Půvaby a emoce, aneb Dovolená na Slovensku-dobrý nápad

Půvaby a emoce,

aneb Dovolená na Slovensku – dobrý nápad

 

Stačilo půl roku – a svět turistiky a cestování se zásadně změnil. Ohrožení koronavirem z Číny nutno brát opravdu vážně, tím spíše, že ještě ani zdaleka nemáme pohromadě informace, které by nás poučily, jak s nákazou vítězně bojovat. V praxi to znamená, že nejlépe je pro svou dovolenou zvolit destinace buď domácí, nebo přinejmenším v zahraničí nepříliš vzdáleném. Z jednoho prostého důvodu: máme relativní jistotu, že v případě komplikací se dostaneme domů, byť třeba improvizovaným způsobem. Takže kam?

Naši východní sousedé jako by v posledních letech předvídali, co nastane, pro svou pozvánku, směřující do zahraničí, zvolili slogan „Dovolenka na Slovensku – dobrý nápad“. Ano, tento nápad se jeví o to více dobrý, že kromě atraktivity tamních turistických cílů splňuje navíc i požadavek nekomplikovaného návratu v případě potřeby. Ostatně my Češi se k návštěvě Slovenska nemusíme příliš přemlouvat – i v časech předkoronavirových jsme řadili Slovensko mezi své nejoblíbenější cíle – hned po Chorvatsku na druhé místo a např. loni v úctyhodném počtu 700 000 osob. Není tomu tak náhodou. Slovensko je zemí návštěvnicky nadprůměrně přívětivou, pro nás ještě o to víc. že naše jazyky jsou si mimořádně blízké a tak není nejmenší potíž s komunikací. Připomeňme si tedy některé vybrané lokality, které stojí za pozornost – nenabízejí jen klasiku – ale vždy je zdobí něco navíc, co jinde nenajdeme. Vstoupíme-li na Slovensko z Valašska, cestou mezi svahy Beskyd, ocitneme se záhy v Žilinském kraji. Krajskou metropoli si můžeme prohlédnout procházkou, spojenou s občerstvením, ale pokud hledáme něco unikátního, na dosah SSV směrem, prakticky při okraji města, objevíme Budatínský hrad.

Památka s výstavou, jedinou svého druhu na světě.

Budatínský hrad byl vybudován ve 13.století jako ochrana dálkových cest, kopírujících toky řek Kysuca a Váh. Jeho nejstarší částí je válcovitá věž, původně obklopená vodním příkopem. Postupně objekt prošel renesanční, barokní a klasicistní přestavbou. Interiér hradu dnes obsahuje archeologickou expozici, odbornou knihovnu – součást Považského muzea v Žilině, ale hlavně – unikátní expozici drátenictví (drotárstva). Slovenské drotárstvo nemá ve světě obdoby. Zrodilo se počátkem 18. století jako doplňující zdroj obživy v chudých oblastech okolí Žiliny, Bytče a na Kysucích. Původně vandrovní řemeslo během 19. století ztratilo lokální charakter a rozšířilo se do celého světa. Šlo o originální produkt, bylo proto všude jako nové ceněno. Ve světě se rodily manufaktury, jejichž majitelé to – oproti původním představám - nezřídka dotáhli až na milionáře. Vývojem byl tento druh řemesla překonán až v polovině 20. století. Budatínský hrad nás nejen seznámí s celou drotárskou historií, ale umožní nám zábavnou formou drotárskou zručnost si osobně vyzkoušet. Obdiv k dokonalým výrobkům, které expozice vystavuje, si odvezeme s sebou natrvalo…

