Radouň (Štětí)

Ohledně tohoto zajímavého pojmenování pro obec, jejíž katastr byl osídlen již v neolitu, je třeba nalistovat dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř", v němž se dočteme následující:

"6. Radouň, něm. Radaun, ves 3 km sv. od Štětí: ok. 1057 c. 13, Spitigneus dux donat eccl. Lutomeric.: Raduyne Hotese rusticus - - sp. 14, Raduine Gostesse rusticus .. aliam terram habens Radvine, CB. I, 57 10 a 364 29 a 34; 1541 Albr. Kapléř z Sulevic a na Brocně p., že na děd. svém na Brocně na tvrzi .. na vsi Radujně .. na Chcebuzi .. manželce své věnoval, DZ. 1 (Vavr.), 32 č. 65; 1580 prodal ves Radojnín a ve Chcebuzi 1 člov., Sedl. z DZ. 21 D 4; 1597 díl III. Radujenský: dvory oba, hořejší a dolejší, Sedl. z DZ. 173 A 15 n.; 1605 Oldřich Osterský Kaplíř ze Sulevic na Radoníně tvrzi s dv. popl. .. na Počiplicích manželce své věnoval, Sedl. z DZ. 132 R 26; 1615 Voldřich Vosterský Kaplíř z Sulevic a na Radujně a Scebuzi, Rozvrž. sb. 68; 1627 Radaun, tvrz Radaune s dv. p. s p., se vsí Radauni .. ves Sczebuz, DD. 68/34; 1654 Radaun, BR. 16/662; 1656, Registra purkrechtní statku radujenského l. P. 1656, ČČM. 22 r. 1848 s. 638 n.; 1787 Hft Czebus und Liboch: Radaun, Radaunicz, Schal. V, 278; 1833 Radaun, Radam 2 St. nnw. von Liboch, Som. I, 390; 1848 pan. Liběchov a Chcebuz: Radujeň, Radauň, něm. Radaun, PalP. 76.

Jako dial, pajmáma, kopajna, sekajna a j. vznikla z paňmáma < panímáma, kopanina, sekanina (Trávn. HMČ. 157), tak zde Radujna povstalo z *Radunina = ves, která patřila osobě jménem Raduna (v. před.). Nejspíše příbuzné jm. Radouň (Mělník) způsobilo změnu *Radunín > Radonín a z něho kontaminací s Radujna vznikl tvar Radojnín. Ale již v 17. stol. se tvar Radujna úplně v tvaru vyrovnal se jm. Radouň v sousedním okresu mělnickém."

Z výše zmíněné citace vidíme, že první zmínka o téo obci pochází z roku 1057 (viz https://www.steti.cz/mesto/mistni-casti), kdy zde litoměřický kolegiální kostel vlastnil sedláka Hostišu a kožešníka Plativoje, oba s jejich staveními i poli. V 16. století byla ves rozdělena mezi trojí vrchnost. První část - chcebuzská - náležela s většinou vsi a hospodářským dvorem Kaplířům Osterským ze Sulevic, druhá - liběchovská - patřila kolem roku 1538 Vilému Beřkovskému ze Šebířova na Liběchově a třetí - snědovická - byla v roce 1546 spolu s lesem k Chcebuzi vlastnictvím Václava Vlka z Kvítkova na Snědovicích. V pobělohorském období se chcebuzská a snědovická část staly lény. Roku 1698 připadla část snědovického dílu k Sukoradům a všechny tyto části se vyvíjely odlišně, aby je v roce 1802 spojil Jakob Veith a připojil ke svému liběchovskému panství. V roce 1780 vznikla zdejší židovská náboženská obec. Roku 1786 měla ves 74 domů, v roce 1843 105 domů s 681 obyvateli, roku 1857 120 domů a 672 obyvatel a v roce 1880 133 domů a 667 obyvatel.

Roku 1849 se stala Radouň samostatnou politickou obcí. V červnu 1866 ležela v obci a v jejím okolí baterie brigády generálmajora Ringelsheima. 24. června 1867 uhodilo do jednoho stavení, v němž blesk zabil 10leté děvče. V letech 1875-1876 byla postavena nová školní budova. Roku 1887 došlo k založení Okrašlovacího spolku (něm. Anpflanzungsverein in Radaun, p. Bz. Dauba). V roce 1898 vznikla knihovna místní skupiny německého Schulvereinu. O 2 roky později byla pořízena parní stříkačka. Roku 1902 vznikl obchod obilím a zemědělskými produkty Ernsta Fanty. V roce 1909 bylo ustaveno zdejší mlékařské družstvo. Roku 1910 byly zahájeny meliorační a regulační práce. V roce 1913 byla zřízena místní poštovna. Roku 1918 došlo k založení řeznictví Wenzla Honkeho. Z front 1. světové války se nevrátilo nejméně 14 místních mužů (Franz Burghardt, Karl Dörder, Franz Jarschel, Peter Koller, Franz Pompe, Wenzel Proboscht, Augustin Rausch, Karl Rausch, Josef Reichelt, Wenzel Reichelt, Richard Richter, Josef Volf, Josef Weiss, Josef Wietek).

