařízení. V únoru 1900 byl bývalý kaplan Václav Štěpán odsouzen k 18 měsícům těžkého žaláře za znásilnění a pohlavní zneužívání školních děvčat. 21. června 1904 se snesla nad obcí velká bouře s krupobitím. 17. března 1907 se v obci utvořila místní organizace Strany katolického lidu v Čechách. Roku 1910 byla na žádost kaplana Jana Biskupa založena farní knihovna, jíž Spolek na zakládání katolických knihoven věnoval 131 knih a brožur v hodnotě 296,30 K. Roku 1911 byl založen pokračovací kurs hospodářský. Z front 1. světové války se nevrátilo 17 místních mužů.

V roce 1919 zakoupilo zdejší ovocný sad Okresní družstvo invalidů. Roku 1922 byla ustavena TJ Sokol. O rok později vznikla Lidová škola hospodářská. V roce 1929 byla založena Skupina katolické mládeže. Jejím 1. veřejným podnikem se stala 17. listopadu 1929 přednáška „Cesta Orientem“ od Josefa Mádleho, duchovního rádce SKM z Nového Bydžova. 5. října 1930 vznikl na katolické faře oheň, kterému padla za oběť stodola, naplněná slámou 2 rolníků, a kůlna, v níž děkanu Tomíčkovi shořelo 38 m2 dřívi. Roku 1935 byla zřízena filiálka královéhradeckého Rolnického družstva. Pro její vybudování byly zakoupeny budovy mlékařského družstva za 46 320 Kč. Ty byly přestavěny stavitelem Kuchařem za 23 500 Kč a 1. září 1935 byla pobočka uvedena do provozu. V roce 1939 byla ve filiálce královéhradeckého Rolnického družstva postavena obytná budova. Roku 1947 bylo otevřeno nové kino. V letech 1947-1848 byla provedena parcelace zdejšího zbytkového statku (71 ha). V roce 1948 došlo ke zrušení Lidové školy hospodářské. Roku 1957 bylo založeno JZD, jež bylo 1. ledna 1975 připojeno k JZD Myštěves. V roce 1960 byla dokončena nová družstevní výkrmna pro 70 býků. Roku 1969 byla provedena nová asfaltová vozovka. 1. září 1975 byla zrušena místní škola a o 2 roky později byla otevřena MŠ. V lednu 1978 byla zkolaudována kanalizace. Roku 1997 byl vybudován vodovod a následně i kanalizace s ČOV. V roce 2003 byla provedena rekonstrukce sociálního zařízení, prostoru šaten pro personál a šaten pro děti a oprava střechy poštovního úřadu. 20. srpna 2011 se uskutečnilo slavnostní otevření nového dětského hřiště. Roku 2012 došlo k zateplení a opravě vnějšího plášťě MŠ. 28. září 2013 se konal 1. ročník Petrovského oktoberferstu. V roce 2015 byla zrekonstruována silnice od Myštěvsi. Roku 2021 prošla obnovou malá vodní nádrž. 

Mezi zdejší pamětihodnosti musíme zařadit: památkově chráněný kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1724-1737, který byl zapsán do státního seznamu kulturních památek 22. ledna 1964 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-nanebevzeti-p-marie-2149071); sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1750; sochu sv. Václava z roku 1761; dřevěný kříž; pískovcový kříž z roku 1845; pískovcový kříž z roku 1879; pomník padlým v 1. světové válce, který byl naposledy opraven v roce 2003 a hrob akademického sochaře Zdeňka Dvořáka s prstí z Osvětimi, který byl roku 1957 prohlášen za památný. Mezi největší místní rodáky náleží: pomolog Jaroslav Hák (20. dubna 1885 Petrovice – 6. června 1943 Praha), od roku 1912 okresní pomolog v Roudnici nad Labem; klavírista, varhaník, kapelník, učitel hudby a hudební skladatel Rudolf Matys (16. ledna 1900 Petrovice - 5. září 1990 Hradec Králové); architekt a urbanista Stanislav Semrád (29. října 1906 Petrovice - 3. dubna 1983 Praha) a lékař MUDr. Ladislav Král (* 17. května 1921 Petrovice), v letech 1970-1973 zastupující přednosta a v letech 1970-1982 primář královéhradecké infekční kliniky a v letech 1982-1990 pediatr v léčebném ústavu Luže-Košumberk.