Kysucké turistické  unikáty

Zcela odlišné zajímavosti nás zavedou do severozápadního cípu Slovenska, do Chráněné krajinné oblasti Kysuce. Těsně při hranicích s českými Beskydami je několik obcí s originální nabídkou zážitků. Ve vsi Živčáková se nabízí pobyt v charakteristických lokálních stavbách, zvaných dřevěnice. To není vše – nad obcí na hřebenech nad přilehlými svahy objevíme Mariánské poutní místo, každoročně navštěvované tisíci poutníků. Tradice praví, že v roce 1958 se tu lesnímu dělníkovi zjevila Panna Maria. Příchozí si odtud odnášejí nádoby s ozdravující vodou ze zdejšího pramene. Dvakrát do roka – na jaře a na podzim - sem směřují hromadné poutě. Blízká obec Korňa nám uchystá další překvapení:  uprostřed louky najdeme evropský unikát – spontánní povrchový pramen ropy. Dříve ji místní obyvatelé užívali ke svícení a topení, dnes je chráněnou přírodní památkou. Konečně do třetice překvapení ještě unikátnější: na dohled od Mariánského poutního místa na hřebeni pohoří se příležitostně organizují pikniky, spojené s ozdravnou či relaxační koupelí (bylinkovou, s přísadou syrovátky, apod.),v otevřeném, vyhřívaném  bazénku pod širým nebem s bonusem – nádherným výhledem do desítky km širokého okolí všemi směry. Organizátoři v blízké budoucnosti plánují dobudování místa a jeho širšího využití pro turistiku. K doptání na OÚCR Kysuce.  Při východním okraji CHKO, v obci Stará Bystrica nás zaujme ještě jedna unikátní stavba. Od předchozí lokality je to sem něco přes 30 km východně. Jak vznikla? Při rekonstrukci Rynku sv. Michala Archanděla se místní trápili otázkou, jak naložit s nevzhlednou stěnou Domu kultury, která nijak nezapadala do stylu náměstí. V rámci úvah se zrodila myšlenka vytvořit něco, co ještě na Slovensku není a co by bylo atraktivní pro turisty. Nápad se jmenoval Slovenský orloj. Spoluprací slovenských a českých architektů a umělců vznikla stavba, nesoucí všechny znaky této kategorie - ukazuje čas, řadu astronomických a geografických údajů, zvěrokruh, kalendář. Je vyzdobena bronzovými plastikami, dřevěnými sochami, celková koncepce znázorňuje sedící Madonu. Dnes je starobystrický rynek cílem desetitisíců návštěvníků. Kolem 10 km východněji pak můžeme obdivovat skanzen Vychylovka,kde kvůli vyklizení prostoru pro vodní dílo Nová Bystrica byly soustředěny obytné, technické, hospodářské i sakrální stavby z Kysuckých obcí. Nechybí tu ani tradiční krčma, kde se obsluhuje v lidových krojích a na jídelním lístku jsou tradiční místní pokrmy a nápoje. V bezprostředním sousedství na naši návštěvu pak čeká historická lesní úvraťová železnice. Sloužila kdysi přepravě dřeva a pro nedostatek prostoru pro zatáčky v poměrně prudkém stoupání se pohybovala „úvraťově“ – tedy „cikcak“ vzhůru, až dosáhla cíle. Celkem je dlouhá 8 km a lze z ní na vrcholu přestoupit na Oravskou lesní železnici, která svážela dřevo opačným směrem, na východ.

Perla Banskobystrického regionu

Změna je život, o dovolené je čas – a tak se můžeme přesunout do sousedního, banskobystrického regionu. Ani zde nechybějí unikáty zvučných jmen. Jedním z nejstarších je historické město báňské a mincovní – Kremnica. Založeno bylo roku 1328, kdy uherský král Karel I. Robert udělil hornické osadě privilegia svobodného královského báňského a mincovního města. Architektonicky nejatraktivnější je náměstí s Mincovnou, Františkánským klášterem a kostelem, i Muzeem mincí a medailí. Uprostřed spatříme barokní fontánu a Morový sloup svaté Trojice s plastikami Dionýza Stanettiho. Dominantou, ale  i nejstarší částí města je Městský hrad. Historické jádro Kremnice je od roku 1950 městskou památkovou rezervací. Současně se založením města vznikla Mincovna, která nepřetržitě téměř sedm století expeduje mincovní produkty. Razily se tu všechny československé a slovenské mince. Veřejnosti přístupné jsou i prostory moderní razírny, Muzeum mincí a medailí ukazuje historii města, hornictví a mincovnictví, předměty soukromých i veřejných sbírek a umožňuje i pohled na město z věže kostela sv. Kateřiny. Báňské muzeum pak zájemce zavede na procházku štolou Andrej o délce 660 m, kde se seznámí s historií dobývání zlaté a stříbrné rudy. V Kremnici bychom neměli opomenout velmi originální gastronomickou atrakci jménem Kremnické krumple. Na Štefánikově náměstí v domě č. 35/44 najdeme manufakturu Ringbürger s.r.o., která vyrábí a na místě prodává už od roku 1915 zákusek, který chutná nejen originálně, ale opravdu skvěle. Nenajdeme jej nikde jinde na světě. V blízkém okolí Kremnice mohou sportovně založení návštěvníci vyhledat jednu neodolatelnou příležitost. Jmenuje se Skalka aréna a v jejím okolí je několik tzv. ferrat, tedy jištěných horolezeckých tras. Nejatraktivnější je „visutý most“ve výšce až 45 m nad terénem – tedy „hustá“ dávka adrenalinu…