V roce 1920 bylo zaprotokolováno Družstvo pro stavbu dělnických a hospodářských domků pro Radouň a okolí. Roku 1921 zaniklo likvidací místní mlékařské družstvo. 2. července 1922 byl slavnostně odhalen pomník padlým v 1. světové válce. V roce 1926 byla znovuzřízena zatímní pobočka u místní školy a roku 1928 byl založen denní útulek (něm. Tagesheimstätte). V dubnu 1927 došlo k vloupání do kanceláře starosty Josefa Polifky a v noci na 1. února 1930 navštívili nezvaní hosté místní družstevní skladiště. V roce 1930 bylo z místních 623 obyvatel 526 Němců. V srpnu 1933 vyhořel díky blesku statek Josefa Krause. 18. prosince 1933 zatápěla Anna Eibichtová petrolejem, který explodoval a způsobil požár jejího domu, při němž byla těžce popálena. 5. června 1934 spáchal sebevraždu malorolník a zedník Franz Polifka, který si nedaleko štětského nádraží položil hlavu na koleje a nechal se přejet vlakem. V dubnu 1937 došlo ke vloupání do německého dělnického konzumního družstva, přičemž škoda dosáhla asi 2 300 Kč, z nichž 1 465,95 Kč byla z pokladny ukradená hotovost. Pachateli byli čeští lupiči Antonín Zahradníček z Brozánek a Jan Hanzl z Rovenska. V letech 1938-1945 byla obec součástí Třetí říše. Roku 1938 vznikla zdejší buňka NSDAP, která náležela pod místní skupinu ve Štětí. V roce 1939 zde bylo 163 domů a 555 obyvatel. V letech 1945-1946 došlo k odsunu zdejšího německého obyvatelstva. Roku 1948 vzniklo Zemědělské strojní družstvo, z něhož se později stalo JZD. V roce 1949 byla zřízena družstevní prádelna a vyčištěn místní rybník. Roku 1964 vznikl fotbalový klub. V roce 1975 byla otevřena nová prodejna smíšeného zboží, která byla budována v akci Z. O rok později byla uzavřena místní škola. 1. července 1980 se stala obec součástí města Štětí. V roce 2012 se navrátila do Radouně barokní socha sv. Jana Nepomuckého, jež byla odcizena ze zdejší kaple roku 1996 (viz https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/v-radouni-barokni-socha-je-zpatky-20120206.html). V roce 2020 byla zahájena obnova ovocné aleje. O 2 roky později byl zrekonstruován zdejší most. V současnosti se chystá odkanalizování obce a výstavba ČOV podle projektové dokumentace od firmy PROVOD - inženýrská společnost, s. r. o. z Ústí nad Labem.

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: od 1. září 1964 památkově chráněnou kapli sv. Floriána z roku 1767 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-floriana-18427589); od 1. září 1964 památkově chráněnou sochu sv. Floriána z roku 1753 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/socha-sv-floriana-18372055); od 1. září 1964 památkově chráněný podstavec kamenného kříže z 1. poloviny 19. století při cestě do Chcebuze (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/podstavec-krize-18372357); pivovarské sklepy pod domy čp. 51 a 60; školu z roku 1876; židovský hřbitov z let 1789-1938 s od 1. září 1964 památkově chráněnou obřadní síní z let 1920-1922 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/hrbitovni-kaple-18372294); od 1. září 1964 památkově chráněný dům če. 15 (původní čp. 78, viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-18372102); od 1. září 1964 památkově chráněný dům čp. 92 z 1. poloviny 19. století (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-18372198); od 23. července 1967 památkově chráněný dům če. 24 (pův. čp. 86, viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-18448253); od 23. července 1967 památkově chráněný dům čp. 87 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-18372402); od 26. července 1967 památkově chráněný dům čp. 79 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-18372563); od 26. července 1967 památkově chráněný dům čp. 97 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-18372642); od 8. ledna 2016 památkově chráněný dům če. 6 z 1. poloviny 18. století s přestavbou z 80. let 19. století (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-10984118), soubor dřevěných soch "Cesta životem - podej mi ruku, podám ti svou" z roku 2011 a z přírodní oblasti v roce 1983 jako chráněný přírodní výtvor vzniklá přírodní památka Radouň. Mnohé památky však zmizely beze stopy,, např. radouňská tvrz, jež měla být vybudována kolem roku 1600 a naposledy byla zmíněna v roce 1794, kdy již byla pouhou ruinou; pak dům čp. 46 z 19. století (zbořen před rokem 1967, viz https://www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/venkovska-usedlost-154968); dům čp. 74 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-19994890) a dům če. 9 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-19995098). Místními rodáky byli např.: liběchovický učitel Wenzel Burghardt (* 1881 Radouň) a učitel ve Vejprtech-Novém Zvolání Franz Kunert (* 1873 Radouň), ale v Radouni žil svého času i štětský podnikatel staveb Theodor Fiedler a zdejší rolník Josef Polifka býval předsedou Okresní hospodářské záložny ve Štětí. Jako malou perličku můžeme uvést podivuhodnou poslední vůli Abrahama Hellera, který byl pohřben na zdejším židovském hřbitově a vymínil si, že jeho pozůstalost v celkové výši 24 000 zlatých zdědí všech 6 jeho dětí stejným dílem, ale každé musí prokázat, že osobně navštívilo jeho hrob, takže jeden z jeho synů cestoval v roce 1888 do Radouně až z USA a teprve poté mu byl jeho podíl vyplacen.

Radouň (Štětí) na mapě