Sárvár – historie města

Sárvár je maďarské lázeňské město, ve kterém žije téměř patnáct tisíc obyvatel a které se nachází v rovinách Vašské župy na řece Rábě. Město je známé především díky Termálním lázním (Fürdő), které byly zcela náhodou objeveny v roce 1961 při snaze narazit v této lokalitě na ropu. A právě proto, že většina návštěvníků tohoto města nevystrčí z lázeňského komplexu s pěti tisíci čtverečními metry vodní plochy nos ani na chvíli, málokdo tuší, že Sárvár má zajímavé historické centrum, kterému vévodí Nádasdyův hrad, nebo známou botanickou zahradu. Vždyť hradní věž pronikla i do znaku města. Turistům, kteří by tuto skutečnost rádi změnili a s historií Sárváru se seznámili, má být pomůckou tento článek. A na úvod ještě jedna malá zajímavost: partnerským městem Sárváru je – mimo jiné – Uherské Hradiště. Je to stylové, protože ve zdejší „nesrozumitelné“ řeči se toto slovácké město jmenuje Magyarhradis.

Samotné město sice vzniklo až v roce 1902 administrativním sjednocením vesnic Vármellék a Tizenháromváros, ke kterým roku 1912 přibyli Péntekfalu a Sár, a v roce 1968 ves Rábasömjén. Původní osídlení však pochází z období mladší doby kamenné. Také Římané poblíž dnešního Sarváru založili osadu Bassiana a trvalé osídlení je zde dokládováno i z doby Karla Velikého, tedy z 9. století. Za své současné jméno, které vzniklo spojením slov sár (bláto) a vár (hrad), vděčí Sárvár árpádovskému hradišti, postavenému na zdejších bažinách. První písemná zmínka o Sárváru pochází z roku 1288 a v roce 1328 získala tato ves – tehdy ještě pod jménem Sársziget - městská práva. Mezi nejznámější majitele zdejšího středověkého panství patřili - kromě krále – rody Kőszegiů, Kanizsaiů a Nádasdyů. Zásluhou posledně jmenovaných byl postaven zdejší hrad a opevnění s vodními příkopy. Díky tomu se také podařilo odrazit útoky tureckého sultána Sulejmana, který v roce 1532 město napadl. Po této události se z malého města stává – zásluhou vzdělaného šlechtice Tamáse Nádasdyho - jedno z kulturních center upadajících Uher. V roce 1534 je zde založena škola a o tři roky později otevřena tiskárna, ve které je v roce 1539 vydána latinsky psaná mluvnice maďarštiny. O další dva roky později zde vychází vůbec první v Uhrách vydaná tištěná kniha v maďarštině. Tou je Nový zákon.

Tamás Nádasdy je takovým zdejším „Otcem vlasti“. Slavné byly totiž jeho ovocnářské sady i sbírky uměleckých pokladů, které mohly soupeřit s podobnými sbírkami nejvýznamnějších evropských šlechtických rodů. Zapomenout nelze také na rodovou knihovnu nebo školu pro mladé šlechtice a šlechtičny. Tamás byl muž vpravdě renesanční a zdejší hrad byl panským sídlem otevřeným všem velkým osobnostem i myšlenkám reformace. Zmíněný hradní komplex byl v období renesance postupně rozšiřován a svou současnou podobu získal v letech 1534 až 1671. Dnes se tedy jedná o typický pozdně renesanční pevnostní hrad staroitalského vzoru s prvky sídelního zámku. Obranný systém s baštami nechal vybudovat Ferenc Nádasdy a jeho syn Pál a z této doby pochází také některé části současného Sárváru.

Nádasdyové přichází o své panství kvůli účasti na tzv. Wesselényiho spiknutí uherských magnátů proti císaři v roce 1671. Pro město tak nastává období úpadku, které pak trvalo po celé 18. století. Změna k lepšímu přichází až v roce 1803, kdy zdejší panství odkoupil rakousko-modenský rod d´Este. Postupně přichází sárvárský zlatý věk. V roce 1871 sem byla zavedena železnice a v roce 1897 elektrický proud. Díky tomu dochází k rozvoji průmyslu (cukrovar, který byl zrušen až v roce 1998, továrna na umělé hedvábí) i maloobchodu. Na počátku 20. století získává město bavorský korunní princ Ludvík, který zde založil vzdělávací instituce a otevřel dodnes fungující nemocnici. V roce 1921 na zdejším hradě zemřel král Ludvík III. Bavorský. Po I. světové válce se rozvoj města zastavil a část obyvatel se vystěhovala do Francie a Belgie. Po té druhé se začal Sárvár měnit v dělnické město a opět výrazně vzrostl počet obyvatel. Nádasdyovský hrad se po své rekonstrukci v roce 1978 stal novým kulturním a společenským centrem města. A začátek 21. století se již nese zejména v obrovském rozmachu lázeňství a cestovního ruchu. Od roku 2004 je Sárvár také členem Evropské společnosti královských lázní. Lázně se stále rozšiřují, ale opomíjeny nejsou ani zdejší památky. Například poslední oprava bašt a hradeb hradu Nádasdyů proběhla v letech 2005 až 2006.