Slatinné lázně ve Velichovkách

O zřízení lázní ve Velichovkách se zasloužily sestry baronka Marie Adalberta, provdaná Bees-Chrostin a baronka Marie Gabriela (Jella), provdaná Spens Boden, které zdědily velichovský statek po smrti svého otce Vojtěcha z Höpflingenu a Bergendorfu v roce 1861 a při svém plánu se inspirovaly lázněmi v Bělohradě.

Tomuto plánu předcházelo zjištění MUDr. Aloise Kutíka z Hořiček, že zdejší křídová slatina má léčivé účinky a sám ji ve svém sanatoriu využíval. Jeho názor podpořil chemický rozbor, který provedl vídeňský profesor Arnošt Ludwig. Oba radili majitelkám Velichovek, aby zde zřídily lázně. Ty však neměly potřebné finance, takže se rozhodly založit akciovou společnost, jejíž akcie byly vypsány po 1 000 K. Základní kámen lázní byl posvěcen 14. července 1897, náklad na jejich stavbu činil 440 000 K a jejich vybudováním byl pověřen stavitel František Hellman z Jaroměře, který v letech 1897-1898 vybudoval léčebný objekt se 6 místnostmi pro slatinné lázně I. třídy, 6 pro lázně II. třídy, 4 pro vanové lázně a 1 místnost pro lázeň elektrickou; strojovnu se zařízením od firmy Märky, Bromovský a Schulz z Hradce Králové; restauraci (pronajatou nájemcem velichovského velkostatku J. Seisserem) a 2 vily – Vojtěšku s 25 pokoji a Yellu (Jelu, Gabrielu) s 30 pokoji, v níž se nacházela ordinace a byt lázeňského lékaře MUDr. Sperbra, vystřídaného v roce 1900 MUDr. Josefem Peluňkem.

Provoz lázní, jejichž správou a řízením byl zprvu pověřen výše zmíněný MUDr. Vilém Sperber, byl zahájen 22. května 1898 (posvěceny dubeneckým farářem P. Alexandrem Jarešem), přičemž rašeliniště u Rožnova bylo získáno směnou pozemků od Jana Špryňara a Václava Zolmana. Obyčejná koupel tehdy přišla na 40 krejcarů, teplé obklady ze slatinné hlíny 50 krejcarů, slatinné lázně I. třídy na 2 zlaté a II. třídy na 1 zlatý a 50 krejcarů. Jejich rozvoji měla pomoci velká propagační kampaň, vždy mířená určitým směrem, což dokazuje zpráva z „Ordinariátního listu Pražské arcidiecése“ č. 17-18 z roku 1899:

„Slatinné lázně ve Velichovkách u Josefova-Jaroměře v Čechách.

Družstvo lázeňské ve Velichovkách s námi sděluje, že duchovním, kteří by se léčiti chtěli v těchto lázních, poskytne jednu slatinnou lázeň ve snížené ceně à 1 zl a při všech ostatních léčivých lázních slevu 50 % a to v čase mezi 15. květnem – 15. červnem a 15. srpnem – 15. zářím 1899. Kdo z duchovních by ve Velichovkách v naznačeném čase léčiti se chtěl, nechť se obrátí na tamní lázeňské ředitelství.

Z knížecí arcibiskupské konsistoře v Praze, dne 12. dubna 1899.“

Prvním problémem lázní se stal nedostatek vody, která byla dodávána ze studny ve dvoře velkostatku, a tak musel být vybudován nový vodovod. Voda byla čerpána přímo z rybníka rašeliniště do rezervoáru nad lázněmi. Rozvoji lázní pomohlo to, že zde byl v roce 1899 zřízen poštovní a telegrafní úřad. Některé věci se však nepodařilo dotáhnout do konce, např. projekt elektrické dráhy z Josefova k jaroměřskému nádraží, odtud do Jaroměře k Paulově hostinci „Na špici“ a pak podél silnice do Velichovek. V letech 1903-1904 byla vybudována dvojice nových vil. Vyhlášeným se stalo toto místo zejména tím, že se zde konaly různé taneční zábavy, koncerty a jiné společenské akce pro místní smetánku. Přesto lázně nevydělávaly a musely být dotovány z jiných příjmů. Roku 1905 zemřel navíc jejich ředitel Karel Seisser.

Situace se vyřešila o 2 roky později, kdy byl velichovský statek prodán synovi Karla Seissera. Lázně naopak 25. ledna 1907 zakoupil MUDr. Josef Moravec, městský lékař ze Dvora Králové nad Labem, a to za 130 000 K. Ještě téhož roku bylo zřízeno zvláštní oddělení uhličitých a elektrických koupelí, k němuž přibyly ruskoirské parní sprchy a bazén. O rok později byla rozšířena vodoléčba a zřízeny slunné a vzdušné lázně.

4. prosince 1918 byly lázně prodány Československému ústředí nemocenských pokladen v Praze, které za zdejší areál dalo 200 000 Kč. Za něj došlo k velké modernizaci a rozšiřování areálu. O 2 roky později byla vykoupena trojice vil – Čechie (původně Jenny), Moravy (původně Skal) a Zátiší, které posloužily k ubytovacím i kancelářským účelům. V roce 1923 byl vybudován nový vodovod a v letech 1923-1926 byl postaven moderní lázeňský dům podle projektu pražského architekta Milana Babušky. Tyto práce provedl jaroměřský stavitel František Novotný. Provoz v této budově byl zahájen 3. května 1926. 10. července 1926 navštívil lázně prezident T. G. Masaryk a nový objekt byl na jeho počest pojmenován jako Masarykův dům. Na přelomu 20. a 30. let 20. století došlo v areálu k několika přestavbám a přístavbám, jež vyvrcholily vybudováním betonového koupaliště v lázeňském parku v roce 1936, nové restaurace v letech 1936-1937 (podle projektu Oktáva Koutského), nástavby 2. poschodí Masarykova domu v témže období, Společenského domu v roce 1937 a přístavby Masarykova domu pro vodoléčbu.v letech 1938-1939.

V průběhu 2. světové války lázně přestaly sloužit svému účelu, i když ještě roku 1939 byly rozšířeny hotelové místnosti ve Společenském domě a o rok později byly vystavěny Zimní lázně. 4. prosince 1941 vyhořela lázeňská restaurace a kino, v nichž byl obnoven provoz v následujícím roce. Roku 1942 sem byla přemístěna plicní léčebna z Prosečnice nad Sázavou, která byla zabrána německými okupanty. V letech 1942-1943 byla přestavěna vyhořelá budova pro kino a restauraci. V březnu 1945 si zde umístil svůj hlavní stan generál Ferdinand Schörner. Vily i hlavní budova začaly sloužit jako ubytovny a lazaret.

Po osvobození od německých okupantů areál opět sloužil jako léčebné zařízení nemocenské pojišťovny, později po nabytí účinnosti zákona č. 185/1948 Sb. o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče jako státní lázně. V roce 1992 byla znovu založena akciová společnost Lázně Velichovky. V červnu 2013 byly lázně kvůli velkým dluhům uzavřeny a 22. července téhož roku byly poslány soudem do konkurzu. O rok později zakoupila opuštěný areál lázní společnost KARSIT, která značnými finančními prostředky opravila areál tak, že 4. dubna 2015 zde mohli být přivítáni první pacienti. A tato věc je vidět hned při prvním pohledu na celý areál, který se v mnohém vyrovná těm ostatním a známějším. Více o lázních zde: http://www.velichovky.cz.