Lhota pod Libčany patřila již od nepaměti mezi místa, kde se velmi projevoval velký nedostatek vody, což bylo řešeno množstvím různých nebeských rybníčků, jež byly většinou soukromým majetkem. První z nich se zde objevily již v průběhu 17. století, ale můžeme uvažovat o tom, že byly ještě staršího původu. V 18. století jich bylo po vsi rovných 8, což nám dokazuje mapa I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).
Později se jejich počet ještě navýšil, což vidíme v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Antona Czernyho a geometra 4. třídy Karla Hartla (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR242018400), v níž se dokonce dopočítáme čísla 23, z nichž se většina nacházela na obecních pozemcích a rovněž obci náležela. Někteří z hospodářů je používali nejen k závlahám a napájení dobytka, nýbrž i k vlastní spotřebě, což se projevilo již v roce 1832, kdy zde onemocněla řada lidí na choleru, a tak byla roku 1840 opravena a opětovně vybudována obecní studně u Božích muk, která byla v roce 1827 zřízena jako dřevěná a roku 1853 nahrazena kamenným křížem.
Tehdy však byly návesní rybníčky zahrnuty mezi močály, kterých bylo na území obce celkem 1 jitro a 1 300 čtverečných sáhů a k nim nutno ještě připočítat 328 čtverečných sáhů písníků. O 5 let později bylo v katastru obce zaznamenáno 1 ha, 4 ary a 30 m2 jezer bez rákosu, v jejichž ploše byly zahrnuty i návesní rybníčky. Jejich počet se prakticky nezměnil až do období před 1. světovou válkou. Tento stav je zakreslen v reambulaci stabilního katastru z roku 1875 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3623_2).
Samy rybníčky se po vzniku SDH v roce 1884 staly rovněž nádržemi s vodou pro hašení, přičemž nové stříkačky byly pořízeny v letech 1875 a 1884. 20. února 1876 došlo kvůli prudké oblevě k zatopení návsi, a tak musely být některé ze zdejších rybníčků následně opraveny. K další úpravě došlo v letech 1878-1879, kdy byly obě cesty obcí upraveny na silnici. Roku 1899 byla zasypána výše jmenovaná obecní studně. Po elektrifikaci obce v roce 1911 byly na elektrických sloupech dokonce zřízeny zásuvky, do nichž mohly být zapojeny elektrické motory stříkaček, aby se voda z rybníčků lépe a snadněji čerpala, pokud by došlo k požáru.
Později se však obec rozhodla na tom, že vlhká a blátivá náves bude upravena do mnohem lepší podoby (poprvé byla upravena spolu se silnicí roku 1892), a tak se začaly rybníčky rušit. Jejich zavážení probíhalo v období světové hospodářské krize a krátce po ní, zejména v letech 1933-1936, přičemž některé rybníčky byly přebudovány v kamenem vyzděné požární nádrže (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.PREL01.08605), které obdržely své názvy po svých vlastnících či podle toho, u které nemovitosti byly zřízeny.
Jednalo se o Kratochvílku u čp. 55, Dudák (U Dudků), Pelikánku a Šrajerku, která z nich byla největší a zavezena byla někdy v letech 1965-1967, neboť ve vojenské topografické mapě v měřítku 1 : 10 000 z roku 1965 od J. Dlouhého byla ještě zanesena a v katastrální mapě z roku 1967 již po ní není památky. V té době totiž fungovalo nové koupaliště, jež bylo zařazeno rovněž mezi požární nádrže. V době sucha však v rybníčcích mnohdy voda chyběla, a tak se musela stejně používat voda ze studní. Příkladem budiž zápis obecního kronikáře za rok 1953, v němž stojí toto: "Vodní nádrže, které v době letn. sucha zcela vyschly, byly na závadu hygieně (zápach z bahna). Hasičský sbor v případě požáru by byl zcela bez vody." V roce 1958 byl v rámci akce Z upraven rybníček Dudák. Na druhou vodní plochu došlo až v následujícím desetiletí, aby byly později na obou konány jen udržovací práce. V letech 1964-1965 byl naopak přebudován rybníček před Pelikánovými, z něhož se stala též požární nádrž.
Do dnešní doby se z těchto nádrží dochovaly v původním stavu pouze Kratochvílka o ploše 403 m2 a Dudák o výměře 843 m2, jež jsou majetkem obce a různými úpravami od 90. let 20. století vhodně doplňují parkovou úpravu obce. Kratochvílka je navíc již několik let ozdobena dřevořezbou vodníka. Zbylé dvě před Pelikánovými a u bývalé družstevní sušárny se již od původního stavu radikálně liší.