Škola ve Lhotě pod Libčany

Původně místní děti navštěvovaly farní školu v Libčanech, zřízenou v roce 1683. V 18. století činil desátek kantorovi při farní škole 16x 1 věrtel a 2x 2 měřice žita. Ve Lhotě pod Libčany se začalo vyučovat kolem roku 1750, přičemž prvním učitelem byl vysloužilý voják Jan Novotný. Později se pardubická vrchnost rozhodla, že bude nejlépe postavit společnou školu pro Lhotu pod Libčany a Roudnici. Ta byla vybudována právě v obci, jež byla jmenována jako druhá. Téhož času učil ve Lhotě pod Libčany Jan Doskočil, který vyučoval v najatých místnostech po celé vsi. Za jeho nástupce Václava Rosůlka bylo v Podůlšanech zakoupeno dřevěné stavení, které bylo rozebráno a převezeno v roce 1826 do Lhoty pod Libčany, čímž se stalo první školní budovou v obci. Nebyla příliš veliká, protože v jedné místnosti byl byt učitele zároveň s třídou a ve druhé bydlela rodina obecního sluhy. Takto tomu bylo až do roku 1836. To již byl ustanoven lhotským učitelem Václav Kudláček, protože učitel Václav Rosůlek zemřel 24. prosince 1826.

Aby mohla být škola ve Lhotě pod Libčany, jež fungovala v letech 1774-1870 jako soukromá a teprve v roce 1870 byla prohlášena za veřejnou, stále funkční, musel být zdejší učitel vedle vybírání různých poplatků podporován i obecními penězi, např. roku 1827 bylo místním rychtářem dáno učiteli na 3 sáhy dříví 14 zlatých 15 krejcarů. Přenechání obecního desátku místnímu učiteli však vyvolalo velké spory, jež byly řešeny až nejvyššími místy. Do roku 1826, kdy zemřel libčanský učitel František Foff, byl odevzdáván desátek v objemu 5 korců a 3 věrtelů žita učiteli v Libčanech, ale v témže roce se lhotecká obec rozhodla, že ho přenechá svému učiteli. Po dlouhých soudních sporech a odvoláních na různých instancích však byl tento desátek od 29. září 1839 opět odevzdáván k libčanské škole.

V roce 1835 odešel ze Lhoty pod Libčany učitel Václav Kudláček a jeho nástupcem se stal Jan Telecký, za něhož byla roku 1869 vystavěna přízemní zděná budova, v níž se učilo do roku 1906. To proto, že dosavadní škola již nevyhovovala svými rozměry, byla značně zchátralá a nepomohla ani pronajatá stavení, nejprve čp. 52, jež bylo v roce 1838 zničeno vichřicí, a posléze čp. 15, v němž žil učitel spolu s hospodářem, jehož výtržnosti musely být řešeny vrchností. Uvažovalo se o stavbě nové školy, ale nakonec došlo k opravě čp. 52. Roku 1843 bylo rozhodnuto o opravě místnosti, v níž žil obecní sluha, aby se z ní stal byt učitele.

V roce 1877 byl ke škole přistavěn západní díl, který byl vysvěcen 28. září téhož roku. Jedná se o dnešní objekt čp. 85. Zde je třeba dodat, že obecní stavení čp. 3, v němž bývala dříve škola, vyhořelo 31. října 1877. Štěstí však neměla ani nová školní budova, protože do ní 10. června 1880 uhodil blesk. 13. března 1890 odešel po 16 letech a 5 měsících svého působení v obci řídící učitel Václav Antonín Sedláček, který byl jmenován do stejné funkce, ale v sousedních Libčanech. Zastupujícím správcem školy se stal František Bulíček. 4. srpna téhož roku se přistěhoval nový řídící učitel František Pacák, jehož manželka Marie se stala zdejší učitelkou ženských ručních prací. Ty vyučovala 3 hodiny týdně a ročně za to obdržela 54 zlatých, což nebyla žádná horentní suma. V témže roce byl ve škole ustaven pěvecký kroužek. 1. ledna 1897 bylo zdejší podučitelské místo změněno na učitelské. Dosavadní podučitel Karel Čech byl přeložen na stejné místo do Boharyně a novým učitelem se 1. března 1897 stal Václav Pour. Od té chvíle působili na škole 2 učitelé.

Na přelomu 19. a 20. století přestala školní budova postačovat ke svému účelu, takže začalo být uvažováno o opravě dosavadní školy, případně stavbě té nové, a to již od roku 1900, kdy obec k tomuto kroku nutily nadřízené orgány. V té době však byla stavěna jubilejní kaple, takže se obecní zastupitelstvo spolu s místní školní radou odvolalo proti nařízení c. k. okresní školní rady, načež c. k. zemská školní rada svým výnosem č. 38.977 z 31. prosince 1901 nařídila, aby obec o hlavních prázdninách následujícího školního roku opravila školní budovu a odstranila všechny vyčítané nedostatky. Obec však zjistila, že náklad na tyto práce by byl nad její síly a stejně by nedošlo k nápravě všech závad. Z tohoto důvodu nechala zhotovit plán na přestavbu, jenž byl výnosem c. k. okresní školní rady č. 4142 z 19. listopadu 1902 schválen, i když s jistými podmínkami. Zároveň bylo v tomto výnosu konstatováno, že by pro obec bylo výhodnější postavit novou jednopatrovou budovu, než nákladně přestavovat tu dosavadní. Ta zjistila, že část objektu je postaven z nekvalitního materiálu, takže by se rozpočet na stavbu ještě navýšil. Z toho všeho vyšlo nakonec to, že musí být vybudována úplně nová budova, jejíž stavba však byla nakonec o rok odložena, neboť se tehdy stavěla družstevní sušárna na čekanku. Navíc bylo podáno místními občany několik rekursů, jež však byly později všechny zamítnuty.

