Řím - Fontána čtyř řek na náměstí Piazza Navona (Roma - Fontana dei Quattro Fiumi)
Slavná Říční fontána bývá občas označována za nejkrásnější římskou fontánu nacházející se navíc na nejpůvabnějším náměstí světa. V každém případě se jedná o barokní skvost, který na pokyn papeže Inocence X. v letech 1648 až 1651 vytvořil slavný sochař a architekt Gian Lorenzo Bernini jako středovou dominantu – původně antického – náměstí Piazza Navona. Při stavbě fontány byly použity komponenty z žuly, mramoru, travertinu a bronzu.
O této fontáně – nacházející se před kostelem Saint´Agnese in Agone - se také říká, že je „mistrovskou realizací komplikovaného ikonografického konceptu“ a že patří k vrcholům barokní plastiky. Ve své podobě navíc vkusně využívá pseudoegyptského obelisku pocházejícího z 1. století po Kristu. Ve středu mohutné nádrže vidíme bizarní skálu z travertinu, na jejichž rozích jsou umístěny personifikace čtyř velkých světových řek ze všech čtyř – v době vzniku fontány známých – kontinentů. Jedná se o Nil (Afrika), Gangu (Asie), Dunaj (Evropa) a Rio de la Plata (Amerika).
Spolu se sochami představujícími faunu a flóru příslušných kontinentů ukazují, kam všude dosáhla papežská moc. Na patu obelisku pak G.L. Bernini umístil erb rodu papeže Inocence X. (ten vytvořil Nicola Sale roku 1649), který doplnila vrcholová holubice s olivovou ratolestí v zobáku (ta je také součástí rodového erbu Pamphilj). Voda sem byla přiváděna speciálním akvaduktem.
Fontána však není pouze dílem velkého Berniniho. Ten vlastně „pouze“ navrhl její celkovou podobu a dořešil několik finálních detailů (sám ale také na místě vytesal středovou skálu, jednotlivá zvířata i palmu). Alegorie jednotlivých řek jsou už ale dílem jiných umělců – Nil vytvořil Giacomo Antonio Fancelli, Gangu Claud Poussin a Dunaj Antonio Reggi (vše rok 1650). Nejmladší je Rio de la Plata, které dokončil Francesco Baratta roku 1651. Polychromie kašny pocházela od Guida Abbatiniho, skála je dílem Giovana M. Franchiho z roku 1648,
Papežův dar městu se stal ihned nejen římskou, ale také evropskou senzací, na jejíž počest tvořili svá díla malíři, hudební skladatelé i přední básníci, ale velmi rychle se také objevily kritické hlasy Římanů poukazující na to, že se jedná o bezbožné plýtvání penězi a že Řím více než fontány potřebuje chléb. Mělo to svou logiku, protože náklady na stavbu kašny prý byly tak vysoké, že k jejich financování se papež uchýlil k dani z chleba za současného snížení standardní hmotnosti bochníku.
Na závěr ještě pár rozšiřujících či doplňujících informací:
Nápad na využití obelisku z Circu Maxentius pochází přímo od papeže Inocence X. Soutěž o autorství fontány vyhrál Bernini, který pro získání zadání vytvořil stříbrný model vysoký přibližně 1,5 m (podle některých informačních pramenů však byl model dřevěný, polychromovaný a podstatně méně honosný než finální produkt). Jeho největším konkurentem byl Borromini, který navrhl obelisk, na jehož základně byly umístěny čtyři velké mušle s maskarony, z kterých tryskala voda do kašny. Borromini by zřejmě i zvítězil, ale Bernini vsadil na ono osvědčené „za vším hledej ženu”. Svůj model totiž předal Olimpii Maidalchini, což byla papežova švagrová, která prý měla na Inocence X. více než velký vliv. Byla však prý velmi marnotratná, takže právě proti ní se pak obrátila nenávist římského lidu.
Fontána se nachází uprostřed náměstí, kde vystřídala tzv. beveratore, tedy jednoduchou čtvercovou nádrž sloužící k napájení koní. Současná fontána se skládá ze základny ve tvaru velké eliptické pánve, nad níž se tyčí velké mramorové sousoší s vrcholovým obeliskem (někdy se vážně uvažuje o tom, že zde dnes už vidíme jeho jrho kopii). Pro mnohé jsou však tím hlavním sochy - mužské akty, vytvořené z bílého mramoru a v nadživotní velikosti. Alegorie čtyř velkých řek představuje čtveřice obrů opírajících se o centrální skálu. Tato část vznikala stejně dlouho jako celá fontána,
Berniniho obři se prý pohybují v gestech plných života. Dunaj označuje jeden ze dvou erbů rodu Pamphili a reprezentuje tak papežovu náboženskou autoritu nad celým světem, Nil si zakrývá tvář drapérií odkazující na tajemnost svých pramenů, které zůstaly neznámé až do konce 19. století. Rio de la Plata vlastní plný pytel stříbrných mincí, které symbolizují barvu vod této řeky i bohatství Nového světa. Ganga drží dlouhé veslo naznačující splavnost řeky.
Součástí fontány je zpodobnění sedmi zvířat a několika rostlin čtyř kontinentů, které ještě doplňuje vrcholová bronzová holubice a malí delfíni v erbu Pamphili. Na západní straně se z dutiny skal vynořuje kůň, který se zdviženýma předníma nohama jakoby divoce cválá podunajskou plání pokrytou květinami. Trsy opuncií a krokodýla (nebo pásovce?), připomínajícího středověký bestiář, najdeme na severním rohu, poblíž Rio de la Plata. Na východní – a tedy “nilské” – straně ze skály vystupuje lev, aby se napil. V jeho blízkosti se týčí africká palma, kterou vytvořil Giobatta Palombo v roce 1650. Veslo v rukou Gangy pak obtáčí drak. Nechybí ani hadi, suchozemský a mořský.
Fontána je originální i různými “vychytávkami” v podobě vody propadající se tlamami mořských tvorů i zajímavým zpodobněním rostlinné říše. Navíc umožňuje divákovi objevovat stále nové tvary a nejrůznější detaily. Bernini zde - svým způsobem - seskládal nový a barevný malý vesmír, ve kterém voda netryská, ale z různých míst vytéká do velké nádrže.
Fontána, která měla být od počátku symbolem významu a bohatství svého stavebníka (tedy papeže Inocence X., který však prý za kašnu nakonec nikdy nezaplatil), prošla několikrát rukama restaurátorů, naposledy se tak stalo v roce 2021.
A ještě jedna dobová „zpráva z tisku” jako PS: Fontána byla při svém vzniku po dobu tří let zakryta, aby o to více vyniklo její slavnostní odhalení. Velkolepou akci ohlašovala žena, která v podobě alegorie Slávy, projížděla ulicemi Říma v kočáru a zvala lidi na náměstí Piazza Navona. Tam pak byli všichni zcela ohromeni krásou a velkolepostí fontány. „Vychytralý“ Bernini totiž pro umocnění efektu nechal natřít některé části fontány zlatou barvu.