Škola v Číbuzi

Kdy byla založena zdejší škola, tak to s určitostí nevíme, ale podle dochovaných listin smiřického panství můžeme dovozovat, že existovala již v 17. století, ale vzhledem k tomu, že Číbuz bývala farní obcí, se zde mohlo vyučovat dokonce o několik staletí dříve. Některé zdroje hovoří, že v Číbuzi existovala škola již v roce 1588. První informace o její existenci však máme až z roku 1603, kdy se stal prvním zdejším farářem po obnovení fary P. Pavel Fabry, který ji tehdy spravoval a staral se o její příjmy i vydání. V roce 1623 však fara zanikla. Roku 1651 byl zmíněn jako zdejší kantor Václav Danielovský, v roce 1667 Martin Čermák, roku 1713 Václav Michálek, v letech 1722-1729 Matěj Laukhart (psán rovněž jako Loukhart) a v letech 1730-1765 Václav Hynek Pultr. V roce 1735 založená číbuzská zádušní kniha zase přináší záznamy o tom, jak byly ze zdejší zádušní pokladny hrazeny výlohy číbuzské farní školy.

Roku 1756 vyhořela celá zdejší obec, a to včetně školy čp. 4 i kostela. Takový byl výsledek toho, že se zde utábořili pruští vojáci. Následně se tak po 10 let vyučovalo v sousední Skalici ve statku Jana Vlacha čp. 21, aby byly nalezeny potřebné finanční prostředky pro obnovu zdejší školy. V roce 1766 byla na spáleništi staré školní budovy vystavěna nová škola, ale opět byla pouze ze dřeva a pokrytá slámou.

Poté však přišlo období, kdy Číbuz neměla vlastního faráře a zdejší fara podléhala pod holohlavské děkanství. Škola však musela stále existovat, neboť holohlavský děkan posílal do Číbuze do roku 1785 některého ze svých duchovních, aby zde vyučoval náboženství. V roce 1786 připadla zdejší fara k náboženskému fondu, čímž se stal číbuzský kněz nezávislým na holohlavském děkanství, neboť již nebyl vyplácen od něho. Došlo tak opět k znovuzřízení zdejší fary a škola se stala opět farní.

Časem však dřevěná škola zchátrala a neodpovídala všem požadavkům na ni kladeným. V roce 1827 byla dokonce najata k vyučování místnost v hostinci rychtáře Mikuláše Duška, a to za roční nájem 60 zlatých. O rok později na tento krok zareagoval vrchní smiřického panství František Hejcman, jenž nařídil, aby se vyučování navrátilo zpět do školy, neboť jeho provozování v hostinci bylo podle něj naprosto nevhodné.

Z tohoto důvodu se rozhodla Číbuz se všemi přiškolenými obcemi postavit novou budovu čp. 20, k čemuž došlo roku 1829. Smiřický patronátní úřad věnoval na její výstavbu stavební materiál a přiškolené obce ruční práci a koňské potahy na dovoz materiálu. Stavbou samotnou byl pověřen zedník Josef Říha z čp. 13. V roce 1839 byla školní budova upravena a přestavěna. Roku 1866 posloužila škola jako vojenský lazaret. O 6 let později byla škola rozšířena na dvoutřídní. Kvůli zvyšujícímu se množství školních dětí došlo v roce 1873 k přístavbě školy s příspěvkem okresní školní pokladny ve výši 2 000 zlatých (polovina potřebné částky) a hned o rok později byla rozšířena na trojtřídní. Roku 1875 bylo povoleno vyučování ženským ručním pracím. V letech 1880-1885 opět vzrostl počet žactva, a tak došlo k 1. září 1885 k jejímu rozšíření na čtyřtřídní školu. Tento růst můžeme posoudit z toho, že roku 1840 chodilo do školy v Číbuzi pouhých 112 žáků, v roce 1843 198 žáků a roku 1903 jich bylo již 298. V roce 1909 došlo k další přestavbě objektu. Z následujícího roku je zajímavá zmínka, která vyšla ve „Venkově“ 15. května 1910, a to o tom, jak byla zapravována vydání na zdejší chudou školní mládež i jinými příjmy:

„Odvolání.

Já nížepsaný odvolávám tímto urážku p. Janu HOFFMANNOVI, učiteli v Čibuzi, veřejně před žáky jeho učiněnou, lituji jednání svého, žádám ho za prominutí a odvádím dobrovolnou pokutu ve prospěch chudé školní mládeže v Čibuzi.

V Hradci Králové, 12. května 1910.

Jan Hojný, rolník ve Velké Skalici č. 17.“

Během meziválečného období byla škola drobně opravena a několikrát vybílena. Místní školní rada se o ni snažila velmi starat, protože např. ve školním roce 1932/1933 věnovala ve prospěch stravování chudé školní mládeže 137 Kč a řídící učitel ve výslužbě Josef Ferbas dalších 30 Kč. Dále darovala na učební pomůcky a pro učitelskou a žákovskou knihovnu 200 Kč, na učební a pomůcky a psací potřeby pro chudé žáky 130 Kč, na pomůcky a potřeby k ručním pracím 130 Kč, na bavlnu chudým dívkám a na potřeby do školní kuchyně, v níž vařily společně ženy a dívky z Číbuze, Hubílesa, Skalice a Skaličky, 323 Kč.

Do roku 1948 byla zdejší škola nazývána jako Obecná škola Číbuz, v letech 1948-1960 jako Národní škola Čibuz, v letech 1960-1975 jako ZDŠ Čibuz a roku 1975 došlo k jejímu zrušení. Zůstala tu tak pouze mateřská škola. V letech 2000-2001 došlo k rekonstrukci přízemí objektu, jejímž hlavním cílem bylo odstranění vlhkosti, ale provedeny byly rovněž nové podlahy či elektrorozvody. O rok později byly ve 2. poschodí vybudovány 2 obecní třípokojové byty (do té doby tu byl pouze jeden).

Dnes v budově sídlí dvoutřídní MŠ, jejímž zřizovatelem je obec Skalice a o níž se lze více dozvědět zde: https://www.mscibuz.cz, naopak přímo o školní budově a i těch ostatních v Číbuzi na webu: http://www.smirice.eu/usedlosti/cibuz.html. Rovněž také doporučuji přečíst výbornou knihu „Číbuz, Skalice, Skalička“, kterou v roce 2014 vydali Zdeněk Doubek a Ing. Helena Rezková.

Škola v Číbuzi na mapě