Základní kámen nové školní budovy byl položen 14. srpna 1905 a již 8. září 1906 došlo k jejímu vysvěcení. Plány i rozpočty tehdy zpracoval královéhradecký stavitel Václav Šmíd (v knize „Lhota pod Libčany“ od Františka Cvrčka z roku 2012 je uveden jako Ing. Václav Kříž z Hradce Králové), provedením stavby byl pověřen mistr zednický Josef Hroch z Praskačky, který slevil 11 % z vypočteného rozpočtu ve výši 31 449,52 K, čímž ze hry vyšachoval královéhradecké stavitele Jindřicha Labouťku a Josefa Novotného. Základní kámen byl položen 14. srpna 1905 a škola byla vysvěcena 8. září 1906 libčanským děkanem P. Josefem Šmidtem. Škola čp. 99 byla tehdy trojtřídní, v přízemí se nacházela 1. třída a byt řídícího učitele, v patře byla situována 2. a 3. třída, ředitelna a kabinet. V následujícím roce byla založena školní zahrada s nádržkou na vodu, pařeništěm a včelém úlem.

11. července 1920 byla na škole slavnostně odhalena pamětní deska s bronzovým poprsím T. G. Masaryka, jež vyšla na 5 000 Kč. O 3 roky později odešel na zasloužený odpočinek řídící učitel František Pacák, který zde působil od roku 1890. Jeho nástupcem se stal Karel Čech, jenž se vrátil ze svého libčanského působiště. Po jeho odchodu do důchodu 1. září 1930 ho prozatímně zastupoval učitel Bohuslav Šup a o rok později se stal novým správcem školy František Štrégl. Ten tu vydržel do roku 1939, kdy ho nahradil Stanislav Ondráček.

Ve škole se učilo až do února 1945, kdy byla škola zabrána k válečným účelům. Bylo do ní totiž umístěno velitelství německé armády pro výstavbu letiště za Roudnicí, které tu působilo od 20. do 25. února 1945. Díky dohodě mezi ředitelem školy Stanislavem Ondráčkem a nadporučíkem Tiemannem zůstala volná alespoň třetí třída. V té době však děti již do školy nechodily, protože 21. prosince 1944 nastoupily na vánoční prázdniny a následně si kvůli válečným událostem chodily do školy jen pro úkoly. Nakonec však 16. března 1945 byla zabrána i volná třetí třída v 1. poschodí. Hned 5. května 1945 se vojáci, kteří byli usídleni ve škole, vzdali místním a odevzdali jim své zbraně. Zpráva o odzbrojení se dostala do Hradce Králové, odkud byla do obce vyslána početná vojenská jednotka, která našla ztracené zbraně a znovu tak ozbrojila německé vojáky. Ti však v mnohém spolupracovali s revolučním národním výborem a místní se jim odvděčili tím, že jim pomohli s útěkem do americké okupační zóny.

Po osvobození bylo vyučování obnoveno 19. května 1945. Tehdy byla zdejší škola dvoutřídní. Za řídícího učitele Jana Lakmayera a jeho manželky Anny, jež přišli do Lhoty pod Libčany v roce 1949, byla do školy zavedena voda a došlo rovněž k výměně starých oken za nová. Ve školní budově byla rovněž umístěna obecní knihovna o 750 svazcích a Gottwaldova knihovna o 160 svazcích. Roku 1962 se stala novou ředitelkou Jindra Bednářová. V letech 1962-1963 došlo k rekonstrukci sociálního zařízení, zřízení nových toalet, šatny, koupelny pro ředitelský byt a jídelny s kuchyní v 1. patře. Zároveň byly staré dřevěné podlahy vyměněny za parkety a úpravami prošla též elektrická instalace. V roce 1967 nahradil ředitelku Jindru Bednářovou Jan Voříšek, který se do dějin obce zapsal tím, že 28. října 1968 zasadil spolu se školními dětmi před Švehlovým domem Lípu svobody. Netrvalo dlouho a byl poslán do důchodu. Vedení školy roku 1971 převzala Libuše Kuželová, jež zde působila až do roku 1987. V roce 1980 byl založen turistický oddíl a o 3 roky později nová mateřská škola (otevřena 10. září 1983), čímž se z uvolněného přízemí stala tělocvična. Po Libuši Kuželové se stala ředitelkou Miluše Čáslavská.

Zásadní opravy však přišly až v posledních letech. V březnu 1990 byl na budově slavnostně odhalen reliéf prezidenta T. G. Masaryka, a to již potřetí v historii, protože poprvé byl odstraněn za německé okupace, podruhé v 50. letech 20. století a potřetí nedlouho po jeho znovuodhalení roku 1968. V roce 1996 byla zrenovována školní jídelna a sociální zařízení. Následujícího roku převzal ředitelování Václav Machač, za něhož proběhla generální rekonstrukce školy (fasáda, střecha i oplechování). V roce 2002 se stala novou ředitelkou Romana Jeřábková. Roku 2011 došlo k výměně oken a opravě fasády, čímž byla generální rekonstrukce budovy zakončena. V roce 2016 byla zpracována studie dalších stavebních úprav a půdní vestavby objektu. Tyto práce byly rozděleny do etap. Ta první proběhla roku 2020 a druhá o 3 roky později, přičemž vedle toho muselo dojít navíc též na rekonstrukci stropu nad jídelnou a kuchyní, jenž byl v havarijním stavu. Kuchyně byla ještě zrekonstruována a vybavena novými technologiemi. Více o škole, která získala díky poslední úpravě oproti minulosti mnohem hezčí fasádu, lze najít zde: https://www.zslhotapodlibcany.cz.