Mimořádně malebná Spiš a Pieniny

Historicky i architektonicky významná a přitažlivá jsou další dvě proslulá města – Levoča a Kežmarok. I zde objevíme opravdové unikáty - díky nim jsou obě města v seznamu světového dědictví UNESCO. Levoča se poprvé vyskytla v písemném záznamu roku 1249. Motorem zdejšího rozvoje byl obchod, postupně přesahující národní hranice. Svobodným královským městem se stala r.1271. Středověké hradby obklopují skoro celé město dodnes. Náměstí Mistra Pavla je lemováno více než šedesáti měšťanskými a patricijskými domy většinou ze 14. a 15. století. Obklopují cenné dominanty – renesanční radnici, evangelický chrám, zvonici a Baziliku minor sv. Jakuba s ojedinělou sbírkou pozdně gotických, renesančních a barokních oltářů. Tím nejcennějším je světově proslulý oltář sv. Jakuba, se svou výškou 18,62 m nejvyšší pozdně gotický oltář na světě. Mistr Pavel z Levoče jej dokončil r. 1517. Kežmarok se zrodil sloučením osad původního slovanského obyvatelstva s německými kolonisty, kteří sem dorazili ve 13. století. Městská práva poprvé obdržel v roce 1269. Postupně se rozšiřovala o právo rybolovu, právo meče (soudní), právo skladu apod. Pestré kapitoly historie zanechaly řadu významných památek. Za návštěvu bezpochyby stojí evangelický dřevěný kostel, nový evangelický kostel, radnice, Reduta, městská galerie, muzeum bytové kultury, hrad, bazilika sv. Kříže i renesanční zvonice. Za zmínku stojí, že Kežmarčané iniciovali vznik Karpatského spolku – prvního turistického „klubu“ v Uhrách a osmého na světě. Na cestě za unikáty nás jistě osloví i spišský hrad, podhradí a především jeho městská část – Spišská kapitula. Zrodila se ve 12. století na vrchu kolem kostela sv. Martina. Od poloviny 13. století tu sídlí spišská kapitula vedená proboštem. Ve druhé polovině 17. století obec obklopily hradby a postupně se měnila na město. Roku 1776 se stalo sídlem biskupství i jedním ze středisek církevního školství v zemi. Dnes městské památkové rezervací. dominuje pozdně románská katedrála sv. Martina z let 1245–1273 se dvěma věžemi. Zdobí ji velmi cenný interiér – gotické oltáře, náhrobní desky, sochy, kalichy, zvony. Fresky z roku 1317 zobrazují korunovaci uherského krále Karla Roberta. Zdejší románská plastika Leo albus (bílý lev) je nejstarší na Slovensku. Zachovala se  hradební zeď s Dolní a Horní branou i gotické, renesanční a barokní kanovnické domy. Dále objevíme pozdně renesanční biskupský palác s barokní úpravou,  hodinovou věž a budovu biskupského semináře, původně gotickou, později renesančně a barokně upravenou  Mimořádným unikátem - západně od Spišské Kapituly - je tzv. Spišský Jeruzalem. Jde o barokní kalvárii - jedinečnou koncepci sakrální krajiny, jíž procházíme se zastávkami upomínajícími na místa utrpení Ježíše Krista. Kromě některých objektů kapituly sestává z několika kaplí a pevnosti Antonia. Z celé řady míst je skvělý výhled na Spišský hrad a jeho široké okolí.

Pieniny jsou rozlohou nejmenším slovenským národním parkem. To však rozhodně neubírá jejich atraktivitě. Unikátem je tu plavba na vorech (pltích) po Dunajci, největším kaňonem ve Střední Evropě. Volit můžeme ze dvou délek – 9 km (Majere-Kvašné lúky-Lesnice) nebo 11 km (Červený Kláštor, Pod lipami – Lesnice). Cestou užijeme celé řady přírodních půvabů. Voraři jsou samý vtip, hrdí na to, že jsou goralové, nabídnou i stopku domácí pálené. Nálada skvělá a tak jsme si společně zazpívali pijáckou: „nedali nám páleného, kázali nám spievať, bolí hrdlo, bolí hrdlo, třeba ho zalievať“… Červený Kláštor kromě plavby sluje ještě jedním unikátem – sirnými lázněmi Smerdžonka. Roku 1887 se zdejší kúpele na břehu Dunajce staly oficiálními uherskými lázněmi. Během 1. světové války byly při bojích zničeny. V mladém Československu se tu lázeňství obnovilo, avšak 2. světová válka přinesla opět devastaci a zánik. Tehdy Červený Kláštor zůstal jen turistickou a vodáckou oblastí. Lázeňská tradice se podruhé znovuzrodila až po 65 letech. Nový Dům zdraví začal s kožními onemocněními, následovaly klimatické lázně. Dnes tu léčí i onemocnění dýchacích cest a  zmírňují následky onkologických chorob, chorob z povolání, řeší pooperační stavy i duševní onemocnění. Letos přibývá nový ubytovací a léčebně – wellness vybavený dům. Lázeňský areál poskytuje navíc řadu doplňkových služeb a je i přirozeným společensko-zábavním střediskem. Zbude-li nám po návštěvě předešlých unikátních tipů ještě volný čas, na naši návštěvu čekají další desítky atraktivních míst a objektů po celém Slovensku. Stačí si vybrat. A mohu garantovat – půvabů a emocí bude stále dostatek…

                                                                                                                   Miroslav Navara