Loading...
Mariánský kostel Kleriků můžeme označit jako zajímavou památku z I. poloviny 18. století, která ve své podobě spojuje baroko se severoportugalským rokokem a která ujde pozornosti jen málokterého návštěvníka Porta. Na tomto konstatování nic nemění ani skutečnost, že je vždy upoutá o něco mladší - stejnojmenná – chrámová věž, která je se svými 75 metry výšky prostě nepřehlédnutelná. Kostel Igreja dos Clérigos byl postaven podle návrhu italského architekta Nicolau Nasoniho v letech 1732 až 1748 (pravdivé by ovšem bylo také uvedení roku 1779) a od roku 1910 je zařazen mezi portugalské národní kulturní památky.
Vznik tohoto kostela i jeho historie bývají nejčastěji spojovány s „Bratrstvem chudých duchovních“, vzniklém sloučením tří „neziskových charitativních organizací“ koncem 17. století. A každá nová neziskovka potřebuje – jak všeobecně známo – v první řadě své reprezentativní sídlo. Pro stavbu kostela si navíc jistě ani nemohli vybrat lepší lokalitu – na tomto místě se tehdy rozkládal hřbitov, kam byli pohřbíváni zločinci hned poté, co se z nich stali oběšenci. A pak už chybělo jen vybrat správného patrona kostela. V tomto případě ovšem patronku, kterou se stala jedna z mnoha desítek Pannen Marií, v tomto případě zde nazývaná Senhora das Necessidades.
Základní kámen nového kostela byl položen 23. června 1732 za přítomnosti architekta Nasoniho, který byl později také v kostele pohřben, a oslavného zvonění ostatních chrámů ve městě. Nepříliš upřímně však zřejmě zvonili v kostele San Ildefonso. Tamní farář, který se bál konkurence, dokonce proti nové stavbě intrikoval natolik úspěšně, že se zastavila. Následně byl vyhozen stavební mistr António Pereira, kterého časem nahradil Miguel Francisco da Silva. Ten v roce 1745 původní podobu kostela poupravil a koncem července roku 1748 stavbu kompletně dokončil.
Ani tato informace však není definitivní a tedy zcela pravdivá. O dva roky později dochází k úpravě hlavního průčelí a schodiště do kostela je vybudováno dokonce teprve v letech 1750 až 1754. V roce 1753 se také začne budovat přilehlý špitál pro nemocné a chudé bratry. Poté se také kompletně přestaví průčelní kaple a v letech 1767 až 1773 také celé kněžiště. Další drobné stavební práce zde pak pokračují až do roku 1779, kdy je kostel také znovu vysvěcen.